Toskánský palác, Praha - Hradčany

11  toskansky palac vchod

Adresa:
Hradčanské náměstí 5, Praha
Typ prací:
 Restaurování sochy Musica
 Restaurování kamenných erbů na fasádě
Investor:
Ministerstvo zahraničních věcí ČR
Zhotovitel: GEMA ART GROUP a.s.
Realizace:
1997, 09/2002 – 04/2003

 

 

   FOTOGALERIE:

Toskánský palác - balustráda Sochy na balustrádě Vpravo: socha Musica Toskánský palác Balkon s erby nad vchodem Detail erbu Portál s erby Detail plastiky Sloupy

  • Historie místa
  • Restaurátorské práce
  • Další info

 Na místě dnešního Toskánského paláce stála již v minulosti zástavba měšťanských domů, jejichž existenci lze doložit v písemných pramenech již v polovině 14. století. Od poloviny 17. století zástavbu vlastnil hrabě Lobkowicz, o něhož byla v roce 1685 odkoupena hrabětem Michaelem Oswaldem Thunem. Hrabě Thun patřil k nejvlivnějším osobám své doby: působil jako tajný rada, místodržící a přísedící zemského soudu v Čechách, jeho šlechtické sídlo tak muselo splňovat náročná kritéria k jeho reprezentaci.
Autorem stavebních návrhů byl francouzský architekt a malíř Jean Baptiste Mathey. Jednalo se o čtyři třípodlažní křídla seskupených kolem uzavřeného nádvoří. Nejsložitěji členěný a nejvíce zdobný byl exteriér hlavního vstupního průčelí. Uvnitř se nacházelo předsálí s krbem a následoval hlavní sál, který však jako jediný nebyl za života hraběte Thuna dokončen. Fasáda paláce byla zdobena kamennými reliéfy zobrazující erby rodu Thunů-Hohenštejnů. Na výstavbě paláce s J. B. Matheyem spolupracoval též italský architekt Giacomo Antonio Canevalle. Zasloužil se o výstavbu dvou pavilonů zakomponovaných do hlavního průčelí, které vystupují nad střechou a jsou spojeny střešní terasou. Zejména tento architektonický prvek dodává paláci ráz italského reprezentačního sídla. Na atiku paláce byly umístěny plastiky zobrazující alegorii Sedmi svobodných umění, jejichž autorem byl Jan Brokof.
K další stavební činnosti dochází po roce 1718, kdy palác kupuje hraběnka Anna Marie Františka Toskánská. Za jejího působení byl dostavěn hlavní reprezentativní sál, v němž dominují nástěnné malby s páskovým dekorem a medailony s bustami. Stavební úpravy byly provedeny dle návrhů českého architekta Václava Špačka. Ke změnám došlo též na fasádě, původní erby zde byly nahrazeny pompéznějšími Sasko-Lauenburskými. Právě z tohoto rodu hraběnka Toskánská pocházela.
Po smrti hraběnky v roce 1741 Toskánský palác chátrá a ztrácí své postavení reprezentativního šlechtického paláce – je nadále využíván pouze k administrativním účelům. Za vlády císaře Ferdinanda V. Dobrotivého (1835-1848) získává palác rod Habsburků, který jej vlastní až do vzniku samostatného Československa v říjnu 1918. Od vzniku republiky v prostorách paláce již tradičně sídlí ministerstvo zahraničních věcí.
V průběhu 20. století došlo ke dvěma výraznějším stavebním úpravám paláce. V letech 1941 až 1943 byla provedena renovace původního barokního sálu, který byl v 19. století přetvořen v kanceláře. Autorem plánů obnovy byl architekt Bohumír Kozák. K další revitalizaci a citlivým úpravám včetně restaurátorských prací došlo v letech 1994 – 1998 pod vedením architekta Pavla Kupky.

Zdroj:
HORYNA, Mojmír. Toskánský palác v Praze: historie a rekonstrukce stavby. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 1999. 77s.
LEDVINKA, Václav a kol. Pražské paláce. Praha: Akropolis, 1995. 447s.
MACEK, Petr. Toskánský palác: představy architekta a stavebníka v konfrontaci s daným prostředím, Průzkumy památek, 1999, r. 6, č. 1, s. 21-40.
Přehled historie Toskánského paláce čp.82 /IV, Praha 1- Hradčany. Restaurátorská společnost Tradice[online] [cit. 2011-09-20]. Dostupné z: < http://www.tradice.com/archiv/archiv_Toskan/historie%20pal%C3%A1cel.htm >.

Práce vedené odborníky z GEMA ART GROUP a.s. se týkaly kamenných prvků na fasádě barokního Toskánského paláce. Konkrétním restaurátorským zásahům předcházely průzkumy vrstev, zkoušky čištění povrchu, v případě sochy na atice statické posouzení prvku.
K technicky nejnáročnějším úsekům prací patřila záchrana sochy Musica od J. Brokofa, která musela být sňata z východní atiky paláce.

Restaurování skulptury Musica:
Předmětem restaurování byla jedna ze sedmi soch umístěných na atikové balustrádě zobrazující alegorie Sedmera svobodných umění, tedy Gramatiku, Rétoriku, Dialektiku, Aritmetiku, Geometrii, Astronomii, Astrologii a Musicu. Plastiky pocházející z let 1689 – 1691 vytvořil barokní sochař Jan Brokof. Použitým materiálem byl střednězrnný žehrovický pískovec.
Navzdory poslední restaurátorské úpravě v roce 1997, shledal statik sochu v havarijním stavu. Důvodem byl korodující čep uvnitř sochy, který rzí nabyl na objemu, čímž sochu postupně trhal. Největší poškození se nacházelo ve spodní části sochy (na plintu). Dalším problémem bylo osazení sochy na čistý cement, které je v rozporu s kamenosochařskými zásadami.
Plastika byla nejprve demontována z atiky a přenesena do restaurátorského ateliéru, kde následovalo očištění a odstranění nevhodných cementových tmelů. Poté bylo nutné zpevnit ohrožené části a provést injektáž drobných trhlin. Některé narušené a odpadlé fragmenty bylo nutné přilepit epoxidovou pryskyřicí. Rozsáhlé praskliny byly vyplněny vhodným tmelem. Na závěr restaurátoři provedli lokální retuš a hydrofobizaci. Čep, na který je socha umístěna, byl nahrazen nerezovým. Čep byl dále ošetřen antikorozním přípravkem.

Kamenné erby nad portály:
Před započetím prací byl proveden restaurátorský průzkum, během něhož bylo zjištěno dvojí složení erbů. Korunky nad erby byly vytvořeny druhotně z pískovce lokality Hloubětím či Petřín. Na rozdíl od samotných kamenných znaků Toskánských vévodů, které byly vytesány z kvalitního bílého křemičitého pískovce ze Dvora Králové. Úroveň použitých materiálů se odrazila na stavu dochování. Koruny nad erby byly zcela degradované, zatímco jednotlivé znaky vykazovaly pouze drobnější mechanická poškození.
Restaurátoři dále provedli průzkum stratigrafie vrstev, během něhož byl zjištěn původní monochromní tmavě červený nátěr. Spodní partie erbů jsou zdobeny štuky, které byly doplněny až v pozdějším období.
Erby byly nejprve očištěny mechanickou i chemickou cestou za užití hydrogenuhličitanu amonného. Následovalo celkové zpevnění kamenných korunek erbů za užití organokřemičitanů. Poté se provedly barevné retuše s užitím oxidů železa, odborníci se tímto snažili obnovit původní barevnost.

Restaurování kamenných orlů a hlavic portálů:
Prvky jsou součástí architektury kamenných portálů Toskánského paláce. Kámen byl vysekán z pískovce z lokality Kamenných Žehrovic. Před započetím prací byl proveden nezbytný stratigrafický průzkum pro zvolení optimálního postupu. Po mechanickém očištění následovalo zpevnění organokřemičitany. Na místech prasklin odborníci užili minerálních tmelů. Na závěr byla provedena, stejně jako v předchozích případech, barevná retuš a hydrofobizace.

 

 Toskánský palác je sídlem ministerstva zahraničních věcí. Více informací naleznete ZDE.