Nemocnice Na Františku, Praha - Staré Město
| Adresa: | Nemocnice Na Františku, Na Františku 847/8, 110 00 Praha 1 |
|---|---|
| Typ prací: | Restaurátorské průzkumy Restaurování figurálních plastik na jižním a východním průčelí Restaurování kamenných váz a čučků s kovovými kytkami |
| Investor: | Městská část Praha 1 |
| Zhotovitel: | GEMA ART GROUP a.s. |
| Realizace: | 05/2006 – 07/2007 |
Historie nemocnice Na Františku sahá až k roku 1354. Špitál byl založen pražským movitým měšťanem Bohuslavem z Olbramovic. Zařízení tak vyšlo ve známost jako „špitál Bohuslavův”. Špitál byl vystavěn v blízkosti kaple sv. Šimona a Judy, který zde vznikl v roce 1344. Krom samotného špitálu zde existovala i lékárna, kde se vařily léčivé lektvary. Současně špitál fungoval jako sociální zařízení pro chudé, kteří před špitálem dostávali kaši.
Změny nastaly po bitvě na Bílé hoře roku 1620, kdy špitál i s přilehlými pozemky získal katolický řád Milosrdných bratří, kteří podporovali katolickou stranu císaře Ferdinanda II. Samotný řád byl založen roku 1537 ve Španělsku sv. Janem z Boha. Hlavní náplní řádu je právě ohleduplná péče o nemocné.
S novou výstavbou se započalo již v roce 1621. Tehdy se vystavěl nový raně barokní kostel sv. Šimona a Judy, jehož slavnostní dokončení se datuje k roku 1632. Původní sakrální prostory se upravily k nemocničním účelům. Také bylo nutné přistavět konvent pro řeholníky. Ke stavebnímu rozvoji dochází po ukončení třicetileté války, tedy po roce 1648. Autorem projektu byl stavitel Jan de Caupalli. Na štukatérské výzdobě se podílel Tommaso Soldatti. Přestavbu významně podporovala česká vysoká šlechta.
Největší stavební úpravy probíhaly v první polovině 18. století. Vrcholně barokní podoba z let 1751 až 1753 se tak z velké části dochovala až do dnešních dnů. Přestavbu vedl architekt Jan Josef Hrdlička. Právě z tohoto období pochází plastiky na atice komplexu nemocnice Na Františku. Autorem je pravděpodobně sochař Jan Jiří Šlanzovský.
K další mohutné rekonstrukci dochází v letech 1923. 1927, kdy je k původnímu špitálu přistavěna moderní budova dle návrhů Viléma Kvasničky a Jana Mayera. Autorem sgrafit byl František Rubeš, sochařskou výzdobu vytvořil Čeněk Vosmík.
Během druhé světové války byla nemocnice zrušena, fungovala jako útočiště německé armády a později jako vojenský lazaret Luftwaffe. K rozsáhlým obnovám původní funkce objektu dochází již během roku 1945. Komplex nemocnice Na Františku tak patří k nejstarším špitálům na našem území, současně se díky praktickému vzdělávání mediků významně zapsala do dějin lékařství.
Zdroj:
EDERER, Antonín: Nemocnice Na Františku s poliklinikou, bývalý klášter a nemocnice milosrdných bratří. Dny evropského dědictví, Městská část Praha 1 1998 – 2007, 157s. [online]. Vystaveno 2007 [cit.2011 – 11-12]. Dostupné z: http://www.praha1.cz/cps/media/EHD_1998-2007.pdf
Předmětem restaurátorských zásahů byla záchrana čtyř barokních soch světců z let 1751-1753, dvou kopií figurálních plastik z roku 1916, šesti čučků ve tvaru granátového jablka a dvou kamenných váz . Sochy byly vytvořeny ze dvou druhů kamene. Jsou umístěny na zděných, případně kamenných soklech na jižní a východní atice bývalého kláštera – dnešní nemocnice Na Františku.
Vzhledem ke stáří plastik, byla památka opakovaně rekonstruována. Ne vždy se však jednalo o prospěšný zásah. Poškozené úseky kamene byly při opravách překryty cementovými tmely, pod nimiž se kámen rozrušoval ještě intenzivněji. Dalším problémem byly sádrovcové krusty, které rozrušovaly kámen zejména v oblasti dešťových stínů. Havarijní stav váz a čučků způsobovala principielně postupující koroze železných čepů uvnitř plastik. U některých případů byly plastiky v natolik kritickém stavu, že po restaurátorském zásahu musely uložit do lapidária, aby nebyly vystaveny povětrnostním vlivům, což by znamenalo jejich zkázu.
Restaurátorské práce byly provedeny na základě vyhodnocení poznatků získaných průzkumy. Celé koncepce byla vedena snahou o zajištění a rehabilitaci dochovaných památkových hodnot. Veškeré zásahy probíhaly v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči.
Restaurátorské průzkumy:
Před započetím odborné záchrany šestice barokních skulptur a sochařských prvků v květnu 2006 se již v předcházejícím roce provedl detailní restaurátorský průzkum, na jehož základě byl vypracován návrh postupu a technologií restaurátorských prací. U skulptur se provedlo měření pomocí ultrazvuku, díky němuž odborníci zjistili míru vnitřního poškození památek i případnou nehomogenitu materiálu. Dále byla zjišťována míra nasákavosti pomocí Karstenovy trubice. Složení jednotlivých pojiv se zjišťovalo odebráním vzorků k provedení mikrochemické analýzy. Dále se provedl rozbor petrografického materiálu pro zjištění typu a provenience použitého kamene.
Restaurování figurálních plastik na jižním a východním průčelí:
Předmětem restaurátorských zásahů byla šestice světců: sv. Jana z Boha, Nejsvětějšího Salvátora, sv. Františka Xaverského, sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého a Archanděla Gabriela. Čtyři sochy jsou originály pocházející z let 1751 až 1753. Sochy jsou vytvořené z více druhů pískovce. Převážně se jedná o žehrovický pískovec. Plastiky Jana Nepomuckého a Archanděla Gabriela pocházejí z roku 1916. Kopie tehdy zhotovil sochař Čeněk Vosmík. Stav soch byl kritický. Nevhodné vysprávky neprodyšnými cementovými tmely způsobující korozi kamene, síranové krusty na povrchu a četné praskliny bylo nutné odstranit. Socha Nejsvětějšího Salvátora se nacházela v havarijním stavu: vykazovala odpadlou část levé ruky s atributem koule, drapérie i části hlavy, která byla nešťastně v minulosti nahrazena šedým cementem. Spodní částí sochy procházela rozsáhlá trhlina. Socha byla na svém místě ukotvena pomocí silně zkorodovaného železného čepu. V havarijním stavu byla dále shledána socha sv. Václava, povrch skulptury vykazoval silnou korozi kamene v oblasti hlavy a krku. Ruce byly částečně odpadlé. V těchto případech bylo proto rozhodnuto nahradit stávající originály přesnou kopií.
Narušený kámen u originálních soch sv. Václava a Nejsvětějšího Salvátora byl konsolidován organokřemičitany, nevhodné zkorodované čepy se nahradily novými. Zrestaurované sochy byly určeny k uložení do lapidária, kde na ně nebudou působit povětrnostní vlivy. Dle originálů odborníci následně zhotovily repliky, které byly instalovány zpět na atiku budovy.
Dvojici původních soch sv. Jana z Boha a sv. Františka Xaverského bylo možné zachránit. Nejprve bylo nutné očistit povrch od prachových depozitů za užití páry a destilované vody. Místa se sádrovcovou krustou se očistily metodou mikropískováním, čímž se krusta zeslabila. Nevhodné vysprávky či doplňky byly odstraněny. Poté se provedla hloubková selektivní konsolidace organokřemičitany a injektáž prasklin. V případě rozsáhlých trhlin se vyplnění umělým kamenem na minerální bázi. Na závěr se provedla barevná retuš. Součástí prací byla obnova kovových atributů světců. Ke zlacení se užilo plátkové zlato.
Kopie sv. Jana Nepomuckého a Archanděla Gabriela z roku 1916 byly zachovány. V rámci restaurátorských prací se přistoupilo k očištění povrchu za užití parního generátoru a destilované vody. Chemické krusty byly zeslabeny mikropískováním. Dále se provedlo zpevnění, jež bylo vzhledem k materiálu, kterým je hořický pískovec, nutné.
Vázy a granátová jablka s kovovými kytkami:
Součástí sochařské výzdoby na atice nemocnice Na Františku byla šestice čučků ve tvaru granátových jablek a dvě kamenné vázy.
Kamenné vázy byly shledány v havarijním stavu, proto se rozhodlo o nahrazení kopiemi. Hlavní příčinou kritického stavu soch byly korodující železné čepy, které trhaly skulptury zevnitř. Se zvýšenou opatrností se přistoupilo k vyjmutí kovových částí z kamene váz. Povrch byl posléze očištěn od prachu a krust. Po hloubkové konsolidaci se provedla injektáž a slepení rozlomených částí. K rekonstrukci chybějících částí se užilo umělého kamene. Originály byly posléze uloženy do lapidária. Kopie váz se umístily na atiku.
Také čučky ve tvaru granátových jablek, které jsou zdobeny kovovými kytkami, se nacházely ve špatném stavu. Důvod byl stejný jako v případě kamenný váz. Železné čepy uvnitř čučků vlivem koroze nabyly na objemu, čímž rozrušily kámen. Granátová jablka tak mají rozsáhlé otevřené pukliny. K rozlomení dále došlo i v oblasti krčků podstavců. Z koulí se tak vyňaly čepy. Praskliny na jablcích byly slepeny a sčepovány pomocí antikorozních kulatin. Rozlomené krčky se slepily. Na závěr se provedla plastická retuš drobných poškození.
Kovové prvky na granátových jablcích byly nejprve očištěny, aby se přistoupilo k odrezení. Chybějící části se doplnily příslušnou replikou. Preventivně se provedla antikorozní úprava povrchu. Poté se přistoupilo k pozlacení plátkovým zlatem.
