Galerie Gema
Vítejte v Galerii Gema, která v současné době exklusivně zastupuje dva přední české umělce – Jiřího Sopka a Ivana Ouhela.
Tyto výtvarníky zastupuje ve věcech pořádání výstav, ošetření autorských práv, prodeje, zápůjček a katalogizace děl. Spravuje rovněž jejich webové stránky, které můžete navštívit zde:
 Jiří Sopko |
 Ivan Ouhel |
Historie galerie se datuje od roku 1991, kdy byla v samém centru Prahy, v přízemních prostorách dominikánského kláštera v Husově ulici č. 8 na Starém Městě otevřena Galerie Gema. Svou činnost zahájila výstavou "Současná česká kresba". Navzdory obavám, že prostor o velikosti necelých dvaceti metrů čtverečních je příliš malý, aby mohl prezentovat umělce v dostatečném rozsahu, se záhy ukázalo, že tento prostorový limit naopak vedl kurátory k pečlivému a dobře promyšlenému výběru. Díky tomu si galerie vbrzku získala renomé jak u laické, tak i odborné veřejnosti. Návštěvníky z řad sběratelů, výtvarníků a významných osobností kulturního života těšila pravidelnými měsíčními výstavami, zaměřenými výhradně na prezentaci současného českého výtvarného umění, především kresby. Okruh autorů, které tato galerie reprezentovala, patřil a stále patří mezi nejlepší české výtvarníky. Za jiné jmenujme Václava Boštíka, Daisy a Jiřího Mrázkovi, Adrienu Šimotovou, z mladších autorů pak Pavla Mühlbauera, Vladimíra Nováka či Jakuba Strettiho. Vernisáže výstav se staly místem pravidelných setkání kulturní elity a nejedna idea se zrodila právě na chodníku před Galerií Gema. Výstavy byly až na malé výjimky prodejní, přičemž zájemcům a sběratelům galerie zprostředkovávala setkání s autory přímo v jejich ateliérech. V roce 1999, po osmi letech působení v Husově ulici, se Galerie Gema přesunula takřka do sousední ulice, do Domu u Dvou divých mužů v Řětězové ulici. Ten byl již od počátku 20. století spíše znám pod názvem kabaret Montmartre. Zde působila následující dva roky, než zcela ukončila působení ve stálé výstavní síni.
Dnes pořádá Galerie Gema výstavy ve spolupráci s různými státními i soukromými galeriemi řídíc se heslem, že „každá výstava si žádá své“. Není tedy limitována ve svých projektech ani prostorem, světlem či jinými danostmi stálé vlastní galerie.
