Zámek Valtice

valtice tab

Adresa:
Státní zámek Valtice, Zámek 1, Valtice
Typ prací:
Restaurátorské práce
Truhlářské práce
Zámečnické a klempířské práce
Stavební a zednické práce
Investor:
Národní památkový ústav
Zhotovitel: GEMA ART GROUP a.s. 
Realizace:
09/2014 - 04/2015

 

 

 

  • Historie místa
  • Restaurátorské práce
  • Další info

Dějiny místa sahají až do období 12. století, kdy se objevuje první písemná zmínka o zdejším hradu. Významným mezníkem je rok 1395, kdy panství získal rod pánů z Liechtensteina, kteří jej vlastnili až do roku 1945.
Největší rozkvět zažila památka po roce 1560, právě tehdy ztrácejí Liechtensteinové držby v Mikulově a nové hlavní sídlo právě ve Valticích a nedaleké Lednici. Tehdy je objekt přestavěn ve stylu renesance.
Barokní podoba pochází z let 1643 až 1730, kdy probíhaly další úpravy, na nichž se velkou měrou podíleli architekti D. Martinelli a J. B. Fischer z Erlachu. Konírny a jízdárna vystavěné ve stylu španělského baroka získaly svou podobu díky tehdejšímu majiteli Antonu Florianovi (1656-1721), jenž řadu let působil právě na španělském dvoře. Autorem návrhů byl Anton Ospel, stavitel, který pobýval ve Španělsku. Španělský charakter jízdárny se zcela vymykal tehdejším středoevropským zvyklostem a jistě budil senzaci.
Zámecké interiéry byly upravovány po následujících dvě stě let. Během 18. a 19. století neušel pozornosti ani zámecký park, který patří k nejkrásnějším na Moravě.
Temné období zažil zámek na konci druhé světové války, kdy došlo k rabování. Po konfiskaci československým státem byl objekt využíván jako tábor nucených prací pro ženy, sušárna chmele a sklad zemědělských strojů. Dokonce se uvažovalo o přestavbě zámku na továrnu! Památka byla nakonec předána pod přímou správu památkové péče, čímž byla de facto zachráněna, ačkoliv dále chátrala.
Po Listopadu 1989 je zámku věnována větší pozornost a intenzivní památková péče.

Restaurování kamenných prvků:
Pozdně barokní kamenné prvky se nacházejí především na spojovacím krčku a terase východního předzámčí. Jedná se o balustrádu, zdobné prvky na portálu, okenní ostění s kamennými parapety, vázy a plastiky na terase.
Nejrozsáhlejší díl prací byl realizován na balustrádě pocházející z přelomu 17. a 18. století. Povrch mušlovského vápence byl vlivem nepříznivých povětrnostních vlivů značně zdegradován. Na řadě míst vykazoval mechanická poškození v podobě ztráty pojivových částí, trhlin i ulomených hran.
Povrch kamene bylo nutno nejprve šetrně očistit od prachových depozitů a nevhodných vysprávek. Následovalo opakované napouštění kamene vhodným zpevňovačem, injektáž trhlin. Pro uchycení modelace bylo dále nutné vložit nerezové armatury. Část opěrné zídky chyběla zcela, proto bylo místo znovu zazděno, chybějící prvky byly nahrazeny božanovským pískovcem. Po doplnění spár umělým kamenem se přistoupilo k barevnému scelení balustrády.

Fasáda západního předzámčí:
Součástí prací provedených GEMA ART GROUP a.s. byla též komplexní rekonstrukce fasády v oblasti západního předzámčí. Vzhledem k historickému charakteru objektu bylo použito fasádní vápenné nátěrové barvy s vysokou paropropustností, která zabrání zvýšenému zvlhčení zdiva a omítek. Před aplikací zvoleného odstínu byla provedena zkouška barevnosti. Vybíralo se z osmi odstínů v barevné škále od velmi světlé po tmavě žlutou. Barevnost byla konzultována s Národním památkovým ústavem.

Statické zajištění spojovacího krčku:
Přízemní objekt o rozloze 92 metrů čtverečních tvoří spojovací prvek mezi samotným zámkem a přistavěného domu zahradníka. Po důkladné analýze bylo shledáno silné narušení statiky vlivem vlhkostí a trhlin. Základy obvodových stěn byly proto podchyceny celkem 16 kusy mikropilotů. Rozsáhlé trhliny na stěnách interiéru bylo dále nutno sešít sponami, které se zapustily do drážek ukotvených pomocí polycementové malty.
V příčném směru byla statika nově zajištěna čtveřicí táhel, čímž byla zajištěna příčná tuhost a zcela eliminován odklon jižního a severního průčelí stavby.

Truhlářské práce:
S ohledem ke kulturně historické hodnotě truhlářských prvků, byly veškeré práce provedeny tradiční řemeslnou technikou. V důsledku buď silného poničení, nebo chybějících částí, bylo nutno přistoupit i ke zhotovení replik okenních rámů či okenic. Valná většina oken, dveří a zárubní však byla zachována.
Po demontáži a odvozu do dílny byly odstraněny nevhodné nátěry, v případě nutnosti bylo provedeno čepování, lepení a tmelení. Následovalo broušení, impregnace a opatření dřeva svrchní vrstvou.

Kovové prvky a zámečnické práce:
Předmětem prací byly především demontované kovové prvky dveří, obrtlíky oken, ocelové mříže a kotvy schodišťového madla. Původní části bylo nutno očistit, eliminovat starší vrstvy nátěrů, provést konzervaci, opravu a čištění konstrukčních spojů.
Část ocelových mříží byla vyměněna za nové. Povrch nových mříží bylo nutno před instalací pískovat, aby získaly požadovanou patinu.




 

 

 

Dějiny místa sahají až do období 12. století, kdy se objevuje první písemná zmínka o zdejším hradu. Významným mezníkem je rok 1395, kdy panství získal rod pánů z Liechtensteina, kteří jej vlastnili až do roku 1945.

            Největší rozkvět zažila památka po roce 1560, právě tehdy ztrácejí Liechtensteinové držby v Mikulově a nové hlavní sídlo právě ve Valticích a nedaleké Lednici. Tehdy je objekt přestavěn ve stylu renesance.

            Barokní podoba pochází z let 1643 až 1730, kdy probíhaly další úpravy, na nichž se velkou měrou podíleli architekti D. Martinelli a J. B. Fischer z Erlachu. Konírny a jízdárna vystavěné ve stylu španělského baroka získaly svou podobu díky tehdejšímu majiteli Antonu Florianovi (1656-1721), jenž řadu let působil právě na španělském dvoře. Autorem návrhů byl Anton Ospel, stavitel, který pobýval ve Španělsku. Španělský charakter jízdárny se zcela vymykal tehdejším středoevropským zvyklostem a jistě budil senzaci.

            Zámecké interiéry byly upravovány po následujících dvě stě let. Během 18. a 19. století neušel pozornosti ani zámecký park, který patří k nejkrásnějším na Moravě.

            Temné období zažil zámek na konci druhé světové války, kdy došlo k rabování. Po konfiskaci československým státem byl objekt využíván jako tábor nucených prací pro ženy, sušárna chmele a sklad zemědělských strojů. Dokonce se uvažovalo o přestavbě zámku na továrnu! Památka byla nakonec předána pod přímou správu památkové péče, čímž byla de facto zachráněna, ačkoliv dále chátrala.

            Po Listopadu 1989 je zámku věnována větší pozornost a intenzivní památková péče.