Poutní kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů na Chlumku, Luže

Restaurátorské práce se týkaly mobiliáře v interiéru kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů na Chlumku v Luži. Odborníci se zde podíleli na záchraně varhanní skříně z roku 1714, obrazů sv. Ludmily, sv. Václava, sv. Prokopa, sv. Vojtěcha a Panny Marie Bolestné, dále na restaurování vyřezávaných rámů či na obnově barokního sousoší Zvěstování Panně Marii. Veškeré zásahy byly provedeny na profesionální úrovni, se snahou o co minimální narušení památek.Všechny renovace tak byly předem konzultovány se zástupci památkové péče. Práce pod vedením GEMA ART GROUP a.s. probíhaly během června až prosince 2010.

Restaurování obrazů českých patronů (sv. Prokopa, sv. Ludmily, sv. Václava a sv. Vojtěcha):
Čtyři obrazy českých světců pocházející z roku cca 1700 od neznámého autora se nacházejí v úrovni empor (tribun). Všechny čtyři obrazy jsou malovány na plátěné podložce, která byla připevněná ke zborceným rámům. Tento stav neumožňoval vypnutí obrazu, což způsobilo zvlnění pláten. Malba obrazů byla v neuspokojivém stavu, na některých místech došlo dokonce k vytlačení a uvolnění zkřehlé barevné vrstvy. Mechanická poškození se nacházela převážně při okrajích plátna. Kromě obrazu sv. Ludmily, který vykazoval rozsáhlejší poškození. Na všech obrazech byla patrná oxidace modré barvy. Po bližším zkoumání se prokázalo, že na obrazech již v minulosti probíhaly přemalby a restaurátorské zásahy. Největších oprav prodělal obraz sv. Václava. Povrch obrazu byl pokryt vrstvou prachových a mastných depozitů. U obrazu sv. Václava byl vlivem silné zažloutlé lakové vrstvy silně zkreslen barevný kolorit.
Před samotným restaurátorským zásahem byly provedeny podrobné průzkumy v podobě pořízení rentgenových snímků, odběr tří makrovzorků u každého z obrazů, orientační prohlídka v UV světle. U obrazu sv. Ludmily byla navíc provedena infračervená reflektografie. Po vyhodnocení průzkumu se přistoupilo k upevnění uvolněných partií barevné vrstvy, které by mohly v průběhu manipulace opadat. Vrstva se fixovala z rubové strany za pomoci speciálního roztoku a tepelné špachtle. Poté mohla být plátna sejmuta. Trhliny v plátně byly zaceleny pomocí polyamidu, z rubní části se vložila zpevňující mezivrstva ze skelné tkaniny. U obrazů sv. Ludmily a sv. Václava se provedla celoplošná rentoaláž pomocí speciální folie a lněného plátna. Poté se z povrchů obrazů sejmuly druhotné vrstvy přemalby a zažloutlá lakovaná vrstva. U obrazu sv. Václava se po odstranění druhotných vrstev přistoupilo k přežehlení lícní strany a položení vrstvy netkané textilie a speciální folie. Tato vrstva má ochránit barevné vrstvy před budoucím poškozením. Obrazy se posléze napnuly na nový rám, který byl preventivně ošetřen proti plísním a dřevokaznému hmyzu. Případné defekty v barevné vrstvě se vytmelily za užití emulzního tmelu. Po odstranění závad se provedla barevná retuš za užití speciální restaurátorské barvy. Na závěr se na povrch obrazů nanesla ochranná laková vrstva s UV filtrem.

Restaurování obrazu Panny Marie Bolestné:
Obraz Panny Marie Bolestné umístěný v kostele na triumfálním oblouku pochází pravděpodobně od malíře Jana Jiřího Heinsche z let 1705 -1706. Před zahájením prací se provedl rentgenový průzkum, odběr makrovzorků, orientační prohlídka v UV světle a infračervená reflektografie. Obraz vykazoval četná porušení. Plátno bylo přichyceno k nevhodnému rámu, což způsobilo zvlnění plátna. Také barevná vrstva byla narušena krakeláží, na některých částech je odpadlá. Obraz je vizuálně narušen vlivem úprav v minulosti, kdy bylo plátno rozšířeno o zhruba 20 cm. Rozšíření se provedlo nalepením pruhu plátna za pomocí klihu k horní a spodní části obrazu. Spoje plasticky vystupují a místy se odlepují, také barevné pojednání není sjednocené s původní částí. Okraje plátna vykazují mechanická poškození, avšak nikoliv natolik rozsáhlá, aby bylo nutné přistoupit k rentoaláži. Postup restaurátorského zásahu se téměř shodoval s postupy uplatněnými při obnově obrazů českých patronů. Nejprve byly upevněny uvolněné partie barevné vrstvy a kritická místa opatřena ochranným přelepem z lícové strany. Dále se očistil rub a přistoupilo se k odstranění nevhodného rozšíření plátna za užití speciálního enzymu, který rozrušil klihovou vrstvu. Poté se přistoupilo k fixaci barevné vrstvy k plátěné podložce. za užití vhodného roztoku a tepelné špachtle. Povrch byl podroben odstranění druhotných přemaleb, zažloutlé lakované vrstvy a prachových depozitů. Defekty v barevné vrstvě se eliminovaly užitím emulzního tmelu a obraz se napnul do nového preventivně ošetřeného rámu. Po barevné retuši se přistoupilo k ošetření povrchu ochranným lakem.

Restaurování akantových zdobných rámů:
Jednalo se o restaurování čtyř rámů z lipového dřeva pocházející z roku 1705. Zdobnými prvky rámů jsou zde akantové rozviliny a putti ve spodní části rámu. Rámy byly značně zatíženy vlivem neodborných oprav v minulosti. Původní zlacení bylo na některých částech v minulosti obnoveno za užití bronzu, který však během let ztmavl. Na mnoha místech byla shledána mechanická poškození v podobě chybějících částí či prasklin. Některé odpadlé části byly již v minulosti opravovány za nevhodného použití sklenářského kytu či sádry. Také hlavička každého putti vykazovala trhliny a jiné lokální defekty. Vrcholem neodborného zásahu z minulosti bylo opětovné probití volněných spojů, čímž došlo k rozlomení drobných částí akantů. Rámy byly postupně demontovány a očištěny od prachových depozitů. Zlaté povrchy byly čištěny směsí určenou k těmto účelům. Uvolněná křídová vrstva se opětovně upevňovala za užití injekční stříkačky a speciálního roztoku. Bronz se odstranil za použití rozpouštědel. Také nevhodný sklenářský kyt a sádra byly odborníky eliminovány. Uvolněné spoje rámů se zajistily. Proti dřevokaznému hmyzu, který se v rámech vyskytoval, bylo užito radiačního ošetření. Dřevo se poté zpevnilo, chybějící či poškozené části nahrazeny kopií z lipového dřeva. Drobnější defekty byly vytmeleny. K barevné retuši se užilo plátové zlato a barevně harmonizovalo se staršími zlacenými částmi. V závěru se povrch ošetřil damarovým lakem.

Restaurování obrazů sv. Štěpána, sv. Blažeje, sv. Valentina a sv. Liboria:
Restaurátorským pracím předcházely průzkumy jednotlivých obrazů. Všechny obrazy byly nejprve sejmuty z okrasných rámů. Malby vykazovaly řadu neodborných zásahů: pozdější retuše byly časem ztmavlé, tmelení defektů se v minulosti provádělo neprofesionálně. Povrch malby vykazoval značné množství krakeláží. Rub pláten byl již v minulosti podlepen záplatami, které vzhledem k vlhkosti v kostele ztratily soudržnost a neplnily tak svou funkci.
Na počátku záchrany barokních obrazů bylo nejprve provedeno sejmutí nečistot z povrchů maleb. Poté byly injektáží zajištěny odpadávající barevné vrstvy. Nevhodné záplaty na rubu se sejmuly, aby mohla být provedena penetrace vosko–pryskyřičnými emulzemi. Obrazy sv. Štěpána a sv. Blažeje vykazovaly silné poničení původního plátna, proto byly nažehleny na plátna nová. Taktéž krakeláže byly citlivě vyrovnány. Některá starší tmelení byla opětovně barevně retušována. Na závěr se přistoupilo k zalakování povrchu ochranným konzervačním lakem, který vzhledově odpovídá původním lakům z doby baroka.

Restaurování zdobných rámů obrazů sv. Štěpána, sv. Blažeje, sv. Valentina, sv. Liboria a sv. Panny Marie Bolestné:
Vyřezávané zlacené rámy vykazovaly silnou vrstvu nečistot. Některé subtilní vyřezávané prvky byly v minulosti ulámány. Část rámu prošla již v minulosti retuší za použití bronzu, ten však oproti zlaceným místům značně zčernal. Během restaurování se přistoupilo k upevnění uvolněné křídové vrstvy a zlacení. Po očištění se bronzová vrstva sejmula, aby se nahradila skutečným zlacením. Chybějící části řezeb se opětovně dořezaly z původního lipového dřeva. Výrazné trhliny se doplnily špánováním, drobné defekty byly vytmeleny. Rozvolněné části rámu se opět slepily a zpevnily k sobě. Na závěr se provedlo polimentové zlacení dvojitým dukátovým zlatem. Povrch rámů byl vyleštěn achátem dle barokních vzorů, tedy svrchní části lesklejší a hloubky matnější.

Restaurování kovových prvků u rámu obrazu Panny Marie:
Součástí restaurátorských prací byla obnova kovových prvků na kopii obrazu Lucase Cranacha st. – Panna Marie. Tento obraz je nejcennější památkou v interiéru kostela Panny Marie na Chlumku v Lužích.
Z kovových prvků byly restaurovány korunky z obrazu, gloriola s nápisem MARIA umístěná nad obrazem a kovové části umístěné na dřevěném rámu. Korunky byly shledány v neuspokojivém stavu: stříbrné části vlivem času zkorodovaly, zlacené prvky byly zašlé. Během restaurování se obnovily i barevné skleněné imitace drahých kamenů. Barevné kameny byly zaneseny zbytky čistících prostředků, část dokonce chyběla. Stříbrné části byly nejprve odrezeny, poté přeleštěny. Během odkrývání zčernalé vrstvy na stříbře se objevily ryté texty s datací a podpisem autora práce. Zlaté části se taktéž přeleštily. Chybějící skleněné kameny byly doplněny odpovídajícími kopiemi.
Také zlacený povrch glorioly s nápisem MARIA byl značně znečištěný a zčernalý. Paprsky glorioly a nápis MARIA byly vytvořeny z mědi a pokryty zlatem. Poškození vykazoval samotný nápis, kde byl ulomen jeden z čepů, kterým byl tento nápis upevněn. Chybějící část čepu byla doplněna, zlacený povrch přeleštěn.
Součástí prací byla obnova rámu ze smrkového dřeva. Profil je obložen stříbrným plechem s puncem a datací 1756. Na vnější části dřevěného rámu jsou osazeny stříbrné a zlacené prvky. V rozích rámu se nacházejí zlacené tepané prvky z měděného kovu. Jednotlivé dekorativní prvky byly částečně zkorodované (stříbrné části) a pokryty nečistotami. V minulosti zde byla snaha o obnovu lesku za užití šelaku.
Jednotlivé části rámu byly rozebrány a následně restaurovány. Smrkové dřevo se očistilo a ošetřilo proti plísním a dřevokaznému hmyzu. Jednotlivé kovové části byly zbaveny koroze, přeleštěny a následně ošetřeny ochranným voskem.

Restaurování varhanní skříně a balustrády:
Varhany pocházející z roku 1714 zkonstruoval J. J. Herman z Chrudimi. Rozměr varhan činí asi 7 m. Opravy proběhly již během 19. a na počátku 20. století, ne vždy se však jednalo o šťastný zásah.
GEMA ART GROUP a. s. zajišťovala restaurátorské práce na varhanní skříni včetně čtyř figur andělů a orlice. Zásahu odborníků předcházely restaurátorské průzkumy. Díky průzkumům se zjistilo, že stávající tmavohnědá barva varhanní skříně byla aplikována až druhotně a kryje tak původní zlacení.
Plocha varhanní architektury byla pokryta vrstvou prachových depozitů a holubím trusem. Některé části varhanní skříně byly značně poškozené od otvorů po původní montáži některých soch a řezeb. Nedostatky se v minulosti tmelily nevhodným tvrdým a nebroušeným tmelem. Ozdobné řezby varhanní skříně se nacházely v poměrně dobrém stavu, avšak původní zlacení bylo nevhodně přebronzováno. Také část křídových vrstev byla znehodnocena plísněmi, což zapříčinilo oprýskání povrchu.
Z varhanní architektury se za užití nitroředidla nejprve odstranila tmavě hnědá olejová vrstva. Staré tmelení se odstranilo mechanickou cestou. Otvory po demontovaných řezbách se eliminovaly křídovým tmelem. Na novém šelakovém a mixtionovém povrchu se provedlo metalování. Z ozdobné řezby na varhanní architektuře se emulzemi čpavku, nitroředidlem, lihem, octem a chlebem odstranila bronzová vrstva. Chybějící křídová vrstva se doplnila boloňskou křídou. Poté se aplikovalo nové zlacení.
Zdobné figury čtyř andílků, orlice a některé řezby byly demontovány a podrobeny restaurátorskému zásahu. Praskliny se zatmelily, větší porušení vyšpánovaly a chybějící části dořezaly z lipového dřeva. Některé spoje u andílků se dodatečně konstrukčně posílily dřevěnými kolíčky. Během restaurování se přistoupilo k odstranění nepůvodní přemalby andělů. Za užití čpavkové vod se rozrušila nepůvodní vrstva, aby se objevila straší polychromie. Retuš původní polychromie se prováděla reversibilními barvami a akvarelovým pojidlem s přídavkem temperové běloby. Na závěr se barevná polychromie ošetřila včelím voskem a po zaschnutí přeleštila.
Součástí restaurování byla obnova dřevěné balustrády. Zábradlí bylo shledáno v dobrém stavu, pouze některé z baluster vykazovaly mechanické poškození. Povrch byl překryt iluzivní mramoráží, která se postupně odstranila čpavkovou vodou. Po odkrytí mramoráže se objevila výrazná barevná polychromie ze dvou odstínů modré barvy s tmavými a bílými liniemi. Polychromie byla vyretušována. Na závěr se povrch ošetřil vrstvou vosku s přídavkem pryskyřice.

Restaurování Sousoší Zvěstování Panně Marii:
Památka, jež se datuje k roku 1705, pochází od sochaře Jiřího Františka Pacáka. Materiálem sousoší je lipové dřevo. Sousoší je tvořeno sochou Panny Marie a anděla. Celý povrch byl před restaurováním pokryt prachovými depozity, vápnem od výmalby kostela a holubím trusem, který v horní části soch zcela narušil křídovou vrstvu. Po vizuálním průzkumu bylo odborníky shledáno, že již v minulosti docházelo k neodborným opravám. Sousoší vykazovalo poškození v podobě trhlin, které byly již v minulosti tmelovány. Tmel však byl místy vypadaný či uvolněný. Silně poškozená byla lilie u sochy anděla, ulámané listy květiny byly v minulosti nahrazeny pouze plechem, rozlomené dřevěné části omotané textilií namočenou v klihu. U sochy Panny Marie se jako nejvíce poškozená jevila svatozář, která byla celkově rozlomená, některé chybějící paprsky nevhodně nahrazeny. Také původní zlacení vykazovalo krakeláž. Dřevo soch vykázalo nízké poškození dřevokazným hmyzem a to pouze v zadní části plastiky anděla.
Během restaurátorského zásahu se nejprve přistoupilo k upevnění uvolněné polychromie. Poté se z povrchu sňaly druhotné přemalby za zlacených partií za užití rozpouštědla v parafínovém nosiči. V oblastech záhybů se užilo silnějšího rozpouštědla -dimethylformamidu a skalpelů. Také v obličejích soch se přistoupilo ke snímání barevných vrstev, díky čemuž byla objevena původní malba pramenů vlasů kolem tváří a na čele. Také poškozené části svatozáře a lilie byly zbaveny neodborných vysprávek. Kovové listy lilie se nahradily listy z lipového dřeva. Ostatní chybějící části byly taktéž doplněny kopiemi z lipového dřeva. Poničený tmel druhotných oprav se odebral, trhliny vyčistily a vytmelily klihokřídovým tmelem. V případě rozsáhlejších prasklin se do postižených míst vlepily dřevěné špány. Poté bylo přistoupeno k barevné retuši, zlacené plochy se pokryly plátovým zlatem. U polychromie se užilo kvašových barev. Na závěr byl povrch soch opatřen ochranným lakem proti nečistotám.