Invalidovna, Praha - Karlín

invalidovna hlavni foto

Adresa: Budova Invalidovny, Sokolovská 136, 186 00, Praha 8
Typ prací:
Restaurátorský průzkum a odběr vzorků
Restaurování fasády budovy
Restaurování 12 soch na atice budovy
Kamenické, zámečnické a klempířské práce
Zhotovitel: GEMA ART GROUP a.s.
Investor: Ministerstvo obrany ČR
Realizace: 10/2009 - 12/2010

 

 FOTOGALERIE

Celkový pohled ze Sokolovské ulice Celkový pohled ze Sokolovské ulice - stav před rekonstrukcí Restaurátorský průzkum - detail souvrství po navlhčení Pohled na rizalit budovy - stav po rekonstrukci Fasáda Invalidovny před rekonstrukcí Fasáda Invalidovny po rekonstrukci Socha na pravé atice - stav před restarováním Sochy po demontáži z atiky - stav před restaurováním Socha před zpětnou montáží na atiku - stav po restaurování Pohled na zrestaurované sochy před zpětnou montáží na atiku Invalidovny Atika se sochami - stav po restaurování Průčelí budovy s nově restaurovanými sochami

  • Historie místa
  • Restaurátorské práce
  • Další info

petr strozzi Podnět k založení sociální instituce, která by pomáhala válečným invalidům a veteránům, vznikl v polovině 17. století. Státní diplomat a voják – hrabě Petr Strozzi odkázal veškeré své jmění na účely zřízení nadačního fondu pro válečné invalidy. Ustanovil tak ve své závěti z roku 1658, kdy se léčil z vážného válečného poranění. Statky a finance se měly využít až po smrti jeho manželky Marie Kateřiny Khevenhüllerové, která zemřela v roce 1714. Současně nadaci odkazuje i své jmění. Na celou realizaci měl dle závěti dohlížet pražský arcibiskup. Oficiální rozhodnutí o zřízení Invalidovny vydal císař Karel VI. 27. května 1728. Další dvě léta trvala realizace návrhů na podobu objektu. Autorem byl tehdy nejproslulejší barokní stavitel českých zemí : K. I. Dientzenhofer. Půdorysy navrhl rakouský architekt Josef Emanuel Fischer z Erlachu. Původní záměr byl vskutku velkolepý. Mělo se jednat o celkem devět dílů čtvercového půdorysu, uprostřed měl být rozlehlý centrální dvůr s kostelem. Krom samotné ubytovny pro invalidy, měly prostory fungovat jako jakési malé městečko se sítí krámků, nemocnicí, porodnicí, školou i dílnami. V okolí měly být vysázeny parky a založen hřbitov. Vzhledem k monstrózním plánům se po několika letech ukázalo, že finance na projekt nepostačí. Také časový horizont dostavby by se protáhl na několik desítek let. 
V roce 1737 se skončilo s výstavbou, vznikl tak pouze jeden z devíti plánovaných dílů. Exteriér byl proveden s menší zdobností, místo kostela byla založena kaple sv. Kříže. Některé z obchodů a skromná nemocnice však v prostorách Invalidovny skutečně fungovala. V okolí budovy se nacházel park, prostor pro konání slavností i cvičiště s vojenskou střelnicí. Na počest zakladatele byla před Invalidovnou v roce 1898 odhalena busta hraběte Petra Strozziho.
Invalidovna sloužila svým účelům až do roku 1935, tehdy byli váleční invalidé přestěhováni do nově zřízených prostor v Hořicích. Objekt dále sloužil jako Vojenské a později Technické muzeum. Sbírky Technického muzea včetně archiválií byly z lokality kompletně vyklizeny po ničivé povodni v srpnu 2002. Barokní prostory další léta chátraly. Až  v průběhu roku 2009 se začalo s rozsáhlou rekonstrukcí.
Restaurátorské zásahy a celková rekonstrukce objektu Invalidovny byla pro další existenci památky zcela nevyhnutelná. Poslední významná oprava proběhla během roku 1923. Chátrající budova byla ještě více narušena po povodních v srpnu 2002. Povodeň zničila interiéry i fasádu budovy do výšky kolem jednoho metru.

Zdroj:
MÜLLEROVÁ Augusta.Karlínská Invalidovna. Praha: Výtvarný odbor umělecké besedy, 1948. 30s.

Restaurátorské, stavební a umělecko-řemeslné zásahy, které zajišťovala GEMA ART GROUP a.s. zahrnovaly zejména práce tesařské, klempířské, zámečnické a truhlářské. Nejrozsáhlejší součást tvořila obnova fasády a dvanácti soch na atice památky. Zásahům na fasádě předcházel sondážní průzkum i odběry vzorků pro laboratorní analýzu. Provedlo se celkem 15 sond, navázalo se tak na průzkum původní barevnosti fasády provedený v roce 1958. Součástí rekonstrukce byla i vysprávka keramické krytiny z bobrovek, replika původní komínové lávky a ošetření dřevěných konstrukcí krovu.

Restaurování fasády a štukových prvků :
Zdivo tvořící fasádu Karlínské Invalidovny je složené z opukových kvádříků a pálených cihel zděných na vápennou maltu. Omítky jsou hladké, zdobené plastickými štukovými prvky z vápenné dvouvrstvé omítky světle okrové barvy. Nízký sokl, podokenní římsy a nákolníky vstupního portálu jsou vytvořeny z hrubozrnného pískovce žehrovského typu. Na základě vyhodnocení sondážního a laboratorního průzkumu bylo zjištěno, že fasáda nesla několik vrstev nátěrů. Původní barokní úprava měla sytě šedou barvu a byla jedenkráte opravována. Zvolená barva zřejmě imitovala kamenný povrch fasády. Sondy dále odkryly druhotnou olivově zelenou barvu. Tento styl se užíval na řadě budov v průběhu 19. století. Novější nátěr nesl tmavě hnědý odstín. Nejnovější vrstva pravděpodobně z roku 1923 měla oranžovo-okrovou a sytě okrovou barevnost. Laboratorní analýza dále ukázala, že všechny povrchové úpravy byly provedeny ve vápenné technologii. Barevnosti se dosáhlo minerálními pigmenty.
Fasáda byla shledána v havarijním stavu. Kromě povrchové vrstvy nečistot se na objevil i porost mechů a lišejníků. Na svrchních stranách štítů před atikami dokonce vyrůstaly vyšší rostliny, které se zachytily v uvolněném spárování a způsobily narušení zdiva. Barevné plochy nejvíce vystavené dešťovým srážkám - jako pilastry či lizénové rámy, byly z velké části smyté. Některé úseky podlehly hloubkové korozi, jedná se zvláště o korunní římsy trojúhelných štítů a o pískovcové desky tvořící horní část atiky. Dalším problémem se jevila vysoká salinita zdiva do výše 1 m budovy. Oblast Karlína včetně pražské Invalidovny patřila mezi nejvíce postižené oblasti během povodní v srpnu 2002. Problémem byly sprašující, popraskané či přímo vypadané omítky.
Nesoudržné a sprašované omítky musely být otlučeny. Následovalo očištění a odmaštění povrchu od novějších vrstev nátěrů. V případě rozsáhlého narušení štukové výzdoby se přistoupilo ke zhotovení kopií. Po odborném ošetření byla aplikována nová barevná vrstva. Kamenné prvky fasády byly na závěr opatřeny lazurním nátěrem.

Fasáda Invalidovny před kompletní rekonstrukcí Celkový pohled na nově zrekonstruované průčelí památky Štít budovy - stav před rekonstrukcí Štít budovy - stav po rekonstrukci Okno se zdobnou suprafenestrou - stav před restaurováním Okno se zdobnou suprafenestrou - stav po restaurování Štukový prvek - stav před restaurováním Štukový prvek - průběh prací Štukový prvek - stav po restaurování Fasáda - detail odpadlé omítky Fasáda Invalidovny po kompletní rekonstrukci Celkový pohled na nově zrekonstruované průčelí památky

Restaurování dvanácti soch na atice Invalidovny:
Jedná se o kopie původních soch zhotovených v šedesátých letech 19. století. Po bližším průzkumu bylo konstatováno, že výdusky byly zřejmě vytvářeny až na místě do vyplňovaných forem. Jádro soch zřejmě tvoří nasákavý cihlový materiál. Dusaná směs byla zároveň propojena šedým cementem. Dvě originální sochy z pravé části atiky byly v pozdějším období přemístěny do průjezdu hlavního vstupu. Kopie se nacházely v kritickém až zcela havarijním stavu. Krom vrstvy prachových nečistot, povrch narušovala biokorozie mechů a lišejníků. Problém se týká zvláště plintů soch. V oblastech srážkových stínů lze vypozorovat sádrovcové krusty, pod nimiž byl materiál hloubkově degradován. Vzhledem k nehomogenitě výdusků docházelo k narušování soch vlivem rozsáhlých trhlin. V důsledku těchto problémů hrozilo odpadávání některých částí. Vliv na havarijní stav měla koroze železných kotvících prvků.
Během restaurátorských zásahů bylo nutné zpevnit narušené povrchy a tvary. Rekonstrukce se prováděly z umělého kamene na minerálním základě. Nově zrestaurované výdusky se opětovně osadily a ukotvily antiokorozními prvky. Povrch soch byl barevně retušován.

Snímání sochy z atiky Detail poničení sochy Detail sochy z atiky - stav před restaurováním Průběh restaurátorských prací Průběh restaurátorských prací Průběh restaurátorských prací - forma Průběh restaurátorských prací Socha po restaurování Socha po restaurování Sochy po restaurátorském zásahu Sochy po restaurátorském zásahu Detail nově osazených kovových prvků
Truhlářské práce:
Truhlářské práce se týkaly zvláště interiéru budovy. Jednalo se demontáž a rekonstrukci dřevěného obložení stěn, okenních rámů a okenic. Původní okna a dřevěné parapety byly vzhledem ke kritickému stavu nahrazeny identickými kopiemi.

Areál pražské Invalidovny je v současné době veřejnosti nepřístupný.