Jezuitská kolej, Kutná Hora

Rekonstrukce Jezuitské koleje byla jedním z projektů zařazených v roce 2000 do programu Náhrada objektů vrácených v restituci, který probíhal pod patronací Ministerstva kultury ČR. Areál Jezuitské koleje byl převzat do správy Českého muzea výtvarného umění jako náhrada za ztrátu restituovaného zámku v Nelahozevsi.
Před samotnou přestavbou budovy k účelům muzea, bylo nutné provést archeologický, restaurátorský a technologický průzkum, jenž byl zahájen na sklonku roku 2004. Stavebně historický průzkum byl proveden již v předchozích letech.
Rozsáhlý restaurátorský průzkum zajišťovala GEMA ART GROUP a.s. Oborníci měli za cíl stanovit co nejvhodnější postup stavebních úprav, aby došlo k maximální eliminaci nevhodných zásahů do barokní památky. Průzkum vedený GEMA ART GROUP a.s. probíhal od října 2004 do roku 2005. Dodatečný restaurátorský průzkum se realizoval ještě během roku 2006.
GEMA ART GROUP a.s. tak zajistila průzkum omítek a stěn interiéru i exteriéru, dřevěných prvků i podlah Jezuitské koleje. V rámci průzkumných sond odborníci objevili barokní odvodňovací kanál, jehož původní funkce se měla znovu obnovit.
Kromě restaurátorských průzkumů, vypracování nálezových zpráv, technologického postupu a restaurátorských záměrů se GEMA ART GROUP a.s. podílela na konkrétních odborných zásazích. Za zmínku stojí rozsáhlý odkryv a celkové povrchové očištění původní nástěnné malby a štukatérské výzdoby v prostorách refektáře, záchrana fragmentů barokních mříží, restaurování kamenného ostění dveří, oken či dlažby ze 17. století.

Restaurování kamenného žlabu vodovodu v severním křídle objektu:
Jedná se o cenný fragment původního odvodňovacího systému. Kamenný žlab z kutnohorské arkózy se nachází v prvním nadzemní podlaží severního křídla koleje. Žlab odváděl vodu od zdí místnosti.
Žlab byl pokryt černou krustou, kámen vykazoval značnou degradaci a částečně se rozpadal. Odborníci provedli demontáž žlabu. Poté se přistoupilo k odstranění nečistot a krusty mechanickou i chemickou cestou. K eliminaci nečistot se užilo čistící pasty obsahující hydrogenuhličitan amonný.
Následná konsolidace byla provedena opakovaným nástřikem. Poškozené a chybějící části se doplnily minerálním tmelem s barevnými pigmenty na bázi oxidů železa. Na závěr se provedla hydrofobizace za užití esterů kyseliny křemičité.

Průzkum a restaurování fasády budovy Jezuitské koleje:
Před započetím samotných úprav exteriéru Jezuitské koleje se přistoupilo k rozsáhlým průzkumům hlavního a dvorního průčelí i fasády dvou válcových a jedné polygonální věže objektu. S velkoplošnými sondami se začalo již v roce 2005. Předmětem průzkumu bylo zjištění původní barevnosti fasády. Během sond tak byly odkryty původní a částečně dochované omítky ze sedmdesátých let 17. století, což se potvrdilo laboratorními testy odebraných vzorků. Na bosáži v přízemí se pod mladší okrovou barvou nacházely fragmenty bílé a šedé barvy z období baroka. Na lisénách byly pod novější zelenou vrstvou zaznamenány původní světle okrové barvy. Průzkumu složení materiálu byly podrobeny i hlavice pilastrů, jejichž datace byla určena do počátku 20. století.
GEMA ART GROUP a.s. zajišťovala zejména provedení opravy omítek a štuků věží Jezuitské koleje. Postup restaurátorských prací, které se prováděly v roce 2006, navázal na předchozí výsledky průzkumů. Omítkové vrstvy, které byly zvětralé a uvolněné, se odstranily. Stávající omítky se zpevnily. Zvětralé a opadané omítky byly nahrazeny omítkami vytvořenými na základě původní podoby. Stávající barokní vrstvy se zpevnily křemičitanem draselným. Kamenné prvky na fasádě věží se zpevnily konsolidantem na bázi organokřemičitanu. Na svrchních plochách hlavic se provedla hydrofobizace.Součástí prací na záchraně fasády věží bylo restaurování štukového rámce ciferníku hodin i štukové výzdoby pod ciferníkem.

Průzkum stěn interiérů hlavní budovy Jezuitské koleje:
Orientační bodový průzkum barevnosti stěn interiéru, včetně kamenných a štukových prvků byl proveden již v roce 2004. O dva roky později se provedl dodatečný restaurátorský průzkum na místech, které byly v minulosti hůře dostupné. Během těchto průzkumů byly odhaleny dekorativní malby hnědookrové barvy s grafickým písmem a fragmenty znázorňující dům. Tato původní malba byla odkryta až pod několika vrstvami novějších omítek. Po průzkumu bylo odborníky konstatováno, že stěny Jezuitské koleje byly původně zdobené figurálními motivy a dalšími dekorativními malbami.

Restaurování oken Jezuitské koleje:
Restaurování 107 oken Jezuitské koleje probíhalo od října 2006 do ledna 2007. Jednalo se o jednoduchá či dvojitá okna se dvěmi až šesti křídly opatřené vnějším kováním. Okna vykazují značná mechanická poškození, dřevěné okenní rámy jsou poškozené hnilobou a dřevokazným hmyzem. V nejhorším stavu se u většiny oken nacházela spodní část rámu. Kování bylo částečně zkorodované či chybělo úplně. Sklenářský tmel místy vypadal nebo byl uvolněný.
Před samotnou demontáží se okna nejprve detailně fotodokumentovala a popsala. Po převezení do restaurátorské dílny byl odstraněn novější lakový nátěr za užití horkovzdušných pistolí a škrabek. Po rozebrání jednotlivých okenních rámů se rozhodlo o případném částečném nahrazení. U některých značně poškozených rámů bylo nutné přistoupit ke kompletní výměně za kopie. Nevyhovující uvolněné sklenářské tmely byly nahrazeny novými. Za prasklé či chybějící okenní tabule se dosadily kopie. V případě poškrábání okenních tabulí se skla nevyměňovala. Povrch byl opatřen nátěrem s příměsí zpevňujících látek jako prevence proti hnilobě a dřevokaznému hmyzu.
Kovové prvky na oknech byly repasovány, chybějící části doplněny identickými kopiemi. Na závěr se povrch ošetřil antikorozním nátěrem.

Restaurování kamenných ostění dveří Jezuitské koleje:
Během prosince 2004 až března 2005 probíhaly restaurátorské průzkumy, které zahrnovaly průzkum stavu kamenných ostění dveří v prostorách bývalé Jezuitské koleje. Téměř všechna ostění jsou postavena z kutnohorské arkózy, pokryté vrstvou laků. Dekorace ostění jsou strohé. Jedná se o jednoduchý rám členěný fazetou v líci ostění a obvodovou lištou. Nadpraží je prodlouženo o tzv. „uši” se střapcem.
Nejhodnotnější typ ostění, které se od ostatních liší, je sekundárně vsazený pískovcový portál ve druhém nadzemní podlaží objektu. Portál nese bohatou sochařskou výzdobu. Na rozdíl od ostatních ostění z kutnohorské arkózy, která vykazovala značnou nesoudržnost kamenné hmoty, byl jemnozrnný pískovec daleko méně narušen.
Povrch ostění z kutnohorské arkózy byl nejprve mechanicky očištěn, díky čemuž se zjistila rozsáhlá degradace kamenné hmoty. Proto se po očištění přistoupilo k opakované prekonsolidaci zpevňujícím prostředkem na bázi organokřemičitanů. Neporušené původní spáry byly zachovány, vypadaná místa se doplnila pružnější vápennou maltou. Řada plastických prvků ostění byla silně degradována nebo chyběla úplně, proto se přistoupilo rekonstrukční modelaci, při které se dbalo o přiblížení se původnímu tvaru kamene. K rekonstrukci se užilo tmelů na minerální bázi se slabým roztokem akrylátové disperze. Na závěr se provedla barevná retuš za užití přípravků na bázi oxidů železa.

Restaurování barokních kovaných mříží:
Restaurování mříží probíhalo během druhé poloviny roku 2006. Jednalo se o celkem 11 mříží oken v refektáři a ve druhém nadzemní podlaží středního křídla Jezuitské koleje. Mříže se nacházely ve špatném stavu, z velké části byly napadeny korozí. Na neuspokojivou situaci měly vliv i neodborné zásahy z minulých let. Kromě dvou kusů v refektáři, byly všechny mříže původní pouze zčásti. V minulosti byly některé mříže částečně vyřezány, zřejmě kvůli manipulačním otvorům. Vizuálně nesourodě působí také neodborně prováděné svařování jednotlivých celků. Na několika kusech byly nalezeny fragmenty kovaných květů, typického dekorativního prvku užívaného v baroku.
Všechny mříže byly po detailní fotodokumentaci rozebrány a následně očištěny metodou pískování. Silně zkorodované prvky se nahradily přesnými kopiemi. Po odstranění starších nátěrů a ošetření speciální antikorozní látkou, byl povrch upraven systémovým nátěrem –v barvě černého matu s příměsí grafitu.

Demontáž betonových podlah, restaurování barokních podlah a schodů v prostorách Jezuitské koleje:
Během souboru restaurátorských a technologických průzkumů, které byly provedeny během prosince 2004 až března 2005 GEMA ART GROUP a.s. vypracovala mimo jiné i technologický postup k demontáži podlah. Betonové podlahy v kombinaci se živičným povrchem se nacházely na chodbách bývalé koleje. V místnostech severního křídla byly položeny keramické dlažby na betonovém podkladu. Podlahy pravděpodobně pochází z padesátých let 20. století, kdy se těchto prostorů užívalo jako vojenského skladu.
Výsledky technologických průzkumů prokázaly citlivost kleneb na zatížení vyšší než 700kg na 1 m². Některé klenby vykazovaly statické poruchy, proto nebylo možné použít k demolici podlahy běžnou sbíjecí techniku. Betonové desky byly nejprve rozřezány diatechnikou na menší díly. Odborníci taktéž stanovili hloubku řezu, aby nedošlo k porušení klenby vlivem jejího naříznutí.
V objektu koleje byly zaznamenány i zbytky původní barokní dlažby z kutnohorské arkózy, která se nachází na chodbě v prvním nadzemní podlaží v jižního křídla budovy a pod schodištěm hlavní budovy. Dlažba vykazovala značný rozsah poškození. Kámen se místy sprašoval, desky byly na mnoha místech rozlámané nebo s trhlinami. Povrch byl pokryt prachovými depozity a tmavou krustou. Před demontáží se provedla fotodokumentace a zakreslení jednotlivých desek do plánu.
Po odstranění krusty se přistoupilo k lokální prekonsolidaci nejvíce narušených míst. Povrch se posléze omyl tlakovou vodou, poté se aplikoval konsolidant na bázi esterů kyseliny křemičité. Chybějící části se doplnily minerálním tmelem, k barevné harmonizaci se užilo železitých pigmentů. V případě silné degradace kamene bylo přistoupeno ke zhotovení kopie z božanovského pískovce. Zachovalé, částečně rozlámané desky byly slepeny epoxidovou pryskyřicí. K novému spárování se použilo vápenné směsi.
Stejným restaurátorským postupem prošlo i kamenné schodiště hlavní budovy z jemnozrnného pískovce. Povrch však musel být nejprve očištěn od vrstvy umělého kamene na cementové bázi.

Restaurování refektáře bývalé Jezuitské koleje:
Během roku 2006 probíhaly restaurátorské práce v prostorách refektáře, tedy bývalé klášterní jídelny. Refektář byl vystavěn v letech 1667 až 1750 v prvním patře Jezuitské koleje. Následné stavební úpravy probíhaly v letech 1776, 1843 a 1856 až 1858.
Práce se týkaly obnovy původních štuků a nástěnných maleb, které byly v průběhu času mnohokrát přetírány vápennými nátěry. Vrstva novodobých přetěrů měla mocnost až 7cm! Vlivem silné vrstvy byla překryta nejen nástěnná malba, ale i profilace a tvar štuků, čímž se naprosto znehodnotily. Malby orámované zdobnými štuky se nacházely na stropě i na bočních partiích refektáře. Původní malba se ukrývala až pod dvaceti vrstvami vápenných nátěrů a omítek. Některé části malby vlivem kontaktu alkalických zbytků vápna a olejové malby zčernaly.
Velkoplošný odkryv byl značně náročný. Snímání bylo provedeno detailně centimetr po centimetru za užití skalpelů. Aby nedošlo k poškození malby, provádělo se pečlivé průběžné upevňování uvolněných vrstev – hloubkově i povrchově. Ke každé části odkryté malby přistupovali restaurátoři individuálně, celou problematiku konzultovali s památkáři. Trhliny se zatmelily směsí vápna, písku a vody. Poté se provedla barevná retuš za užití akvarelových a temperových maleb. Odkryté nástěnné malby zobrazovaly legendu o svaté Barboře a další náboženské motivy. Dále byla odhalena veduta města Kutné Hory s jezuitskou kolejí a chrámem sv. Barbory. Celá plocha malby se nesla v hnědočerveném tónu. Restaurátoři dále objevili podpis samotných autorů malby: Schmida a Kuse.
Krom obnovy nástěnné malby bylo přistoupeno k restaurování uměleckých štuků. Během průzkumů byly zaznamenány zbytky zčernalého zlacení.