Rudolfinum, Praha - Staré Město

rudolfinum hlavni foto

Adresa: Alšovo nábřeží 79/12,  110 00 Praha
Typ prací: Kompletní restaurování střešní balustrády
Restaurování kamenných madel
Restaurování hranolové římsy
Restaurování reliéfů na bocích rizalitů
Restaurování dekorativních váz
Zhotovitel: GEMA ART GROUP a.s.
Investor:
Česká filharmonie 
Realizace: 09/2007 – 11/2010

 

 

 FOTOGALERIE 

Celkový pohled na budovu Rudolfina Celkový pohled na budovu Rudolfina Boční rizalit se zdobným reliéfem Pohled na balustrádu s kamenným madlem a vázami - stav před restaurováním Keramické kopie původních kuželek či cementových odlitků Střešní balustráda - stav po restaurování
 

  • Historie místa
  • Restaurátorské práce
  • Další info

historie rudaPrvotní návrhy na stavbu budovy zasvěcené hudebnímu a výtvarnému umění se zrodily u tehdejšího vedení České spořitelny. „Dům umění" měl být vystavěn u příležitosti padesátiletého výročí České spořitelny. Peněžní ústav k těmto účelům zakoupil pozemek na nábřeží Vltavy zvaný  „na rejdišti". Pražané zde měli mimo jiné často jezdit („rejdit") na koni, proto se vžil tento název. Lokalita nepatřila zrovna k nejprestižnějším. Od období středověku sem Pražané vynášeli smetí, později se zde na haldách skladoval páchnoucí ledek. Změny nastaly od 60. let 19. století, kdy zde byla vysázena zeleň.
Česká spořitelna vyhlásila konkurz na návrh stavby. Porotě předsedal německý architekt Gottfried Semper. Soutěže se účastnilo celkem osm projektů od českých i vídeňských stavitelů. Neorenesanční budova vystavěná v letech 1876 až 1884 byla realizována dle návrhů architektů Josefa Zítky a Josefa Schulze.
Slavnostní otevření se konalo 7. února 1884 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, syna císaře Františka Josefa I. Právě na jeho počest byla stavba nazvána Rudolfinem. Jižní část objektu byla využívána jako rozlehlý koncertní sál, kde dirigoval i skladatel Antonín Dvořák. Severní křídlo sloužilo jako obrazárna Krasoumné jednoty a Společnosti vlasteneckých přátel umění, z jejíchž sbírek později vznikala Národní galerie.
Funkce objektu byla změněna po vzniku Československa. Významná architektura Rudolfina a rozlehlý koncertní sál zaujaly tehdejší prvorepublikovou politickou garnituru natolik, že si zde nechala zřídit poslaneckou sněmovnu. Přestavbu koncertních prostor, která byla provedena ve dvacátých letech 20. století, vedl  architekt Rudolf Kříženecký.
Během trvání Protektorátu Čechy a Morava byl v jižním křídle obnoven koncertní sál, kde hrála Německá filharmonie. Přestavbu provedla dvojice českých architektů – Antonín Engel a Bohumír Kozák během let 1941-1944. Po skončení druhé světové války se pod taktovkou České filharmonie konaly koncerty vážné hudby i nadále. Do prostor Rudolfina se nastěhovaly také další dvě instituce: Akademie múzických umění a Konzervatoř. Navzdory tomu, že bylo Rudolfinum prohlášené za státem chráněnou památku, po dlouhá léta chátralo. Na počátku roku 1989 se nacházelo v havarijním stavu, proto bylo bezpodmínečně rozhodnuto o rekonstrukci. Rozsáhlé stavební  úpravy byly provedeny během let 1990 až 1992. Po obnově se budově navrátil její původní smysl z konce 19. století: sídlí zde Česká filharmonie, zároveň byla v Rudolfinu vytvořena galerie orientovaná na současné výtvarné umění.

Zdroj:
Rudolfinum- Převzato z týdeníku Reflex 18/2006 [online]. Vystaveno 2006 [cit. 2011-04-14]. Dostupné z: < http://www.jedinak.cz/stranky/txtrudolfinum.html >.
Historie[online]Vystaveno 2004 [2011-07-12]. Dostupné z: < http://www.rudolfinum.czweb.org/page.htm >.

Restaurátorské práce se prováděly v celém rozsahu střešní balustrády skládající se z madla, jednotlivých kuželek (baluster), soklu a sloupků, včetně dekorativních váz. Výjimku tvořily sochy umístěné na balustrádě, které nebyly součástí těchto prací. Před samotným započetím rekonstrukce se samozřejmě provedl pečlivý restaurátorský průzkum včetně detailní fotodokumentace a chemické analýzy odebraných vzorků.
Většina balustrády je zděná, vybetonovaná či tvořená ze smíšeného zdiva. Pouze madlo je v celém rozsahu vystavěné z pískovce božanovského typu. Jednotlivé kuželky vykazovaly rozsáhlé trhliny. Betonové balustry byly doslova „roztrhány" vlivem zkorodovaného drátu procházejícího středem kuželek, který vlivem koroze získal na objemu. Část baluster musela být nahrazena přesnými kopiemi. Také dvě madla na bocích průčelí byla poškozena prasklinami takového rozsahu, že bylo přistoupeno k jejich nahrazení. Některé z kamenných částí byly vyměněny během předchozích restaurátorských zásahů. Původní vázy se tak finálně nahradily vázami z umělého kamene na epoxidové bázi. Poškození vykazovaly i štukové vrstvy římsy, kde bylo nutno provést rozsáhlou hloubkovou injektáž.
Vysoký stupeň degradace a trhlin kamene je způsoben souborem několika nepříznivých činitelů: nevhodné podloží stavby způsobující intenzivní dilatace, přítomnost rušné dopravy v bezprostřední blízkosti Rudolfina, kyselé deště, holubí trus a rozsáhlý porost v podobě mechů a lišejníků.
Po provedené obnově poškozených prvků balustrády se provedlo barevné sladění se zbytkem objektu. Odborníci zvolili silikonovou barvu, použité barevné tóny vycházely z horní nadstavby budovy.
Celková oprava balustrády byla kompromisem mezi radikálními výměnami jednotlivých prvků a záchranou stávajících částí. Veškeré nahrazení kamenných prvků bylo konzultováno s příslušníky Národního památkového úřadu.

Restaurování kamenných madel:
Povrch madel byl shledán v narušeném až havarijním stavu. Na některých místech byl patrný zásah z minulých let, kdy se některé z částí nahradily umělým kamenem. Tmely, jež se v minulosti užily k opravě, byly na mnoha úsecích vypadány. Povrch madel byl kompletně pokryt vrstvou prachových depozitů, některé části kamene navíc degradovaly vlivem sádrovcové krusty.
Během obnovy se tak nejprve přistoupilo k očištění povrchů regulovanou vodní párou, nevhodné tmelení se odstranilo. Odstranění sádrovcových krust probíhalo mechanickou cestou. Kámen byl pro zpevnění povrchu ošetřen speciálním prostředkem na bázi organokřemičitanů. Na trhliny se užilo prolepení speciálními tmely. Pro spárování se užilo pružných silikonových tmelů.
U dvou případů postoupilo poničení madel do takové míry, že byly tyto úseky nahrazeny kopiemi. Kopie se zhotovily z kocbeřského pískovce. K zamezení silného poškození vlivem dilatace se nová madla preventivně zajistila vložením dvou vrstev slabých olověných plechů. Celý postup byl konzultován se statikem a památkáři.
Jednotlivé kované kramle, kterými jsou madla na některých částech spojována, byly do značné míry zkorodované, proto se přistoupilo k jejich odrezení, repasi a následnému preventivnímu ošetření antikorozní látkou.

Celkový pohled na kamenné madlo - stav před restaurováním Celkový pohled na kamenné madlo - stav před restaurováním Kamenné madlo - po restaurátorském zásahu

Restaurování základové hranolové římsy balustrády:
Římsa balustrády je tvořena pískovcem, na některých místech cihlami. Pískovcové části dosahovaly značného stupně koroze kamene. Vysprávky provedené v minulosti se prokázaly jako nevhodně zvolené a před restaurováním na mnoha případech opadávaly. Vedle silné vrstvy prachu se na většině povrchu nacházel porost mechů a lišejníků, zvláště u částí římsy tvořené cihelným základem.
Po provedených průzkumech bylo odborníky zjištěno, že degradace se týká pouze povrchových vrstev, proto nebylo nutné přistoupit u poškozených míst k náhradě kopiemi.
Nejprve se odstranily nečistoty, mechy, lišejníky a zároveň nevhodně řešené vysprávky. Povrch kamene byl konsolidován speciálními přípravky.
Součástí záchrany balustrádové římsy byla rekonstrukce profilu římsy pomocí šablony, následovalo dotvarování a ruční korektury.

Detail kamenného madla - stav před restaurováním Detail kamenného madla - stav po restaurování Kamenné madlo - po restaurátorském zásahu

Restaurování jednotlivých kuželek (baluster):
Kuželky, které tvoří obvod balustrády, jsou dvou druhů: duté keramické a plné cementové odlitky, kterým byly nahrazovány původní keramické balustry. Cementové odlitky byly uvnitř zpevněné kovovými dráty, které časem zrezly, nabyly na objemu, vlivem čehož vykazovaly silné trhliny. V některých případech došlo k odlomení celé půlky kuželky, což ohrožovalo bezprostřední okolí.
Řada kuželek byla v havarijním stavu, proto se muselo přistoupit k jejich výměně za nové keramické kopie. Stávající keramické kuželky měly mnoho horizontálních trhlin, které byly slepeny speciálními tmely. Povrch kuželek byl taktéž pokryt prachem a černými krustami, proto se přistoupilo k jejich mechanickému odstranění.

Průběh restaurátorských prací na balustrádě Rudolfina Balustráda na střeše Rudolfina - před restaurováním Sítě proti holubům Balustráda před restaurátorským zásahem Prasklá kuželka vlivem koroze kovových drátů Detail praskliny na jedné z baluster Demontované a poničené kuželky Roztrhaná kuželka vlivem zkorodovaného drátu, který uvnitř nabyl na objemu Keramické kopie původních kuželek či cementových odlitků Dosazení kopie jedné ze zdevastovaných kuželek Balustráda na střeše Rudolfina - stav po restaurování Celkový pohled na střešní balustrádu po restaurování

Restaurování dekorativních váz:
Dekorativní vázy se nacházejí na sloupcích, které člení jednotlivém úseky balustrády. Vázy nesou dekorace v podobě maskaronu lva s festonem. Vázy nejsou originálním zhotovením, během rekonstrukcí minulých let byly již dvakrát nahrazovány kopiemi dle původního vzhledu z 19. století. Poslední kopie pocházející z přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století byly vytvořeny z umělého kamene na epoxidové bázi. Materiál je vhodně zvolený vzhledem k dobré rezistenci vůči kyselým dešťům. Povrch je však často narušován UV zářením, kvůli němuž dochází ke sprašování povrchu, což má za následek zdrsnění povrchu váz. Krom značně rozsáhlých prachových depozitů, byl povrch narušen vrstvou mechů, lišejníků a zelených řas. Celkový stav váz byl uspokojivý. Během restaurování se provedlo očištění, u mechů a lišejníků za užití biocidních prostředků. Drobná narušení byla zpevněna konsolidantem na bázi organokřemičitanů.
Na závěr se provedla barevná harmonizace s okolní částí budovy za užití čtyř základních odstínů polychromní silikonové barvy. Restaurátoři taktéž přihlíželi k jednotlivým stranám fasády Rudolfina, jejichž barvy se vlivem rozdílného stárnutí těchto úseků, barevně rozcházejí.

Vázy na kamenném madlu - stav před restaurováním Váza znečištěná holubími exkrementy Vázy na kamenném madlu - stav před restaurováním Kamenná váza - stav po restaurování Pohled na kamenné vázy po restaurování Balustráda a kamenné vázy - stav po restaurování

Restaurování reliéfů na bocích rizalitů:
Jedná se o štukové reliéfy profilů hlav s vavřínovými věnci a zkříženými ratolestmi, které jsou umístěné na bocích rizalitů budovy. Reliéfy vykazovaly praskliny, degradaci výplňového materiálu a další drobná mechanická poškození. Také některé spojovací tmely byly značně narušené, proto se přistoupilo k jejich odstranění a následnému vytmelení.
Náročnější bylo zpevňování jednotlivých štukových dílů. Tyto díly musely být citlivě provrtány, aby se otvory provedla injektáž dutých prostorů pod reliéfem. K injektáži se použilo speciální polyuretanové směsi.
Uvolněné díly štukových reliéfů se opětovně upevnily vložením kovových antikorozních čepů. Praskliny a mechanická poškození se zatmelily elastickým tmelem. Poté byla provedena barevná harmonizace se zbytkem budovy Rudolfina.
Na závěr restaurátoři provedli dle potřeb případnou injektáž, tmelení a barevné scelení bočních ploch rizalitů.

Pohled na boční rizalit se zdobným reliéfem - stav před restaurováním Praskliny a odpadající část omítky Detail praskliny u reliéfu na rizalitu budovy Zdobný reliéf na rizalitu Rudolfina Pohled na zdobný reliéf - stav po restaurování Celkový pohled na boční rizalit Rudolfina - stav po restaurování

Otevírací doba Galerie Rudolfinum je:

út–st, pá–ne: 10–18 h
čtvrtek: 10–20 h
pondělí zavřeno

Vstupné: 130 Kč, snížené 80 Kč