Neptunova kašna na Dolním náměstí, Olomouc
| Adresa: | Dolní náměstí, 779 00 Olomouc |
|---|---|
| Typ prací: | Restaurátorský průzkum Restaurování Neptunovy kašny |
| Zhotovitel: | GEMA ART GROUP a.s. |
| Realizace: | 06/2002 |
Olomouc, statisícová metropole Hané, která se pyšní nebývalým bohatstvím historických památek. K nejznámějším uměleckým prvkům města patří bezesporu sloup Nejsvětější Trojice z let 1717 až 1755, jenž byl v roce 2000 zařazen do Světového kulturního dědictví UNESCO. K historickému jádru Olomouce patří zejména oblast Horního a Dolního náměstí. Právě na těchto místech lze nalézt větší část ze souboru unikátních barokních kašen, jež byly vystavěny v letech 1683 až 1740.
Výstavba souboru kašen s antickými božstvy souvisí s dávným olomouckým mýtem, podle něhož město založil sám Julius Caesar. Kolem roku 57 měl G. J. Caesar sídlit se svými vojáky v místech dnešní Olomouce, lokalitu nechal opevnit a místo bylo na jeho počest nazváno „Julimontum”, tedy „Juliův vrch”. Z tohoto jména se měl údajně vyvinout název „Olomouc”. Tyto pověsti o založení Olomouce nejvýznamnějším antickým politikem však zřejmě pocházejí až z období humanismu, tedy z 15. století.
Právě na základě těchto mýtů vznikla v Olomouci skupina kašen s plastikami s antickými motivy. Mezi kašnami samozřejmě nesměla chybět fontána s plastikou G. J. Caesara z roku 1724. Jednalo se o jezdeckou sochu, kde je Caesar zobrazen jako římský vojevůdce. Dále byly ve městě postaveny fontány s plastikami antického boha moří Neptuna (1683), syna Dia a siláka Herkula (1687), římského boha zemědělství Saturna (1740), boha nebes a blesků Jupitera (1735) či mořských bohů Tritonů (1709). Krom zobrazovaných božstev se na kašnách objevila plastika starořeckého básníka Arióna. Návrh této kašny však pochází z 19. století, realizován byl až v roce 2002.
Předmětem restaurátorských zásahů provedených společností GEMA ART GROUP a.s. byla nejstarší ze souboru kašen s plastikou boha Neptuna. Fontána je umístěna na Dolním náměstí. V průběhu archeologických vykopávek prováděných v roce 2011 v blízkosti kašny, byla objevena část pozdně gotické kaple sv. Markéty z roku 1417. Kaple byla vystavěna místním cechem kramářů. Vzhledem k nedostatku peněz však kaple chátrala, a proto bylo měšťany v roce 1520 přistoupeno k demolici. V bezprostřední blízkosti byla po více než 150 letech postavena právě Neptunova kašna. Původně se jednalo o účelové zařízení, kašna měla sloužit jako nádrž na vodu pro místní. Autory Neptunovy kašny byli Michael Mandík (1640 – 1695) a Václav Schüler. Sochař Michael Mandík pocházel z polského Gdaňsku a pracoval ve službách tehdejšího olomouckého biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelornu (1624-1695). Byl to právě arcibiskup Karel II. z Lichtenštejna, který nechal v roce 1665 založit proslulou Květnou zahradu v Kroměříži, na jejíž sochařské výzdobě se podílel právě M. Mandík. Mezi nejvýznamnější sochařské počiny v zahradě patří Mandíkova socha boha Neptuna v nadživotní velikosti.
V případě Neptunovy kašny vytvořil sochař sousoší s ústřední figurou boha Neptuna, který drží měděný trojzubec směrem k zemi. Tímto gestem uklidňuje moře a současně chrání město Olomouc před povodněmi. Bůh moří je zobrazený jako robustní postava vzbuzující respekt, vzezření ještě více umocňuje skalisko, na němž Neptun stojí. Socha je obklopena čtveřicí mořských koní, které představují chrliče vody. Autor je na díle podepsán signaturou „MAN/DIK/FE”. Na kašně současně spolupracoval kameník Václav Schüler, který vytvořil nádrž na vodu ve tvaru kříže a kamenné schody. Dvojice autorů Neptunovy kašny vytvořila o čtyři roky později Herkulovu kašnu umístěnou v klášteře Hradisko. Sochař Michael Mandík se dále podílel na sochařské výzdobě kostela sv. Mořice v Olomouci.
Neptunova kašna byla v minulosti již několikráte restaurována. K nejrozsáhlejším odborným zásahům došlo v letech 1962, 1978 a 1987, poslední kompletní rekonstrukce vedená odborníky z GEMA ART GROUP a.s. byla ukončena v červnu 2002.
Zdroj:
PERŮTKA, Marek: Olomouc: Historické město a okolí, České Budějovice: Unios CB, 2005. 64s.
Nejstarší barokní kašna v Olomouci byla předmětem restaurátorských prací již několikráte. První významnější odborný zásah byl proveden v roce 1962, kdy byla uskutečněna rekonstrukce hlavy jednoho z koní. V roce 1978 byl stav kašny natolik kritický, že se uvažovalo o zhotovení kopie. Od tohoto úmyslu se nakonec ustoupilo a narušená kamenná hmota byla pouze zajištěna a zakonzervována. Restaurování v roce 1987 se převážně týkalo zejména levé nohy koně, která byla mechanicky porušena. V následujících letech došlo k některým dílčím úpravám.
Vzhledem ke špatnému stavu stavebního materiálu kašny, kterým je křemičitý pískovec, a problémům s únikem vody z kašny byl celkový restaurátorský zásah nevyhnutelný.
Restaurátorský průzkum:
Před zahájením kompletního restaurování barokní kašny byl nejprve realizován odborný průzkum, který měl za cíl zjistit míru a příčiny hloubkové koroze. Během průzkumů byly odebrány vzorky kamene a vysprávek. V rámci prací bylo provedeno určení složení povlaků na povrchu kašny, výše nasákavosti a zjištění typu tmelů.
Dále byly uskutečněny zkoušky čištění a testování nejvhodnější metody k zeslabení krust. Následovalo položení sondy na vnější straně nádrže za účelem porovnání způsobu zajištění trhlin při předchozích opravách. Sondy byly dále položeny v místě zkorodované kramle spojující koně s hmotou skulptury.
Restaurování Neptunovy kašny:
Po zahájení restaurátorských průzkumů bylo zjištěno, že mezi hlavní původce degradace kamene patří usazený vodní kámen, který ovlivňuje nasákavost, paropropustnost a způsobuje odlučování kamene. Ve spodních stranách kašny byla objevena degradace působením síranu vápenatého. V místech dešťového stínu se objevily krusty. Vegetace v podobě mechů se nacházela zejména ve spárách schodiště. Dalším problémem byla koroze bronzových kramlí, spojující jednotlivé kamenné bloky. Nevhodné byly taktéž novodobé vysprávky, které byly místy uvolněny, čímž docházelo k úniku vody.
Nečistoty se odstranily nízkotlakovou vodní párou, zbytky byly odstraněny pomocí skalpelu, stejně tak jako vodní kámen, který odborníci eliminovali chemickou cestou za užití kyseliny citrónové, chlorovodíkové a metodou tryskání pevného oxidu uhličitého. Místy se na kašně nacházely nánosy asfaltu, které byly mechanicky sejmuty poté, co se použilo acetonu k rozrušení vrstvy.
Mírně zkorodované plochy byly ošetřeny antikorozním nátěrem, v případě většího narušení se přistoupilo ke kompletní výměně.
Vzhledem ke zvýšenému množství solí, bylo nutné použít obklady z buničiny a destilované vody. Trhliny byly injektovány epoxidovou pryskyřicí. Noha koně musela být lepena polyesterovou pryskyřicí a zároveň zajištěna antikorozním čepem. Celý povrch restaurátoři konsolidovali zpevňovači na bázi esterů kyseliny křemičité.
Na závěr byly provedeny plastické retuše za užití tmelu na bázi hydraulických pojiv a křemičitého písku, které odborníci dobarvili železitými pigmenty. Barevně nesourodá místa byla dále korigována lazurní barevnou retuší.
Oprava vodoinstalace kašny:
Vodoinstalace kašny je umístěna v kamenné nádrži pod sousoším. Celá oblast byla poškozena korozí. Současné vyústění vodních trysek se nalézá v jiné části, původní vyústění vodních trysek na hlavách koní a na Neptunovi již nebylo využíváno.
Spáry nádrže byly hloubkově vyplněny jednosložkovým silikonovým kaučukem. Povrchové vrstvy spár byly uzavřeny minerální maltou.
