Bílkova vila, Praha - Hradčany

Adresa: | Bílkova vila, Mickiewiczova č.p. 233/I, 160 00 Praha 6 |
---|---|
Typ prací: | Stavební práce – výstavba nových podhledů, příček, vstupního schodiště, zábradlí balkonu, přístupové cesty, kamenného oplocení, sociálního zařízení Zahradnické práce- kácení stromů, keřů, vysázení nové zeleně, obnova trávníku Další odborné řemeslnické práce-nová elektroinstalace, kanalizace, rozvod plynu, zateplení, klimatizace, izolace proti vodě Restaurátorské práce – restaurování vnější fasády, kamenných reliéfů, opukových částí zdiva, portálů a ostění interiéru, mramorových výlevek |
Investor: | Galerie hlavního města Prahy |
Zhotovitel: | GEMA ART GROUP a.s. |
Realizace: | 08/2008 – 09/2010 |
Secesní vila vystavěná v letech 1910 – 1911 dle návrhů Františka Bílka nebyla jeho prvním počinem na poli architektury. Již v minulosti se Bílek podílel na projektech k výstavbě svého domu v rodném Chýnově (1898) nebo k secesní vilce v Táboře (1900). Krátce před stavbou své proslulé vily na Hradčanech, vytvořil plán k realizaci vily jeho přítele MUDr. Procházky. Umělcův návrh koncipovat dům jako alegorii podzimu s radostí uvítal. Procházkova vila se nachází v sousedství Bílkovy vily v Mickiewiczově ulici, nyní zde sídlí ředitelství Galerie hlavního města Prahy. Bílkova vila představující symboliku léta a žní tedy na Procházkovu vilu v podstatě plynule navázala. Inspirací k výstavbě byla báseň Apotheosa klasů ze sbírky Stavitelé chrámů, jejímž autorem je mistrův dlouholetý přítel Otokar Březina. Další zdroje hledal Bílek v egyptské architektuře starověku, kterou velmi obdivoval. Realizací byl pověřen stavitel Antonín Hulán. Půdorys stavby má obloukový tvar představující stopu, kterou po sobě zanechala kosa během seče obilných klasů. Fasáda je tvořena z režného cihlového zdiva tmavě červené barvy. Dominujícím dekorativním prvkem jsou betonové sloupy ve tvaru snopů klasů. Nevídaným počinem byla výstavba rovné střechy prezentující pole. Některé zdroje uvádějí, že se jedná o vůbec první takto projektovanou střechu v Praze. Neméně originální je interiér vily. Největší místnost v domě tvoří ateliér, kde Bílek tvořil svá sochařská díla. Stěny a ostění oken jsou obloženy opukou, na kterých jsou přímo vymodelovány reliéfy z umělého kamene. Tématikou reliéfů jsou náboženské a přírodní motivy. Nevšedním počinem jsou Bílkem navržená malá okénka rozmístěná po zdech. Umělec si svůj pražský domov navrhl kompletně sám, včetně nábytku s reliéfy. Bílkovu vilu tak lze považovat za jakési celkové umělecké dílo. Bez zajímavosti není ani sousoší „Komenský se loučí s vlastí”, které sochař v roce 1926 instaloval v zahradě. František Bílek s rodinou ve vile pobývali až do nacistické okupace, po březnových událostech se v roce 1939 odebrali do domu v Chýnově, kde umělec roku 1941 zemřel. Vilu i nadále spravovala manželka Berta Bílková, která celý objekt předala s platností od 1. ledna 1963 Galerii hlavního města Prahy. Dílčí stavební úpravy byly ve vile vedeny v devadesátých letech 20. století, kdy se renovovala fasáda. V roce 2000 došlo k opravám měděné střešní krytiny. Komplexnější rekonstrukce a restaurátorských prací se Bílkově vile dostalo až během let 2008 – 2010 pod vedením GEMA ART GROUP a.s.
Zdroj:
HÁJKOVÁ, Simona. Bílkova vila v Praze na Hradčanech. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2007. 74s.
ČECHLOVSKÁ, Magdalena. Bílkova vila [online]. Vystaveno 24.9. 2010 [cit. 5.2. 2011].
Dostupné z: http://hn.ihned.cz/c1-46550670-bilkova-vila
Popis restaurátorských prací. Rekonstrukce Bílkovy vily zahrnovala z velké části stavební práce, které se prováděly – stejně jako práce restaurátorské, pod záštitou GEMA ART GROUP a.s. Součástí stavebních úprav byly zemní a bourací práce kvůli novým rozvodům plynu, elektroinstalaci, tepelné izolaci a hydroizolaci. Dále byly provedeny nové rozvody kanalizací (ve vile byly pro návštěvníky dostavěny nové toalety s umývárnami), vytápění, v prostorách dokumentačního centra a badatelny zabudována klimatizace. Vystavěly se nové příčky a sádrokartonové podhledy v interiéru, povrch stěn se vymaloval, byla provedena sanace a provzdušnění omítek. Podlahy interiéru se vyměnily. Kompletně se přestavěla přístupová cesta – jako stavebního materiálu se užila rula, také podezdívka domu z lomového zdiva byla opravena. V areálu se dále prováděly truhlářské práce v oblasti oken a dveří, probíhala repase zámečnických a kovářských prvků i oprava komínových těles. Před vilou se přistoupilo k opravám oplocení a sadovým úpravám jako kácení stromů a výsadba nových keřů, vzrostlých stromů, trvalek a revitalizace trávníku.
Restaurátorské práce se týkaly i obnovy kamenných dekorativních prvků v interiéru i na fasádě, kamenného a cihlového obložení uvnitř ateliéru a dalších místností, původních mramorových umyvadel, balkonu schodiště a fasády z režného zdiva.
Úpravy povrchů stěn a izolace stěn proti vodě:
U omítek bylo provedeno zjištění narušených partií. Starší vrstvy byly odstraněny na základní štěrk, porušená místa opravena a znovu omítnuta. Během prací se užilo vápenného materiálu a vápenného mléka. Místnosti, kde se nachází sociální zařízení, byly obloženy keramickým obkladem.
Obvodové stěny byly po opravě zdiva opatřeny hrubou omítkou a izolovány bitumenovou stěrkou. Styk s terénem byl ošetřen minerální stěrkou, která byla dotažena do spáry pod lomovým zdivem. Spára byla utěsněna izolační maltou, sokl hydrofobizován. U obvodového zdiva se obnovila izolace za pomoci chemické injektáže na bázi silikonových mikroemulzí. Oblasti zasoleného zdiva se ošetřily sanační omítkou. Suterén byl opatřen silikátovou vnitřní malbou.
Restaurování fasády:
Fasáda Bílkovy vily je tvořena převážně z hrubých pálených cihel červené barvy, částečně z opuky, zdobným prvkem jsou betonové sloupy připomínající obilné klasy.
Poslední opravy fasády se realizovaly v devadesátých letech 20. století, povrch se tudíž nacházel v poměrně dobrém stavu. Největší narušení cihlové fasády vykazovaly oblasti kolem okenních rámů, parapetů, přízemní části a místa více exponovaná povětrnostním vlivům. Jednalo se zde především o mechanická poškození jako vydrolená spárování či chybějící hrany cihel. Povrch je celkově zašlý stářím a pokryt vrstvou prachových depozitů. K čištění povrchu bylo užito regulované vodní páry. Narušené spáry se odstranily a nově vyplnily cementovým spárováním. Uražené hrany cihel se domodelovaly směsí minerálních tmelů a cihlové drtě. V ojedinělých případech se přistoupilo k celkové výměně stávajících cihel za kopie.
Betonové sloupy představující obilné klasy byly v některých částech porušeny prasklinami a znečištěny prachovými depozity. Sloupy na východní straně byly zatíženy solnými výkvěty. Během restaurování se nejprve přistoupilo k očištění regulovanou vodní párou. V místech výraznějšího narušení trhlinami byly provedeny sondy na jádro sloupu, aby se zjistila příčina poškození. Praskliny se nejprve vyčistily, poté vytmelovaly. Mechanicky ulámané části se přilepily za užití polyesterového lepidla. Celkový povrch sloupu byl po obnově barevně harmonizován. U středového sloupu na východní straně domu byl odstraněn popínavý břečťan, který zakrýval celou plochu tohoto sloupu.
Také opukové části na fasádě byly podrobeny restaurátorské práci. Některá místa byla silně degradována vlivem nevhodné epoxidové vysprávky užité v minulosti. Spáry byly částečně vypadané a povrch znečištěn. Po očištění regulovanou vodní párou se přistoupilo k odstranění cementových a epoxidových vrstev. Poté se vyplnily spáry a byla provedena modelace chybějících částí kamene za užití tmelů na minerální bázi. Některé silně degradované horniny se nahradily opracovanými vložkami z nové opuky. Povrch kamene byl dále konsolidován, barevně sjednocen a na závěr hydrofobizován.
Restaurování kamenných reliéfů na fasádě:
Mezi významné reliéfy od Františka Bílka, kterými je zdoben exteriér jsou plastika Panny Marie a kamenná deska s letopočtem 1911 v lícovém zdivu na balkonu v prvním patře či reliéf zobrazující skupinu mužských hlav ve středu severní fasády. Kamenné reliéfy byly silně znečištěny prachovými depozity, které se z povrchu odstranily užitím regulované vodní páry. Plastiky však vykazovaly i další poškození. Reliéf Panny Marie kryla patina, aby povrch působil jako opuka. Patinovaný povrch byl narušen, středem reliéfu též procházela výrazná trhlina, která byla již v minulosti tmelována cementem. Kamenná deska s letopočtem byla místy ulámána. Reliéfy mužských hlav vykazovaly degradaci v podobě sádrovcových krust.
Všechna poškozená místa byla zpevněna za užití přípravku na bázi esterů kyseliny křemičité. Jednotlivé praskliny se injektovaly. K tmelení se použilo umělých tmelů na minerální bázi. K dosažení optimálního barevného tónu byly přidány železité pigmenty. Na závěr se provedla hydrofobizace kamene.
Stavební práce na zábradlí balkonu a vstupním schodišti:
Po schválení památkovým úřadem byla provedena kompletní demontáž zábradlí balkonu a vstupního schodiště, které se nacházely v neuspokojivém až havarijním stavu. Před samotnou demontáží se vytvořila detailní fotodokumentace, dle níž se odborníci posléze řídili. Na žádost památkářů bylo užito historického stavebního materiálu z počátku 20. století. Jednalo se o cihly z rozebraného objektu staré sýpky v okolí Krušovic. Zábradlí balkonu a schodiště tak bylo kompletně znovu postaveno, poté barevně sjednoceno s okolím a na závěr hydrofobizováno.
Restaurování opukových částí zdiva, portálů a ostění v interiéru:
Během prací byly restaurovány opukové části interiéru v prostorách ateliéru Františka Bílka v přízemí a v prvním patře domu. Povrch opuky byl pokryt vrstvou prachu, která byla odstraněna užitím mycích houbiček a silonových kartáčů. V případě hloubkového znečištění se u opukového zdiva přistoupilo k užití jemného detergentu a regulované vodní páry. Cementové spárování jednotlivých opukových kvádrů zdiva bylo v několika místech porušené nebo zcela vypadané. Portály a ostění byly opatřeny hlinkovou patinou, tato vrstva se odstranila. Trhliny na kamenných prvcích byly dle potřeby injektovány, chybějící části domodelovány tmely na minerální bázi, popřípadě nahrazeny. Spáry se vyplnily vhodným materiálem. Od preventivní hydrofobizace bylo po konzultaci s památkáři ustoupeno.
Příčky, podhledy a stropy vily:
Nové příčky byly vystavěny v 1. PP, kde se jako materiálu užilo plných pálených cihel a vápenné-cementové malty. Další příčky byly instalovány v podkroví, kde se nyní nachází toalety. Příčky jsou zvukoizolační a ze sádrokartonu. V některých prostorách 1. PP byly provedeny nové podhledy. Ve 3. NP byl stávající trámový strop s vloženými sádrokartonovými deskami přetřen bezbarvým lakem.
Restaurování mramorů:
V prostorách vily se nachází několik mramorových umyvadel: vedle vchodových dveří v přízemí, ve středové místnosti v prvním patře a na balkoně, které slouží jako dekorativní květináč. Materiálem je slivenecký mramor. Povrch mramoru byl zašlý a bez lesku, výlevka na balkoně navíc vykazovala výskyt sádrovcových krust a rozsáhlou prasklinu. Povrch se nejprve hloubkově očistil roztokem detergentu, také sádrovcová krusta byla mechanicky odstraněna. Poté se přistoupilo k eliminaci nevhodných vysprávek za použití polyesterového tmelu vhodné struktury a barvy. Po dohodě s památkovým úřadem se mramorovému povrchu navrátil lesk díky smirkovým a leštícím papírům. Umyvadlu v přízemí byl namontován mosazný vodovodní kohoutek.
Restaurování a dostavba oplocení se sousedním objektem:
Stávající úsek plotu tvořený pískovcem byl očištěn od vrstvy prachu za užití regulované vodní páry. Poškozené spáry byly opětovně vyplněny cementovým spárováním. Část plotu byla nově dostavěna. Jako stavebního materiálu se užilo světlého pískovce z lomu Krákorka u Červeného Kostelce, červený pískovec byl dovezen z lomu na Trutnovsku.
Bílkova vila s díly významného umělce je zpřístupněna veřejnosti denně, kromě pondělí, od 10:00 do 18: 00 hod.
Vstupné činí 120 Kč, snížené 60 Kč.