Klementinum, Praha-Staré Město
| Adresa: | Mariánské nám. 190/5, 110 00 Praha 1 |
|---|---|
| Typ prací: | Restaurátorské průzkumy
Restaurátorské práce |
| Investor: | Subterra a.s. a UNISTAV CONSTRUCTION a.s. |
| Zhotovitel: | GEMA ART GROUP a.s. |
| Realizace: | 2012-2017 |
V místech dnešního Klementina stála již v minulosti středověká městská zástavba, o čemž svědčí archeologické průzkumy, které zde proběhly v květnu 2010. Samotný název areálu odkazuje na původní kostel sv. Klementa s dominikánským klášterem, který se zde nacházel od první poloviny 13. století. Klášter byl v roce 1420 zničen husity, mnichové byli vyhnáni, někteří rovnou usmrceni. Koncem 15. století došlo k dílčí renovaci díky polským dominikánům, kteří zdevastovaný klášter znovu obývali. Na pozvání císaře Ferdinanda I. a vysokých církevních hodnostářů přišli na jaře 1556 do českých zemí jezuité v čele s provinciálem Petrem Canisiem. Ze tří nabízených možností si jezuité vybrali zchátralé prostory dominikánského kláštera na Starém Městě pražském. Poslední dominikáni odtud odešli do kláštera Na Františku.
Jezuitská kolej byla vystavěna v několika etapách. První stavby byly realizovány v letech 1560 – 1561 dle návrhů renesančního architekta Bonifáce Wolmuta, následovala přístavba školního křídla z let 1576 – 1577 a kostela Nejsvětějšího Salvátora. Nejintenzivnější stavební činnost se nesla v raně a vrcholně barokním stylu. Stavba probíhala v letech 1653 až 1726, poté se pokračovalo s výzdobou interiéru. Na Klementinu se podílela řada významných barokních architektů, sochařů i malířů jako Carlo Lurago, Giovanni Domenico Orsi do Orsini, František Maxmilián Kaňka, Kilián Ignác Dientzehofer, Giovanni Battista Passarini, Francesco della Torre, Matyáš Bernard Braun, Josef Kramolín, Václav Vavřinec Reiner, Jan Hiebl a mnozí další. K barokním skvostům patří zejména kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, Zrcadlová kaple (dříve nazývána kaple Zvěstování Panně Marii), Barokní knihovní sál a astronomická věž. Jezuité působili v Klementinu až do roku 1773, kdy bylo Tovaryšstvo Ježíšovo zrušeno tehdejším papežem Klementem XIV. Za dobu působení jezuitů se z místa stalo centrum vzdělanosti. V roce 1616 byla jezuitská akademie císařem Matyášem povýšena na univerzitu. Působila zde řada význačných českých i světových vzdělanců své doby, již tehdy zde existovala knihovna s bohatým knihovním fondem. Základ knihovny byl položen již za působení dominikánů, počátky jezuitské knihovny byly vytvořeny z dovezených knih z řádového kláštera v hornolužickém Ojvíně.
Po odchodu jezuitských mnichů zde bylo zřízeno vězení pro účastníky selských rebelií z roku 1775, krátce tiskárna, až v roce 1777 byl vydán oficiální dekret císařovny Marie Terezie, kterým založila veřejnou univerzitní knihovnu. V tomto období taktéž dochází k dílčím úpravám ve stylu klasicismu dle návrhů architekta Matyáše Hummela.
K významnějším stavebním úpravám poté dochází až v letech 1924 – 1936 dle plánů Ladislava Machoně. Z této éry pochází betonové sklady na knihy, hala služeb a plastiky od Otto Gutfreunda. Poslední stavební úpravy, modernizace zařízení pro čtenáře a restaurátorské práce probíhají od března 2010. Konec rozsáhlého projektu revitalizace Klementina je plánován na rok 2016.
Zdroj:
NOVOTNÁ, Eva. Klementinské pověsti. Praha: Národní knihovna České republiky, 2002. 15s.
OULÍKOVÁ, Petra. Klementinum. Praha: Národní knihovna České republiky, 2006. 76s.
STAŇKOVÁ, Jaroslava. Praha gotická a barokní. Praha: Academia, 2001. 221s.
Národní a universitní knihovna: stručný průvodce po knihovně a po Klementinu. Praha: Národní a universitní knihovna, 1948. 16s.
RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Internet Archive [online] [cit. 2012-05-4]. Dostupné z: http://www.archive.org/stream/kronikakralovsk01ruthgoog/kronikakralovsk01ruthgoog_djvu.txt
Historické dveře:
Jedná se o trojici masivních dubových dveří ze 17. a 18. století nacházející se v prvním nadzemním podlaží. Nejstarší a nejzdobnější z let 1660 – 1690, jsou zdobeny řezbami s motivem edikul s mariánským a kristovým monogramem. Všechny dveře jsou opatřeny dekorativně zpracovaným kováním.
Dveře vykazovaly poškozené konstrukce vlivem mírného sesednutí, silné znečištění prachovými depozity a okopy ve spodních částech. Na mnoha místech se nalézaly škrábance. Nečistoty byly nejprve odstraněny nylonovým kartáčem a navlhčenou stěrkou. Povrch byl jemně obroušen od starých nátěrů. Uvolněné opláštění bylo zpevněno injektáží kostním klihem. Škrábance se eliminovaly pomocí lihového mořidla vhodné barvy. Na závěr byl na dveře nanesen speciální ochranný lak.
Okna:
Trojice oken z dubového masivu pocházejí z poloviny 19. století. Konstrukce rámů a křídel byla zhodnocena jako zachovalá, výjimku tvořilo pouze drobné sesednutí.
Povrch okenních rámů byl zatížen silnou vrstvou novodobých nátěrů, a to na úkor estetické kvality celku. Odborníci provedli průzkum vrstev, z něhož vyplývá, že původně byla okna opatřena barvou slonové kosti.
Restaurátorský záměr, vypracovaný zkušenými odborníky z Gema Art Group, navrhuje odstranění nepůvodních povrchů mechanicky i za pomoci horkého vzduchu. Poté by následovalo jemné obroušení povrchu a opatření oken emailem identického odstínu jako v 19. století.
Také historické kování je nutno seřídit, aby byla opětovně zajištěna jeho funkčnost.
Nástěnné malby:
Restaurátorský průzkum se týkal trojice místností ve druhém nadzemním patře, kde se nacházejí nástěnné malby zhotovené technikou fresco-secco. Jedná se zpodobnění sv. Edmunda Campiana, anglického jezuity z 16. století, jenž byl za své názory a misijní činnost oběšen a následně rozčtvrcen, dále o výjevy Proměnění Páně na hoře Tábor. Kristus se zde vznáší na oblaku světla, po stranách je doprovázen proroky Mojžíšem a Eliášem, apoštoly Petrem, Janem a Jakubem. Ve třetí místnosti druhého podlaží se nalézá nástěnná malba se zobrazením sv. Eligia, ministra financí a biskupa za vlády merovejského krále Chlotara II. (584-629). Sv. Eligius je patronem zlatníků a kovářů.
Výzdoba místností byla vytvořena v letech 1737 – 1738, autorem byl malíř a jezuitský kněz Jan Kuben, který mimo jiné kázal i v klementinské kapli sv. Eligia.
Nástěnné malby byly silně znečištěné prachovými nánosy, místy dokonce vykazovaly zpráškovatění. Pod ztmavlými retušemi byly po očištění objeveny tmely sádrového charakteru, které do sebe nasávají vlhkost. Tyto silně nevhodné tmely musí být neprodleně odstraněny, aby neohrožovaly životnost celé nástěnné malby.
Restaurátorský záměr byl stanoven na základě průzkumu a stratigrafie vrstev. Během restaurování tak bude nutná pečlivá konsolidace uvolněných a zpráškovatělých povrchů, následovat by mělo vytmelení prasklin. Největší pozornost je nutné věnovat rozsáhlé trhlině v místnosti s malbou sv. Edmunda Campiana. Před zásahem bude nevyhnutelné konzultovat záležitost i se statikem. Na závěr se provede konzervační fixáž.
Barokní sochy
Čtveřice soch archanděla Michaela, archanděla Rafaela, sv. Aloisia a sv. Stanislava Kostky se nachází ve spojovací chodbě v prvním mezipatře Klementina. Vrcholně barokní skulptury z roku 1737 jsou dílem Karla Josefa Hiernleho.
Sochy bylo nutné podrobit odbornému průzkumu, na jehož základě byl vypracován postup restaurátorských prací. Součástí byla chemická analýza a mikrofotografie v UV světle.
Plastiky byly shledány v dobrém statickém stavu. Polychromie se jevila soudržná, pouze na několika místech se oddělovala od povrchu. Sochy bude nutné nejprve šetrně očistit pomocí štětců z jemného vlákna, aby nedošlo k poškození polychromie. Chybějící části budou doplněny kamenem na minerální bázi. Jemné praskliny bude nutné zainjektovat a poté vyplnit tmelem na akrylátové bázi.
