Jezuitský profesní dům, Praha - Malá Strana

Adresa: | Budova Matematicko-fyzikální fakulty UK, Malostranské nám. 25, 118 00 Praha |
---|---|
Typ prací: | Restaurátorské průzkumy Obnova malířské výzdoby v bývalém jezuitském refektáři (místnost 208) Konsolidace románské dlažby Restaurování románské omítky a opukového zdiva Restaurování kovových a kamenných prvků Provedení nových kamenných dlažeb a dřevěných podlah Repase dřevěných parapetů Restaurování mramorového obložení |
Investor: | Matematicko-fyzikální fakulta UK/ KONSTRUKTIVA KONSIT a.s |
Zhotovitel: | GEMA ART GROUP a.s. |
Realizace: | 10/2005 – 04/2007 |

podílel na šíření katolicismu po bělohorské porážce. Za podpory císaře i vysoké katolické šlechty vzniká v Praze řada objektů spravovaných právě jezuitským řádem. Mezi nejvýznamnější pražskou jezuitskou stavbu bezesporu patří jezuitská kolej Klementinum, která se vyznačuje svým velkolepým pojetím. Jezuitský profesní dům měl být na rozdíl od Klementina vystavěn ve strohém stylu, bez zbytečných dekorací. Autorem původního projektu byl stavitel italského původu Giovanni Domenico Orsi de Orsini. Po jeho smrti se na výstavbě podílel architekt Francesco Lurago.
Stavba probíhala v letech 1676 až 1690, kdy bylo dostavěno západní křídlo. Trojkřídlá budova byla koncipována jako dvojtrakt s uzavřeným dvorem čtvercového půdorysu. Čtvrtou stranu dvora tvoří sousední barokní chrám sv. Mikuláše. Jak vyplývá ze samotného názvu objektu, Jezuitský profesní dům fungoval jako obydlí pro členy řádu, kteří dosáhli nejvyššího stupně v řádové hierarchii a získali tak titul „professi”.
Součástí domu byl i kostel sv. Václava včleněný do severozápadního rohu stavby. Jednalo se o náhradu původní románské rotundy sv. Václava, která roku 1684 ustoupila nové výstavbě. Interiéry domu jsou zdobeny nástěnnými malbami fresco-secco a olejomalbou s náboženskými motivy. K nejcennějším ukázkám rokokové malby patří výzdoba bývalého refektáře z roku 1771 od malíře Josefa Kramolína. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byl objekt využíván k administrativním účelům. V průběhu 19. století se zde nacházel Guberniální archiv a vrchní zemský soud. Z těchto důvodů byl areál účelově přestavěn dle návrhů Antonína Haffeneckera a Josefa Jägera.
V období první republiky sídlilo v prostorách finanční velitelství. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že zde byl uložen zlatý poklad Československa. V období druhé světové války objekt zabrali němečtí okupanti, kteří jej využívali k armádním účelům. Od šedesátých let 20. století až po současnost se v budově nachází Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy.
Zdroj:
ČORNEJOVÁ, Ivana. Tovaryšstvo Ježíšovo: jezuité v Čechách. Praha: Hart, 2002. 264s.
Objev fragmentu půvopdní románské podlahy. Archeologický odbor NPÚ Praha [online] [cit. 2011-06-05]
Dostupné z: http://archeopraha.cz/index.php?cid=114
GEMA ART GROUP a. s. byla v rámci celkové rekonstrukce Profesního jezuitského domu generálním dodavatelem veškerých umělecko-řemeslných prací. Projekt probíhal v letech 2005 až 2007. Nejrozsáhlejší součástí prací byla rekonstrukce souborů nástěnných maleb z 18. století v interiéru domu.
Odborníci se dále podíleli na restaurování kamenných a kovových prvků, dřevěných parapetů, provedení dřevěných podlah i kamenných dlažeb. Součástí prací byla i obnova mramorového obložení v jedné z místností dnešní Matematicko-fyzikální fakulty.
Pod vedením GEMA ART GROUP a.s. probíhaly náročné konzervační zásahy na historicky cenné románské dlažbě, která byla odhalena během archeologických průzkumů v místech bývalé rotundy sv. Václava. Společnost taktéž zajistila vypracování dodatečných restaurátorských průzkumů a záměrů.
Konzervace původní dlažby v románské rotundě sv. Václava:
V souvislosti s rekonstrukcí objektu bývalého Profesního jezuitského domu byl od prosince 2003 prováděn archeologický průzkum, během něhož byly odhaleny pozůstatky románské rotundy sv. Václava, která v 17. století ustoupila výstavbě jezuitského areálu. Nejvýznamnějším archeologickým objevem byly fragmenty románské dlažby s motivy lvů a gryfů. Jedná se o dlažbu tzv. vyšehradského typu, nalezenou v dubnu 2004. Cenný nález bylo nutné konzervovat, aby se zachoval pro další generace.
Vzhledem k významu dlažby byl restaurátorský záměr konzultován několika odborníky. Dlažba byla narušena různorodými vlivy, proto bylo přistoupeno k použití dvou typů zpevňovacích prostředků. Reakce prostředků na starobylou dlažbu byla nejprve předem vyzkoušena na zlomcích, které byly nalezeny mimo hlavní plochu. Před zásahem bylo nutné odstranit jemné prachové depozity. Samotná prekonsolidace proběhla selektivně v několika etapách a v různých stupních. Hloubkové zpevnění organokřemičitany se provedlo na samotných kachlích, i na podložní omítkové vrstvě. Během prací byla věnována zvýšená pozornost, aby se po napuštění konsolidantem, pečlivě odstranil přebytečný prostředek, čímž se eliminuje vytvoření nežádoucích lesků.
Restaurování omítek a opukového zdiva pozůstatků románské rotundy:
V rámci archeologických průzkumů v bývalém Profesním jezuitském domě byly objeveny zbytky opukového románského zdiva rotundy sv. Václava. Opukové zdivo bylo zazděno jako vrostlice do pozdější barokní zástavby. Omítky i zdivo byly nejprve zabaleny do buničinového zábalu a konsolidovány. Poté se přistoupilo k očištění režných zdí a omítek, aby následovala opětovná konsolidace. Cílem retuší bylo sjednocení celku, novější zdivo bylo vizuálně potlačeno vápennou omítkou.
Obnova nástěnné malby v prvním nadzemním podlaží:
Na chodbách a v místnostech prvního nadzemního podlaží byly položeny průzkumné sondy, které zjistily původní podobu výmalby. Na chodbě byla objevena v oblasti supraporty a stropu barevná malba techniky secco, tedy malby do již suché omítky. Jednalo se o monochromní nátěry červené, žluté a bílé barvy.
V jedné z místností byla zjištěna původní polychromní malířská výzdoba v oblasti okenní špalety.
Obnova nástěnné malby ve druhém nadzemním podlaží – refektář:
Stěny bývalé klášterní jídelny jsou tvořeny malbami zhotovenými v technice fresco-secco a olejomalbou. Jednotlivé nástropní malby jsou rozčleněny do šesti oktogonů. Oktogony jsou ohraničeny štuky. Malby se dále nacházejí na doběhu klenby. Iluzivní malba zdobí 8 pilířů v refektáři. Nejrozsáhlejší plochu nástěnné malby zaujímá severní stěna místnosti. Hlazená omítka byla na zdi refektáře aplikována během dostavby východního křídla Profesního jezuitského domu v roce 1683, iluzivní malba od Josefa Kramolína je o 88 let mladší, tedy z doby, kdy zde mistr pobýval.
Průzkumy dochovaných maleb v prostorách druhého a třetího nadzemního podlaží byly provedeny již v letech 2000 a 2002. V místnosti se provedly výzkumy destruktivní (odběr vzorků), i nedestruktivní (infračervená reflektografie) povahy. Během sondáží a po odebrání příslušných vzorků odborníci potvrdili přítomnost původní malby z roku 1771. V roce 2003 se pokračovalo s dalšími odkryvy na klenbě a severní straně refektáře. Na základě zjištěných informací bylo rozhodnuto o kompletním restaurování rokokové výmalby.
Obnova malby probíhala v několika etapách. Úseky maleb byly během rekonstrukce rozděleny do pěti skupin dle náročnosti prací.
Malby byly překryty několika vrstvami novějších přemaleb, svrchní vrstvu tvořil vápenný či hlinkový nátěr. Na základě provedené stratigrafie se zjistilo, že původní malba byla v některých případech překryta až deseti dalšími vrstvami. Z nástěnné malby se místy dochovaly pouze fragmenty, na jejichž základě byla provedena rekonstrukce. Nejméně dochovaná výmalba se nacházela na pilířích. Malba Zima na doběhu klenby byla vlivem vlhkosti ve značně havarijním stavu.
Hrubý odkryv se realizoval mechanickou cestou za užití restaurátorských kladívek, skalpelů, skelných vláken a štětečků z koňských žíní. Povrch odkryté malby se jevil jako zpráškovatělý, malba na severní straně refektáře vykazovala zrnitější strukturu. Po odkrytí se dále odhalilo hloubkové narušení vytmelené sádrou již v minulosti. Nejrozsáhlejší defekt byl zaznamenán na úrovni supraporty. V případě takto kritického stavu byl daný úsek malby před dalšími zásahy prekonsolidován organokřemičitany.
Dále bylo nutné odstranit sekundární doplňky v podobě kovových skob, železných kotev pro skříně a nosníky kabelů. Většina z těchto doplňků byla do zdiva instalována během existence archivu, který zde fungoval do roku 19. století. K odstranění se užívalo restaurátorských kladívek, aby nedošlo k výrazným otřesům a poškození malby.
K druhotnému dočišťování malby se užilo silonových kartáčků a kovových jehel. V případě nutnosti odstranit saze a vápenný prach se pracovalo se speciální inertní drolivou houbou a želatinovým gelem nabalující jemné částice.
Dutiny a odpadávající části se poté injektovaly hloubkovým konsolidačním prostředkem. Pozornost musela být věnována oblasti rozsáhlého defektu na úrovni supraport, která byla napuštěna vodnou akrylátovou disperzí. Následovala celoplošná konsolidace organokřemičitanem.
Výraznější destrukce zasahující do zdiva byly v rámci tmelení vyplněny úlomky z cihel, dále se použilo jádrové malty ze vzdušného vápna. K vytmelení drobných defektů se užilo směsi vápna, mramorové moučky a křemičitého písku.
Barevné retuše se prováděly za užití minerálních pigmentů. K imitaci zlacení se užila drcená slída ve zlatém a měděném odstínu. Rekonstrukce původní výmalby byla prováděna několika způsoby. Chybějící části malby byly doplňovány pomocí pauzovacího papíru z dochovaných úseků maleb. Iluzivní mramorování se doplnilo malbou širokými štětci ve třech odstínech šedomodré barvy s tmavším žilkováním. Rekonstrukce iluzivních soklů byla provedena imitativním způsobem. Plochy bez výmalby se upravily technikou tupování několika odstíny zelené lazurní barvy. Veškeré návrhy na rekonstrukci nástěnné malby byly provedené restaurátory s příslušnou licencí Ministerstva kultury ČR a předem konzultovány s odborníky z NPÚ.
Obnova nástěnné malby ve druhém nadzemním podlaží – chodby a další místnosti:
Během restaurátorských průzkumů zaměřených na původní podobu malířské výzdoby v prostorách bývalého Jezuitského profesního domu byly zjištěny plochy dochované malířské výzdoby ze 17. až 19. století.
Rozsáhlá nástěnná malba zhotovená ve starší technice secco, případně mladší fresco-secco, byla zjištěna v oblasti jihovýchodního, jihozápadního a severozápadního rohu chodby druhého nadzemního podlaží. Malbám chybí datace a signatura. Na základě malířského stylu se odborníci domnívají, že autorem malby je pravděpodobně Josef Kramolín. Malba byla narušena hustým pekováním. Peky bylo nutné vytmelit vápenným štukem. Vrstva byla nanášena v rasantním bočním osvětlení. Na závěr se na zatmelené peky nanesl vápenný pačok. Jednalo se o směs vápna a mramorové moučky.
Další dvě dochované malby byly nalezeny na jižní stěně schodišťové podesty. Jednalo se o iluzivní portál a baldachýn s bohatě řasenou drapérií v oblasti supraporty. Nástěnná malba byla poškozena až dvanácti hlinkovými nátěry, rozsáhlou statickou trhlinou a plísní, která zde vznikala v důsledku zatékání odpadní vody. Plocha tak musela být opakovaně ošetřena fungicidními prostředky.
Přítomnost malířské výzdoby z konce 17. století byla potvrzena na stěnách bývalého jezuitského kostela sv. Václava již během průzkumu v roce 2000. Malba byla pravděpodobně součástí výmalby jednoho ze sedmi oltářů, které se v kostele původně nacházely. Jedná se o výjevy Ukřižování a Posledního soudu. Sugestivně působící mužské a ženské postavy v plamenech vstávající z hrobů jsou doplněny hloučky andílků. Celá malba se nese v červeném tónu. Malba vykazovala řady defektů. Barevné změny byly způsobeny blízkostí kachlových kamen a změnou teplot. Po mechanickém očištění malby, byla provedena prekonsolidace akrylátovou pryskyřicí. Poté se provedlo zažehlení elektrickou špachtlí přes silikonový papír. Narušení jádrové omítky bylo hloubkově zpevněno pomocí injektáže. Hlubší defekty se tmelily hrubým vápenným štukem, na peky a drobná narušení se užilo štuků jemnějších. Barevné retuše se prováděly užitím minerálních pigmentů, temperové malby se barevně harmonizovaly akrylovými barvami. Plocha byla na závěr ošetřena mikrokrystalickým lakem.
Další z restaurátorských zásahů byl proveden v místnostech, kde byla odhalena původní nástěnná malba provedená technikou secco z roku 1869. Jednalo se o iluzivně malované rostlinné dekory a o figurální malbu Jana Žižky datovanou k dubnu 1869. Nástropní malba v místnosti tvořila iluzivně malované lišty, motivy mušlí po stranách a štuková rozety v centrální části stropu. Restaurátorské práce zde byly prováděny na základě výsledků zjištěných během sondáže z roku 2002. Barevné vrstvy pokryté vrstvou mastných prachových depozitů se již uvolňovaly a v šupinkách odpadávaly.Po eliminaci nečistot štětci, těstem a speciálními inertními čistícími houbičkami se přistoupilo k fixáži barevné vrstvy a prekonsolidaci akrylátovou disperzí. V případě dutin se přistoupilo k injektáži. Otvory zbylé po ukotvení trámů z minulosti, byly zazděny. Vzhledem k přítomné vlhkosti a vzniku plísní se povrch ošetřil fungicidy.
Obnova nástěnné malby ve třetím a čtvrtém nadzemním podlaží:
Nástěnné malby 3. NP:
Ve třetím nadzemním podlaží se nachází několik místností, kde byla taktéž objevena původní nástěnná malba pocházející z 18. a 19. století. Provedené sondy prokázaly přítomnost iluzivně malované architektury bez datace a signatury. Dle stylu se odborníci shodli, že malby pravděpodobně pocházejí od Josefa Kramolína. Další významná malba z 18. století tvořila stropní zrcadlo, v jehož centrální části se nacházel Kristův monogram „IHS”( Iesus Hominum Salvator – Ježíš, spasitel lidstva).
Dalších 14 sond bylo položeno ve vedlejší místnosti 3 NP, kde byla odhalena malba techniky secco pocházející z 19. století. Motivem byly rostlinné ornamenty v podobě modročervených lístků a květů.
Nástěnné malby 4. NP:
Ve třech místnostech čtvrtého podlaží byla během sond odhalena nástěnná secco malba rozety umístěné ve středu stropu. Vzhledem k velmi špatnému stavu, prasklinám a zpráškovatění malby se rozhodlo o konzervaci rozety bez dalšího restaurování. Po očištění skalpely, skelnými vlákny a drolivou gumou se přistoupilo k lokálnímu zpevnění. Praskliny se injektovaly a zpráškovatěná vrstva místa se fixovala.
V dalších z místností, kde docházelo k odborným zásahům, byly objeveny nástropní malby. Jedním z objektů v nástropním zrcadle byla figurální malba fresco-secco pravděpodobně z roku 1771. Restaurátorský zásah byl rozdělen na dvě etapy. Nejprve se přistoupilo k očištění od mladších nátěrů kartáčky, kladívky a skalpely. Dále se odstranily staré elektrické rozvody, které poškozovaly střední část fresky. Námět malby se týkal Oslavy jména Ježíšova. Ústředním bodem malby byl Kristův monogram IHS, nad nímž se nacházejí andílci držící pásky s texty „A solis ortu.usque ad occasum” – „Od slunce východu až na západ” a „Laudabile nomen domini” – „Chválí jméno Pána”. Pod monogramem se ve spodní části nachází ženská postava symbolizující Pannu Marii, případně Alegorii církve. Žena drží knihu s nápisem „Sanctu nomen ejus” – „Svaté je jeho jméno”. Tento motiv s monogramem Kristovým se v jezuitské ikonografii vyskytuje poměrně často. Lze jej mimo jiné nalézt i v prvním řádovém kostele Il Gesú v Římě. Odkrytá malba byla v případě nalezení defektů tmelena, v případě oddělování omítky se přistoupilo k její fixáži. Poté následovala barevná retuš a rekonstrukce povrchové monochromní úpravy. Vzhledem k přítomné vlhkosti bylo nutné ošetřit malbu fungicidními prostředky.
Profesní dům není veřejnosti běžně přístupný.