Filozofický sál Strahovského kláštera, Praha - Strahov

Areál premonstrátského kláštera na Strahově patří k nejstarším řádovým stavbám v Evropě. Klášter byl založený panovníkem Vladislavem II. v roce 1140 na popud olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. První premonstrátští mniši přicházejí do kláštera z vestfálského Steinfeldu o tři léta později. Během své existence prošel objekt řadou přestaveb. První zásah je spojen s rozsáhlým požárem, který klášter zasáhl v roce 1258. K další devastaci došlo v průběhu husitských válek, kdy byl objekt v roce 1420 vypleněn kališníky. Rozsáhlé přestavby byly provedeny v první polovině 17. století. Po dokončení rekonstrukce roku 1626 byly do kláštera slavnostně převezeny ostatky zakladatele řádu premonstrátů sv. Norberta. Další ránu zasadila klášteru švédská vojska, která na sklonku třicetileté války (r. 1648) budovu poničila. Švédové odvezli řadu cenností včetně vzácného knihovního fondu Strahovského kláštera.
V letech 1671 až 1674 následovala barokní přestavba vedená stavitelem Giovannim Domenicem Orsim. K významnějším zásahům poté došlo ještě v roce 1742, kdy byly obnoveny fasády. Rekonstrukci vedl architekt Anselmo Lurago.
K nejhonosnějším prostorám klášterního areálu bezesporu patří Strahovská knihovna čítající na dvě stovky tisíc svazků. Knihovna byla vytvořena ze dvou sálů: menšího Teologického a rozlehlejšího Filozofického. Teologický sál postavený v období Orsiho přestavby nese fresky, jejímž autorem byl v letech 1721 – 1727 Siard Nosecky. V prostoru se nacházejí zejména svazky s různým vydáním Bible. Kompletní opravy sálu byly provedeny v roce 1994.
Popud k rozšíření stávající knihovny zadal tehdejší opat Václav Josef Mayer, který zakoupil 17 tisíc nových svazků. Dalším důvodem pro snahu rozšířit knihovnu Strahovského kláštera byla politická situace. Reformám císaře Josefa II., kterými v letech 1782 – 84 rušil většinu klášterů v českých zemích, se snažil Strahovský klášter vyhnout tím, že by klášter sloužil zároveň jako vzdělávací centrum. Záměr se opatu Meyerovi skutečně podařil a v roce 1782 získal od guberniálních úřadů povolení ke stavbě.
Stavby sálu se zhostil architekt Ignác Palliardi. Kámen na stavbu byl dovezen z nedalekých lomů na Petříně. Realizace se však vlekla několik let, důvodem byly obavy, zdali nebude klášter skutečně přetvořen ve vojenské kasárny. Až v roce 1785 se rozhodlo, že klášter zůstane zachován, pouze se sníží počet duchovních kláštera. Zastřešení sálu se tak dokončilo v roce 1785. Oba sály byly propojeny chodbou.
Následující rok se rozběhla jednání o vybavení nového Filozofického sálu. Opat Meyer zprostředkoval možnost získat knihovní skříně ze zrušeného premonstrátského kláštera v Louce u Znojma. Skříně byly zhotoveny vídeňským řezbářem v sedmdesátých letech 18. století z ořechového dřeva. Vzhledem k dlouhým úřednickým průtahům byly skříně instalovány do Strahovské knihovny až roku 1796. Během let 1796-1797 ještě probíhaly truhlářské úpravy. Zajímavou součástí vybavení Filozofického sálu byla skříň uprostřed místnosti, v níž se nacházel dar klášteru od druhé manželky Napoleona I. – Marie Luisy Habsbursko-Lotrinské.
Filozofickému sálu dominuje rozsáhlá nástěnná malba s názvem „Duchovní vývoj lidstva”. Autorem byl malíř Franz Anton Maulbertsch a jeho žák Martin Michl. Maulbertsch patřil svého času k nejvýznamnějším středoevropským malířům, který vystudoval na umělecké akademii ve Vídni. Specializoval se na oltářní obrazy, grafické listy a zejména na nástěnné malby. Jeho dílo je možné nalézt v piaristickém klášteře v Mikulově, v Lenním sále na biskupském zámku Kroměříž, v kapli Primaciálního kláštera v Bratislavě a na mnoha dalších lokalitách. Malba byla realizována během dubna až října 1794. Tehdy bylo umělci již sedmdesát let, jednalo se tak o jeho poslední větší životní realizaci. Cyklus maleb převážně provedený v technice alla prima byl místy dokončen lazurou. Z barevných pigmentů se na malbu použilo zvláště olovnaté běloby, železité hlinky, rumělky, měděných pigmentů a neapolské žluti.
Námět fresky byl téměř totožnou kopií nástěnné malby kláštera Louka u Znojma zrušeného v roce 1784. Dle původního návrhu tehdejšího opata Strahovského kláštera měla být freska zhotovena dle louckého vzoru, avšak tehdy módní technikou grisaille – tedy malba v šedém odstínu. Od návrhu ale bylo upuštěno. Námět vskutku zobrazuje duchovní vývoj lidstva – od biblických zobrazení po významné vládce, filozofy a vědce, kteří se svým intelektem zapsali do dějin lidstva. Jsou zde vyobrazeni Alexandr Makedonský, Aristoteles, Diogénes, Demokritos, Herakleitos, Platón, Solón nebo starověcí lékaři. Z vědců je vyobrazen Pythagoras, Tháles z Milétu a mnoho dalších osobností vyniknuvší moudrostí a vědomostmi. Na rozvoj církve a vzdělanosti v českých zemích poukazovaly malby zobrazující sv. Metoděje, sv. Ludmilu, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Premonstrátský řád připomínal sv. Norbert. V knihovně se nachází řada středověkých a především novověkých kodexů. Tematika je značně rozsáhlá od historiografií, liturgických textů, osobních záznamů členů řádu po básně a dramata. Nejvzácnější dokumenty byly od roku 2001 digitalizovány. Elektronická podobu lze nalézt na webových stránkách www.manuscriptorium.com.
Součástí kláštera je vedle jedinečné bibliotéky také rozsáhlá obrazárna založená v 18. století, která existovala až do zrušení klášterů komunistickou garniturou v roce 1950. Po Sametové revoluci byla obrazárna Strahovského kláštera obnovena. V současné době jsou knihovna i obrazárna přístupné veřejnosti.

Zdroj:
ŠIDLOVSKÝ, Evermod Gejza. Brána vědění. Filosofický sál Strahovské knihovny, Praha: Gema Art, 2010. 100s.
VLČEK, Pavel a kol. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri,1997. 782 s.