Vitrážová pole v jižním průčelí příčné lodi v chrámu sv. Víta, Praha

vitraze TAB

Adresa: Katedrála sv. Víta, III. nádvoří 48/2, Praha
Typ prací:
Restaurátorské práce
 
Zhotovitel: GEMA ART GROUP a.s.
Realizace: 2004

 

 

  Vitrážová pole v jižním průčelí příčné lodi v chrámu sv. Víta, Praha Vitrážová pole v jižním průčelí příčné lodi v chrámu sv. Víta, Praha Vitrážová pole v jižním průčelí příčné lodi v chrámu sv. Víta, Praha
  • Historie místa
  • Restaurátorské práce
  • Další info

Pro jedno z největších chrámových oken v Evropě vypracoval v letech 1934-1935 návrh vitráží s motivem Posledního soudu Max Švabinský. Tato kompozice je zasazená do novogotického kamenného ostěí architekta Kamila Hilberta a pokrývá plochu 160 m². Vitráž je složená z více než 225 000 kusů skla spojených více než tunou celoplošně pocínovaného olověného H profilu. Realizaci návrhu Maxe Švabinského provedla v letech 1935-1939 firma Umělecké a stavební sklenářství – Josef Jiřička. V letech 1969-1970 bylo provedeno pod záštitou Družstva uměleckých řemesel restaurování celého okna ateliérem Josefa Jiřičky.
Ústřední figurou okna je postava Panny Marie a Krista jako soudce a jeho vrcholem je andělským chórem obklopená Svatováclavská koruna. Do nižších částí jsou zakomponovány biblické postavy, postavy českých národních patronů, panovníků a dalších osobností jako např. manželek Karla IV., malíře Josefa Mánesa (učitel Maxe Švabinského). Do olovněných H profilů různých šířek jsou vitráže sestaveny z mnoha desítek odstínů barevného, tzv. antického skla s použitím malby zapalovacími barvami, a to ve zcela jedinečném a rozpoznatelném stylu mistra Švabinského.

Restaurátorský zásah se týkal vitrážového plátu z nejspodnější řady. Tato část zobrazuje trup Adama a Evy. K jejímu poškození došlo pravděpodobně neopatrným pohybem některého z návštěvníků triforia. Vitráž byla v celé své ploše zdeformována prohnutím, olověné H profily potrhány a některé ze skleněných segmentů byly poškozeny popraskáním. Nejhůře byl poškozen segment trupu Evy. Tento malovaný díl o velikosti cca 20 x 30cm zcela vypadl z olověné sítě a nárazem o zem se roztříštil. Nalezené střepy se podařilo sestavit, avšak stavb poškození vylučoval jakoukoliv jinou možnost než vyrobit jeho repliku.
Vitráž byla vyňata z ostění a převezena do ateliéru. Zde byla sejmuta kopie její olověné sítě a vitráž byla rozebrána na jednotlivé díly. Vzhledem k tomu, že náš ateliér je bez přerušení kontinuity přímým pokračovatelem Uměleckého sklenářství Josefa Jiřičky založeného roku 1935, vlastníme svým rozsahem unikátní sklad historických skel, obsahující kompletní škálu původních skleněných tabulí, ze kterých byla tato vitráž v letech 1935-1939 sestavena, mohli jsme nejhůře poškozené skleněné segmenty nahradit zcela odpovídajícím dobovým materiálem. Replika malby byla provedena sklářskými barvami DEGUSA a pálena v peci. Z důvodu předem ne zcela odhadnutelného částečného úbytku malby, který vzniká při procesu zapalování, bylo před zhotovením repliky provedeno v peci několik zkoušek, každá z nich s mírně odlišnou dobou nárůstu teploty a následného chlazení. Teprve potom byl proveden výpal repliky, která byla dokonalou kopií původní části.
Poté byla zkompletovaná vitráž složena do nové olověné sítě vlastní výroby v odpovídající šířce a výšce, která byla pocínována po celé své ploše. Před osazením a zatmelením do původního prostoru bylo pomocí patiny na bázi stříbrné skalice provedeno patinování pocínovaných olov do odstínu odpovídajícímu přirozené zašlosti původní olověné sítě.