Zahradní zeď areálu Umělecko-průmyslového musea, Praha 1-Staré Město

Adresa:	Umělecko průmyslové museum v Praze, 17. listopadu 2, 110 00 Praha
Typ prací:	Demontáž poškozené historické zdi
Investor:	Umělecko-průmyslové museum v Praze
Zhotovitel:	GEMA ART GROUP a.s.
Realizace:	12/2011 – 01/2012

[tp_tabs active_section=”1″]

Historie místa

“Umělecko-průmyslové museum v Praze” patří k významným organizacím zabývajícím se výzkumem v oblasti českého i zahraničního užitého umění a designu. Zřetel je dále kladen na knižní kulturu a oděvní tvorbu. Výsledky studia jsou posléze prezentovány ve formě odborných publikací, krátkodobých výstav a stálých expozicí.
Instituce muzea byla založena již v roce 1885, a to Pražskou obchodní komorou. V této době byla díla prezentována ve výstavních prostorách nedalekého Rudolfina.
Vlastní budova dnešního “Umělecko-průmyslového musea” byla vystavěna v letech 1897 až 1899 ve stylu italské renesance. Slavnostní otevření se konalo v roce 1900. Autorem návrhu byl Josef Schulz (1840-1917), známý český architekt. Inspiraci čerpal právě z italské a české renesance s prvky vídeňského historismu. Mezi jeho nejznámější stavby patří budova Rudolfina a rekonstrukce a dostavba Národního divadla, kterou provedl společně s Josefem Zítkem (1832-1909). Exteriér budovy zaujme množstvím reliéfů představující některá řemesla (např. řezbářství, zlatnictví, kamenictví aj.) a historické znaky měst (např. Berouna, Hradce Králové, Mladé Boleslavi, Domažlic aj.) Autory plastik jsou Antonín Popp (1850-1915) a Bohuslav Schnirch (1845-1901), věhlasní sochaři druhé poloviny 19. století, jejichž díla lze nalézt též na exteriéru Národního divadla, Rudolfina, Národního muzea, Pražské městské pojišťovny nebo na České národní bance. Interiér budovy zaujme bohatou štukovou výmalbou, schodištěm s mosazným kandelábrem, které muzeu daroval vynálezce a průmyslník František Křižík (1847-1941) a rozsáhlou nástěnnou malbou.
Již v době založení muzea se přemýšlelo o jeho případném rozšíření, proto se přikoupila ještě další část pozemku. Koupě byla realizována v roce 1913. Následující léta byl pozemek využíván jako venkovní výstavní plocha. Významnou výstavou, která zde probíhala, byla exhibice uměleckých litin připravená v roce 1933 architektem Antonínem Heythumem (1901-1954). A. Heythum zamýšlel v rámci výstavy provést i zahradní úpravu venkovního prostoru. Od významnějších změn však bylo nakonec ustoupeno, dle návrhu architekta se nakonec realizovala pouze fontána.
K zásadní proměně venkovní plochy na zahradu došlo až roku 1940. V této době se konal rozsáhlý výstavní projekt s názvem “Za novou architekturu“, kde se prezentoval přehled českého stavitelství v letech 1900 až 1940. Úprava zahrady tvořila v podstatě jeden z exponátů. Architekti se na tomto místě snažili prezentovat univerzální architektonické ztvárnění moderní zahrady. Na realizaci zahrady se tak podílelo několik stavitelů jako Karel Honzík, Ladislav Žák, Ladislav Machoň a Augusta-Müllerová Machoňová.
Vchod do zahrady byl přímo z výstavního sálu ve zvýšeném přízemí, a to na terasu, ze které se dále sestoupilo na vlastní zahradu. Ohradní zeď byla vystavěna dle návrhů Ladislava Machoně a jeho manželky Augusty. Jednalo se o zeď z plných cihel na předsunutém soklu z teracových tvarovek a sytě okrového pískovce. Koruna zdi byla opatřena deskami z umělého kamene. Podél zdi byly umístěny květinové mísy s květinami. Na zahradě zaujala fontána ve tvaru hrušky, zdobená čtyřmi pásy hvězd. Autorem kašny byla sochařka Helena Johnová. Návštěvníci si na zahradě dále mohli prohlédnout proslulou skleněnou mozaiku, navrženou Janem Zrzavým. Dnes se nachází uvnitř muzea a je součástí stálé expozice.
Také v následujících letech byla zahrada muzea využívána jako součást venkovní exhibice. V roce 1961 se zde konala výstava keramických děl Aleny Kroupové či v roce 1962 dvojice umělců Jaroslava Podmokly a Františka Davida.
Následující léta však zahrada chátrala, až v roce 2000 se začaly realizovat konkrétní kroky k její postupné rekonstrukci. “Umělecko-průmyslové museum” by rádo zahradě navrátilo její původní vzhled z roku 1940. Jedním z prvních kroků bylo vytvořit identickou kopii dnes nenávratně narušené fontány. Vzhledem k havarijnímu stavu původní zdi od manželů Machoňových se muselo přistoupit k její demontáži. Do odborných prací se zapojili restaurátoři z GEMA ART GROUP a.s. Původní podoby se zahrada dočká v následujících letech. po kompletním restaurováním.

Zdroj:
ZADRAŽILOVÁ, Lucie. Zahrada jako exponát. Společnost přátel Umělecko-průmyslového muzea v Praze[online]. Publikováno 17.5. 2012 [cit. 2012-10-21]. Dostupné z: < http://www.spol-upm.cz/post/zahrada-jako-exponat-34/ >.
O museu. Uměleckoprůmyslové museum v Praze[online]. [cit.2012-10-12]. Dostupné z: < http://www.upm.cz/index.php?language=cz&page=107 >.

Restaurátorské práce

Práce, které zajišťovala společnost GEMA ART GROUP a.s. spočívaly především v odborné demontáži, označení a fotodokumentaci původní zdi z roku 1940 od architekta Ladislava Machoně a jeho manželky Augusty Müllerové – Machoňové.
Zeď postavená z cihel, soklu z teracových tvarovek, obložená z kvádrů sytě okrového pískovce. Vnější strana zdi byla kryta nerovnanými omítkami, povrch byl upraven pouze nátěrem. Koruna zdi byla původně opatřena deskami z umělého kamene, nyní se zde nachází pouze oplechování. Restaurátorský průzkum zdi byl proveden ještě před samotným zásahem, a to již v roce 2009.
Zeď se již tehdy nacházela v havarijním stavu. Mezi hlavní příčiny destrukce zdi patří postupný pokles zdiva, vlivem čehož se poškodila soudržnost obkladu. Díky posunu se též změnil sklon některých teracových dlaždic. Srážková voda tak neodtékala směrem od zdi jako původně, ale naopak zdivo zavlhčovala. Dalším problémem byla silná vrstva nečistot, která se na několika místech změnila v nepropustnou krustu a tím ještě více degradovala zdivo. Závažným problémem bylo vypadané spárování, ačkoliv byl tento problém v minulosti již několikrát opravován, drolení a destrukce stále pokračovaly. V srpnu 2011 tak došlo k částečnému zřícení kamenného obkladu zdi. Bylo tak nutné urychleně jednat.
Po pečlivé dokumentaci z řad pracovníků muzea, se přistoupilo k profesionální demontáži zdiva, která probíhala pod záštitou GEMA ART GROUP a. s. Jednotlivé kameny byly ručně vyjímány bez použití těžší mechanizace, aby nedošlo k sebemenšímu narušení historicky cenného zdiva.
Jednotlivé úseky zdiva byly před samotnou demontáží označeny písmeny A-Q a každý kámen posléze očíslován. Před vlastním převozem byly kameny očištěny od zbytků malty. Součástí profesionální demontáže bylo též rozebrání teracového soklu.
Veškeré původní stavební materiály byly odvezeny do depozitu “Umělecko-průmyslového musea” v Brandýse nad Labem, kde budou prozatím vhodně skladovány.
Na původní místo se původní stavební materiály vrátí v rámci rekonstrukce a revitalizace původní muzejní zahrady, která se plánuje.