Bazilika Navštívení Panny Marie, Svatý Kopeček u Olomouce
| Adresa: | Bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku, Sadové náměstí 1, 1779 00, Olomouc |
|---|---|
| Typ prací: | Restaurování maleb, štukové výzdoby a zlacení presbyteria, kopule, hlavní lodi,kaplí sv. Jáchyma, sv. Josefa a bočních kaplí Restaurování umělých mramorů Restaurování sochařských prvků |
| Investor: | Královská kanonie premonstrátů na Strahově |
| Zhotovitel: | GEMA ART GROUP a.s. |
| Realizace: | 05/2007 – 01/2010 |
Kořeny poutního místa sahají k roku 1629, tehdy se započalo se stavbou kaple. O výstavbu se zasloužil olomoucký měšťan Jan Andrýsek, jemuž se zde podle pověstí zjevila Panna Marie. Pozemek patřil pod nedaleký mužský klášter Hradisko, kde sídlil řád premonstrátů. Opat kláštera i olomoucký biskup se stavbou souhlasili. Kaple však neměla dlouhé existence, během třicetileté války byla zapálena Švédy, kteří v letech 1642 až 1650 plenili Olomoucko. Ačkoli byla kaple záhy obnovena, nevyhovovala z kapacitních důvodů. Poutníků, kteří se vydávali na Svatý kopeček, stále přibývalo. Od tehdejšího opata kláštera Hradisko Bedřicha Sedláka Sedlecia byl vznesen návrh rozšířit věhlas místa výstavbou prostorného chrámu. Výstavba nového chrámu probíhala celých deset let (1669 až 1679). Autorem byl architekt švýcarsko-italského původu Giovanni Pietro Tencalla, který často pracoval pro olomoucké biskupství. Chrám má jednolodní dispozici s transeptem, kopuli nad křížením a několik bočních kaplí. V roce 1714 italský architekt Domenico Martinelli přistavěl ke stranám chrámu patrové budovy, které sloužily k reprezentativním a obytným účelům. K dalším přestavbám došlo v letech 1721- 1732, v této periodě chrám dostal nový interiér, který vytvořil italský sochař a štukatér Baldassar Fontana. O nástěnnou malbu se roku 1731 zasloužil Jan Kryštof Handke. Fresky, štukatérské dekorace a sochařské prvky v bazilice Navštívení Panny Marie patří svým ztvárněním k nejkrásnějším interiérům barokního umění na Moravě.
Po rušení klášterů vlivem reformy Josefa II. z roku 1784 dochází k úpadku poutního místa, chrám vlivem nedostatku financí chátral. Obrat nastává roku 1846, kdy se na Svatý Kopeček vrací řád premonstrátů, tentokráte chrám spravuje Strahovský klášter. Výraznější renovace se bazilika dočká až v letech 1930 až 1932, kdy je instalováno elektrické osvětlení. Ke zničení s dalekosáhlými následky došlo na sklonku druhé světové války, kdy byl chrám ostřelován Rudou armádou. Nejvíce zasažena byla chrámová věž, otřesy způsobily trhliny interiéru patrné na freskách i štuku. Po zrušení mužských řeholních řádů roce 1950 komunistickým režimem chrám přechází pod olomouckou diecézi. Premonstráti se na Svatý Kopeček vrací po roce 1989. Nejvýznamnější událostí novodobých dějin chrámu je návštěva papeže Jana Pavla II., který místu udělil status baziliky minor. Tímto se chrám Navštívení Panny Marie dostal pod přímou patronaci papeže. Této výsady užívá v České republice pouze 15 sakrálních míst. V posledních letech prodělala bazilika Navštívení Panny Marie téměř kompletní renovaci, na jejíž realizaci se výrazně podílela právě společnost GEMA ART GROUP a.s.
Zdroj:
SMEJKAL, Bohuslav. Pohledy do historie Svatého Kopečka. Svatý Kopeček: Matice svatokopecká, 2001. 154s.
Počátky poutního místa [online]. Vystaveno 2005[cit. 2010-12-7].
Dostupné z:http://www.svatykopecek.cz/main/index.php?page_file=history
Odborné práce se týkaly zvláště restaurování maleb, sochařských prvků a zlacení presbyteria, kopule a hlavní lodi v interiéru stavby. Nejednalo se o první zásahy. Restaurátorské práce zde probíhaly již v roce 1846 pod vedením Josefa Fabera, zásahy však nebyly, vzhledem k užití nevhodných materiálů, příliš citlivé, dále v letech 1941 až 1943 a v roce 1945. Velmi rozsáhlá a kvalitně ztvárněná výzdoba chrámu se řadí mezi nejimpozantnější barokní interiéry na Moravě. Po záchraně jedinečné památky se tak volalo již několik let. Dekorace se nacházely v nepříliš uspokojivém, místy až havarijním stavu. Štuky byly v některých místech uvolněné, barva fresek se během let znehodnotila nánosy nečistot. Velký problém tvořily statické trhliny ve výzdobě, které byly způsobeny ostřelováním objektu Rudou armádou na konci druhé světové války. V nejhorším stavu se nacházely kaple baziliky přemalované olejovou malbou. Fresky kaplí také nejvíce utrpěly vlivem zatékání do interiéru. Svrchní vrstva omítky se místy odtrhla od své podkladové části a vytvořila tak pukliny či dokonce odpadávala. Zatékání mělo dále vliv na vznik tmavých skvrn. Taktéž plastická výzdoba byla místy popraskaná a ulámána, odborníci tak museli v některých případech přistoupit k rekonstrukci chybějících částí. Samotnému zahájení restaurátorských prací předcházely pečlivé průzkumy a detailní fotodokumentace. Z nedestruktivních metod se užilo infračervené reflektografie a prohlídky maleb v silném bočním osvětlení. Dále byly odebrány makrovzorky k chemickému rozboru. Z průzkumů se posuzoval stav maleb, jejich poškození a stupně dochování originálů. Cílem prací bylo zachránit ohrožené zdobné prvky a celkově obnovit původní výtvarné pojetí prostoru. Veškeré zásahy byly nejprve konzultovány s památkáři. Kromě odborného restaurování společnost GEMA ART GROUP a.s. zajišťovala montáž a pronájem lešení, zabezpečení předmětů pod lešením (tj. oltářů, maleb, soch) před poškozením a ztrátou. Restaurátorské práce probíhaly od května 2007 do ledna 2010. Celý projekt vzbudil značný zájem v médiích.
Restaurování maleb:
Záchrana nástěnné malby se týkala oblastí v hlavní chrámové lodi, presbytáře, kopule a osmi kaplí. Odborníci se zde potýkali s narušením malby v podobě mastných depozitů a nečistot, krakelážemi menšího až středního rozsahu, odpadáváním omítky. Narušení a vrstva nečistot zkreslovaly barevný kolorit a strukturu fresek. Při obnově jednotlivých částí výmalby bylo nutno reagovat dle rozličného obsahu barevných ploch odlišným řešením a zároveň docílit vhodné harmonizace celku.
Povrch malby byl nejprve mechanicky očištěn za použití destilované vody, kaučukové či speciální houby určené k suchému čištění fresek. Zpráškovatělé části byly prekonsolidovány vodnou akrylátovou disperzí přes japonský papír. U jiných částí výmalby byla potřeba několikrát opakovaná konsolidace vodnou akrylátovou disperzí.
V některých případech se přistoupilo k odstranění vrstvy novějších přemaleb, aby se zachoval originální ráz interiéru. Defekty byly vytmelovány a vyretušovány, čemuž bylo užito minerálních pigmentů či olejových barev.
Částečně odlišný postup byl aplikován při obnově bočních kaplí. Kaple byly výrazněji poškozeny ze dvou hlavních důvodů. Při posledním restaurování bylo užito olejové malby, střechy kaplí měly v minulosti rozsáhlejší míru poškození než zbytek chrámu, proto do nich více zatékalo. Přes rekonstrukci střešní krytiny se v kaplích držela vlhkost. Restaurátoři nejprve přistoupili k několikatýdennímu odvlhčování kaplí elektrickými odvlhčovači. Při samotné obnově maleb v kaplích bylo nutné fixovat nejpostiženější části malby zpět k podkladu. Konsolidace olejové malby probíhala pomocí syntetické pryskyřice a za použití elektrické špachtle. Defekty byly zatmeleny podobným způsobem jako u zbytku restaurovaných částí fresek baziliky.
Restaurování štuků a sochařských prvků:
Štuky a sochařské prvky v hlavní lodi, kopuli a presbytáři se nacházely v poměrně zachovalém stavu. Jednalo se zde o drobné lokální poškození, praskliny způsobené pohybem zdiva během ostřelování Rudou armádou v roce 1945 či vlivem zatékání. Podstatně horší situace byla zaznamenána v kaplích, obzvláště v kapli sv. Anděla Strážného. Vlivem zatékání a přetrvávající vlhkosti zde byly praskliny rozsáhlejší. Některé části štuků byly ulámané a rozrušené.
Štuková výzdoba byla nejprve očištěna za použití destilované vody, parního generátoru, štětců, vysavačů a speciálních houbiček, čímž se odstranily zpráškovatělé vrstvy výmalby. Konsolidace se prováděla speciálním chemickým vodným roztokem. Chybějící části štuků byly doplněny, k práci se užilo materiálu na bázi hašeného vápna. Barevné části štuků byly restaurovány dle úpravy z první poloviny 18. století. Využívalo se tak šedivě zelené barvy a tmavší šedé, která se původně nacházela v prostorách hlavní lodi, presbyteria a kaple. Okrový odstín byl zvolen kolem fresek v lunetách.
Také sochy byly lokálně poškozené. Některé části plastik byly ulámané, vlivem vlhkosti v kaplích a hlavní lodi došlo ke zrezivění železných armatur, kterými byly jednotlivé sochy přidělány (tj. jejich hlava a končetiny). Vlivem rzi docházelo k roztrhání soch. Plastiky tak musely být postupně rozebrány. Poté následovala plastická rekonstrukce, ošetření odrezovačem a slepení do původní podoby. Některé pozdější předělávky soch byly sejmuty, aby se zachoval originální vzhled. Sochy šesti andělů-cherubínů., šesti putti na obláčku a holubice v lucerně kopule byly taktéž restaurovány podle nejstarší podoby. Byla zde sejmuta nepůvodní stříbrná barva a nahrazena starším způsobem zdobení – pravým zlatem.
Restaurování zdobného zlacení:
Restaurátorské práce spojené s obnovou zdobného zlacení se zaměřily na dekoraci v hlavní klenbě chrámové lodi. Výzdoba v kaplích se vyznačovala menším stupněm poškození, výjimku tvoří kaple sv. Pavlíny, kde došlo k rozsáhlejší rekonstrukci zlacení. Původní dekorace byla provedena pravým zlatem, v pozdějších dobách se přistoupilo ke zdobení hliníkem. Během prací se proto brusným papírem odstranila nepůvodní hliníková vrstva. Poté se přistoupilo k vytmelené drobných defektů za užití disperzního tmelu. Ke zlacení se použilo 24 karátové zlato. Po zásahu odborníků společnosti GEMA ART GROUP a.s. se tak interiéru navrátila původní barokní podoba.
Restaurování umělých mramorů:
Červený umělý mramor byl užit v obloucích a na parapetech oken. Materiál se před restaurátorským zásahem vyznačoval drobnými trhlinami. Poškození bylo zatmelováno, plocha zpevněna a ošetřena speciálními přípravky a na závěr přeleštěna.
