Kostel Svatého Jana Nepomuckého Na Zelené hoře, Žďár nad Sázavou

zelhora02

Adresa: Správa památkového areálu Zelená hora, Komenského 1786/25, 591 01 Žďár nad Sázavou  
Typ prací:
Rekonstrukce omítek a štukové výzdoby spodní části lodi
Rekonstrukce tvaru omítek a lištového dekoru v jednom z výklenků
Rekonstrukce a konsolidace polychromie zábradlí na ochozech kostela
Čištění prostoru kopule
Zhotovitel: GEMA ART GROUP a.s.
Investor: NPÚ
Realizace: 2006 – 2008

 

 
FOTOGALERIE:
Letecký snímek na areál kostela sv. Jana Nepomuckého Kostel sv. Jana Nepomuckého Kostel sv. Jana Nepomuckého Kostel sv. Jana Nepomuckého Kostel sv. Jana Nepomuckého Hřbitov v areálu kostela sv. Jana Nepomuckého Vstup do kostela sv. Jana Nepomuckého Vstup do kostela sv. Jana Nepomuckého Hřbitov v areálu kostela sv. Jana Nepomuckého Ambit - pohled z venkovní strany Ambit Sochy světců Ambit Ambit Štuky ve tvaru hvězdy Interiér kostela Průběh restaurátorských prací v interiéru kostela Interiér

  • Historie místa
  • Restaurátorské práce
  • Další info

Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře byl vystavěn v letech 1720 až 1740. Barokní stavba vznikla na popud tehdejšího opata cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou – Václava Vejmluvy (1670-1738). Za působení V. Vejmluvy patřil klášterní velkostatek k jednomu z největších panství na Moravě.
Opat velmi ctil postavu Jana Nepomuckého (1334-1393), generálního vikáře arcibiskupa Jana z Jenštejna, který byl umučen na rozkaz krále Václava IV. Kult Jana Nepomuckého byl intenzivně rozšiřován v rámci rekatolizace po bitvě na Bílé hoře. V. Vejmluva měl pravděpodobně již delší dobu představu o výstavbě chrámu se symbolikou připomínající Jana Nepomuckého. Hlavním impulzem realizace však byl zisk cenné relikvie – kůstky z lebky Jana Nepomuckého.
Pro realizaci stavby opat najal uznávaného architekta Jana Blažeje Santiniho. Díky spolupráci obou mužů vzniklo neobyčejné architektonické dílo, které nemá na našem území obdoby. Půdorys areálu má tvar pěticípé hvězdy, ambit byl opatřen pěti branami a pěti kaplemi. Štuky v interiéru zobrazují deseticípou hvězdu, uprostřed obrazce nalezneme reliéf jazyka. Také lomená okna jsou ve tvaru jazyka, biskupské mitry či rovnostranného trojúhelníku. Veškeré tyto architektonické prvky jsou odkazem na postavu Jana Nepomuckého. Pěticípá hvězda je hlavním atributem světce. Připomíná pověst spojenou s generálním vikářem. Po mučení bylo Janovo tělo vhozeno do Vltavy, poté vystoupila zlatavá záře. Číslo pět odkazuje na počet ran, které měl na těle Ježíš Kristus a v přeneseném slova smyslu je „pětka" číslem mučedníků. Pět je zároveň počet písmen v latinském slově „TACUI", tedy mlčel jsem. Jazyk a latinské slovo odkazují na další pověst o Janu Nepomuckém, v níž figuroval jako zpovědník manželky Václava IV. – Žofie. Jan Nepomucký, navzdory mučení, zpovědní tajemství králi nevyzradil. Okna ve tvaru trojúhelníku dále odkazují na Nejsvětější Trojici. Také samotný název „Zelená hora" byl zvolen opatem Vejmluvou jako odkaz na Zelenou horu u Nepomuku, rodiště Jana Nepomuckého.
Barokní areál sloužil svému účelu až do roku 1784. Tehdy Žďár nad Sázavou postihl rozsáhlý požár, který zcela poničil i střešní krytinu kostela sv. Jana Nepomuckého i s přilehlým ambitem. Díky veřejné sbírce organizované bývalým mnichem Bonifácem Procházkou byl objekt zrekonstruován a v roce 1800 se konala první bohoslužba po požáru. V průběhu 19. století docházelo k dalším drobným opravám po proběhlých požárech a bouřích, které stavbu zasáhly.
Do správy státu se Zelenohorský areál dostal v roce 1953, o pět let později byla stavba prohlášena kulturní památkou. Po zápisu na seznam UNESCO v roce 1994 a zahájení rozsáhlé rekonstrukce se místo stává jedním z nejvyhledávanějších turistických cílů kraje Vysočina.

Zdroj:
HORYNA, Mojmír. Vznik kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou. In: Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře. Telč, 2010. s. 8-34.
CHUDÁREK, Zdeněk. Stavební dějiny zelenohorského areálu 1784-1994. In: Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře. Telč, 2010. s. 63-78.
CHUDÁREK, Zdeněk. Umělecko-historické hodnocení štukové a malířské výzdoby klenby kostela. In: Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře. Telč, 2010. s. 191-193.
MIKULE, Stanislav. Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Žďár nad Sázavou: Město Žďár nad Sázavou, 2008. 79s.
VLČEK, Emanuel. Jak zemřeli. Významné osobnosti českých dějin z pohledu antropologie a lékařství. Praha: Academia, 1993. s. 279.
ZAHRADNÍK, Pavel. Kostel s. Jana Nepomuckého. In: Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře. Telč, 2010. s. 51-62.

Popis restaurátorských prací. V prosinci 1994 byl areál na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou pro svou unikátní architekturu zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Událost byla hlavním impulsem pro rozsáhlé restaurátorské a stavební práce, které zde dílčím způsobem probíhají až do dnešních dnů. V první fázi byla provedena oprava ambitu, následovala obnova plastiky, některých náhrobků, omítek a štuků v ambitu i interiéru, podlahy a ochozů v kostele.
Vzhledem k nevšednímu dílu a vysoké kulturně historické ceně památky byla nutná pečlivá konzervace a restaurátorské postupy. S ohledem na výjimečný charakter úkolu byly užívány špičkové technologie a veškeré postupy byly prováděny s nejvyšší ohleduplností k dochované památce. Na zachování jedinečného díla se podílela nemalou měrou také GEMA ART GROUP a.s. Společnost zde figurovala jako subdodavatel restaurátorských prací týkající se zejména záchrany interiérových prostor kostela sv. Jana Nepomuckého.

Restaurování klenby kostela:
Předmětem prací byl zejména rub klenby, jehož prostor bylo nutné očistit od nánosu prachu, písku, zbytků degradované omítky a provést částečnou rekonstrukci lištového dekoru ve výklenku. V průběhu čištění došlo k zajímavému objevu – restaurátoři zde nalezli zabudované gotické žebrové tvarovky a další původně gotické cihly. Nález byl poté dále odborně zkoumán a hodnocen.
Čištění bylo prováděno průmyslovým vysavačem, praskliny v cihlách byly vyfoukány pomocí kompresoru. Rozsáhlé trhliny byly zpevňovány injektáží, která byla prováděna vložením trubiček do uvolněných spár. Po provedení injektáže byly spáry zatmeleny kvalitním vápenným materiálem z lokality Šošůvka.

Rub klenby Rub klenby Rub klenby Rub klenby Nalezené materiály Nalezené materiály
Rekonstrukce omítek a štukové výzdoby ve spodní části lodi:
Architektura je zde tvořena pilíři s pilastry, vlysy a kordonovou římsou. Původním použitým stavebním materiálem bylo v případě klenby cihlové zdivo, dále vápenné omítky a štuky. K předchozím stavebním a restaurátorským zásahům došlo na přelomu 18. a 19. století, dále na počátku 20. století.
Před započetím prací odborníci nejprve provedli kompletní zhodnocení stávajícího stavu. Omítky vykazovaly rozsáhlá poškození, zejména v oblasti přízemních pilířů, kde dochází ke kontaktu návštěvníků s omítkami. Na těchto frekventovaných místech je omítka ošoupána a tmavší. Větší destrukce byly dále zaznamenány v oblasti kordonové římsy. Jednalo se zejména o utlučené hrany. Další problémy byly odhaleny v oblasti styku zdi s podlahou, zde byla omítka vydrolena. Povrch vykazoval poničení růžovými skvrnami nejasného původu. Pravděpodobně se však jednalo o reakci použitého prostředku proti vlhkosti a plísním v kombinaci s omítkou.
Následoval rozbor skladby překrytých vrstev i štukového podkladu. Poté se přistoupilo k sejmutí nepůvodní vrstvy vápenných nátěrů a dočištění povrchu. K eliminaci nečistot bylo užito skalpelů, speciální gumy a destilované vody. Narušené omítky byly zpevněny organokřemičitany. Praskliny a výdutě byly injektovány. Následovala plastická retuš – defekty byly upraveny směsí hašeného vápna, říčního písku a pružného tmelu. Posléze následovala retuš barevná, došlo tak k optickému propojení doplněných částí s okolní plochou. Pro dlouhodobější zajištění omítek odborníci na závěr aplikovali vápenný lazurní nátěr.

Zábradlí prvního a druhého ochozu v interiéru kostela:
Zábradlí kostela je poprvé písemně připomínáno roku 1722 při slavnostním vysvěcení kostela. Období vzniku ochozů v letech 1721 – 1722 potvrdila i provedená dendrochronologie. Autor textu Bonifác Procházka, tehdy napsal, že na zábradlí spočívali čeští patroni. Tento fakt však nebyl odborníky potvrzen. Rozsáhlý požár, jenž roku 1784 zachvátil Zelenohorský areál, poničil i původní zábradlí. K opravám pod vedením truhláře Josefa Šlaghamerského dochází v letech 1795 a 1799. Poslední významná úprava byla provedena roku 1899 dílnou sochaře Antonína Suchardy, která vytvořila nové umělé mramorování ve výrazných barvách. Podoba se zachovala až do let 2006 – 2008, kdy byl interiér restaurován. Sloupy a madla měla červenohnědou barvu, výplně šedé mramorování.
Borové dřevo bylo na mnoha místech seschlé a popraskané, poškození byla již v průběhu minulých oprav tmelena. Další mechanická narušení vykazovala rostlinná dekorace a hrany.
Restaurování předcházely rozsáhlé specializované průzkumy zahrnující měření stability konstrukce zábradlí, rozsah napadení dřevokazným hmyzem, odběr vzorků polychromních vrstev, provedení rentgenové fluorescence, před čištěním povrchu se provedly zkoušky, aby nedošlo k narušení památky. V průběhu restaurátorského průzkumu bylo zjištěno, že vyřezávané výplně ochozů byly vsazeny značně nepřesně. K situaci pravděpodobně došlo v průběhu oprav po požáru roku 1784. V průběhu dalších let dále došlo k výměně římsy madla, která byla zhotovena v klasicizujícím stylu typickém pro počátek 19. století.
Po vyčištění povrchu bylo nutné dřevo ošetřit fungicidními a biocidními prostředky, aby se zamezilo další degradaci dřeva. Poškození dřevokazným hmyzem se ukázalo být velmi problematické.
Praskliny byly vyšpánovány. Následovalo hloubkové zpevnění (petrifikace), tímto se zabránilo budoucímu narušení statiky. Po odborných konzultacích s památkáři se přistoupilo k obnovení mramorování z období druhé poloviny 18. století, které připomínalo původní Santiniho řešení.

Rekonstrukce tvaru omítek a lištového dekoru v jednom z okenních výklenků interiéru kostela:
Po požáru 1784 byly některé ze štuků narušeny a pravděpodobně odstraněny nebo samy vlivem degradace odpadly. Úkolem restaurátorů bylo vytvořit nejprve polystyrénový model, na němž by bylo možné ověřit konstrukci originálu.
V rámci rekonstrukce tak došlo k doplnění lišty kolem oken i zrcadel ve vedlejších cípech hvězdy. K doplnění a rekonstrukci štuků bylo použito hašené vápno ze Šošůvek, drcený křemen, mramorová moučka a říční písek.

Rekonstrukce tvaru omítek a lištového dekoru v jednom z okenních výklenků interiéru kostela Rekonstrukce tvaru omítek a lištového dekoru v jednom z okenních výklenků interiéru kostela Rekonstrukce tvaru omítek a lištového dekoru v jednom z okenních výklenků interiéru kostela Rekonstrukce tvaru omítek a lištového dekoru v jednom z okenních výklenků interiéru kostela Rekonstrukce tvaru omítek a lištového dekoru v jednom z okenních výklenků interiéru kostela Rekonstrukce tvaru omítek a lištového dekoru v jednom z okenních výklenků interiéru kostela

Památku lze navštívit v rámci komentované prohlídky.

Otevírací doba:

duben, říjen: 9:00 - 17:00 (sobota, neděle, svátky)
květen - září: 9:00 - 17:00 (denně kromě pondělí)

Vstupné:

110 Kč, snížené 60 Kč

Více informací naleznete ZDE.