Socha sv. Jana Nepomuckého, Poběžovice na Domažlicku

 tabulka

Adresa:
Náměstí Míru, 345 22 Poběžovice
Typ prací:
Restaurování kamenné skulptury
Investor:
Obec Poběžovice
Zhotovitel: GEMA ART GROUP a.s.
Realizace:
1999

 

 

 

 

 

 

 

      

 

FOTOGALERIE:
Stav sochy před restaurováním Pohled na destruovanou kamennou hmotu sochy Pohled na destruovanou kamennou hmotu sochy Detail narušeného soklu Průběh restaurátorských prací Průběh restaurátorských prací Stav před restaurováním Průběh restaurátorských prací Průběh restaurátorských prací Stav po restaurování Stav po restaurování Celkový pohled po restaurování

                                                                                                                                                                                                                                                                                     

  • Historie místa
  • Restaurátorské práce
  • Další info

 Městečko Poběžovice leží 15 km od západočeského města Domažlice. První písemné zmínky pocházejí z roku 1359, kdy byly zapsány do berního rejstříku Plzeňského kraje. Na město byla poddanská osada povýšena roku 1502, hlavní zásluhu o zvýšení privilegií měl majitel panství Dobrohost z Ronšperka. Právě za jeho působení byl změněn název města na „Ramsberg" – tedy „Beraní horu". Počeštěný název „Ronšperk" byl pro místo užíván až do roku 1948. V tomto roce byl městečku navrácen původní název.
K dalšímu rozmachu města dochází během 17. století, kdy Ronšperk získal tehdejší hejtman Plzeňského kraje Matyáš Bohumír Wunschwitz (též Vunšvic), velký vyznavač kultu Jana Nepomuckého. Generální vikář pražského arcibiskupa, který na popud krále Václava IV. (1378-1419) zemřel mučednickou smrtí, se stal nejvíce uctívaným světcem barokního období. Hejtman Vunšvic si na práci objednal věhlasného sochaře Jana Brokoffa, který se v letech 1682-1683 zdržoval v Poběžovicích. Socha z hrubozrnného pískovce byla zhotovena dle vzoru hliněné sošky z roku 1681, kterou vytvořil rakouský sochař a malíř Matyáš Rauchmiller. Téměř dvou a půl metrová plastika je umístěna na hranolovém soklu. Na soklu byl vytesán nápis „Sancte Ioannes Patrone urbis..Sigulis Culturibus Dei Favorem." Postava světce je zobrazena v typické ikonografické formě - tedy v rouše kanovníka s biretem, v ruce drží kříž a kolem hlavy se vine svatozář s pěti hvězdami.
K prvním restaurátorským zásahům došlo v roce 1875, další následovaly v šedesátých letech 20. století a v roce 1977.

Zdroj:
VLNAS, Vít. Jan Nepomucký, česká legenda. Praha: Mladá fronta, 1993. 282s.
SAXA LOQVVNTVR: Latinské nápisy u českých a moravských svatojánských soch [online] [cit. 2012- 05-03].
Dostupné z: < http://geo.mff.cuni.cz/latina/svJanove.htm >
Historie Poběžovic. Město Poběžovice [online] [cit.2012-05-03]. Dostupné z: < http://www.pobezovice.cz/?action=display_dokument&id=3679 >
MPZ-Poběžovice-socha sv. Jana Nepomuckého [online] [cit. 2012 - 05-03]. Dostupné z: < http://mu.domazlice.info/user_data/zpravodajstvi/obrazky/Image/OSKTVV/CHRANENA_UZEMI/POBEZOVICE/Pobezovice_sv_Jan_Nepomucky.pdf  >

Odborné práce se týkaly sochy i soklu, na níž plastika Jana Nepomuckého spočívá. Vzhledem k havarijnímu stavu památky, bylo nutné rozdělit práci do dvou etap. Nejprve se přistoupilo k zajištění sochy, neboť hrozilo další odpadávání kamene. Následovaly samotné restaurátorské zásahy na soše.

Restaurování sochy sv. Jana Nepomuckého:
První úpravy na soše byly provedeny v šedesátých letech 20. století, kdy bylo nutné domodelovat obličejovou část sochy, jenž byla značně narušená. V roce 1977 byly provedeny další retuše. V roce 1998 byla plastika shledána v kritickém stavu. Část levé ruky byla odpadlá, obličejová část se oddělovala od podkladu. Na plastice byly patrné rozsáhlé trhliny a zelené řasy. Po zajištění sochy se přistoupilo k injektáži trhlin a očištění povrchu. Užitím čpavku a peroxidu byly odstraněny řasy. Poté následovala druhotná konsolidace trhlin. Nejvíce narušené části bylo nutné injektovat směsí disperze s bílým cementem.
Vzhledem ke skutečnosti, že odpadlá část ruky byla pouhou druhotnou kopií, odborníci rozhodli ponechat sochu bez dalšího domodelování končetiny. V lomové části se provedla galerijní plošná retuš, čímž bylo narušení nenásilně vkomponováno do celého charakteru sochy. Restaurátoři celou situaci předem konzultovali s památkáři. Stávající pravá ruka byla injektována a přičepována měděnou armaturou. Uražená část plintu byla doplněna umělým kamenem. Na závěr byla provedena celková hydrofobizace povrchu.

Restaurování měděné svatozáře:
Také měděná svatozář byla shledána v kritickém stavu. Během prací bylo nutné doplnit některé z poškozených a upadaných hvězd na ustálený počet pěti hvězd na svatozáři. Měděný povrch byl dále ošetřen a na závěr pozlacen.