Starý židovský hřbitov, Praha - Josefov

Starý židovský hřbitov je vedle Staronové synagogy nejvýznamnější památkou pražského Židovského města a zároveň jedním z nejstarších a nejlépe dochovaných židovských hřbitovů v Evropě. Byl založen počátkem 15. století na západním okraji tehdejšího ghetta. Kapacita hřbitova byla ale omezená a brzy přestávala stačit. Stará náboženská zvyklost však zakazuje rušit staré hroby, a proto musely být na hřbitov naváženy další vrstvy půdy, do nichž byli zemřelí pochováváni. Staré náhrobky byly přitom vždy znovu vyzdviženy na povrch. Tak vzniklo místy těsné nakupení kamenných stél z různých staletí vedle sebe. Na hřbitově se pohřbívalo téměř 350 let a za tu dobu se tu nashromáždilo zhruba 12 tisíc náhrobků. Užívání hřbitova bylo zakázáno roku 1787.
Historický význam hřbitova spočívá jednak v nápisech na náhrobcích, které tvoří důležitý pramen k dějinám pražských Židů, jednak v kulturně historickém významu některých význačných osobností, které jsou zde pohřbeny. Po roce 1600 se začaly nad hroby nejvýznamnějších osobností budovat náhrobky v podobě velkých tumb, zvaných ohel (stánek) nebo hojzl (domek). Větší plocha dovolovala umístění obsáhlejších náhrobních nápisů, líčících významné činy a dobré skutky zemřelého. Nejvýznamnější osobností je bezesporu náboženský učenec a pedagog Jehuda Liwa ben Becalel, nám známý spíše jako rabi Lӧw, s jehož postavou je spojena pověst o vytvoření umělé bytosti Golema. Z řady dalších osobností jmenujme alespoň primase Židovského města Mordechaje Maisela, renesančního učence, historika, matematika a astronoma Davida Ganse či rabína a sběratele hebrejských rukopisů a tisků Davida Oppenheima.