Budova České pojišťovny, a.s. – Spálená ulice, Praha – Nové Město
| Adresa: | Česká pojišťovna a. s., Spálená ul. 76/14, Praha 1 |
|---|---|
| Typ prací: | Restaurování umělých mramorů Obnova štukové výzdoby Restaurování šestice plastik Obnova sálu U Černochů Restaurování dřevěných prvků Restaurování vitráží |
| Investor: | Česká pojišťovna, a.s. |
| Zhotovitel: | GEMA ART GROUP a.s. |
| Realizace: | 04/2002 – 04/2004 |
Secesní stavba navržená architektem Osvaldem Polívkou se nalézá v historicky významné oblasti, kde vedla důležitá středověká stezka mezi Pražským hradem a Vyšehradem. V letech 1254 až 1478 se zde nacházel jeden z nejstarších židovských hřbitovů. Název ulice „Spálená” se vžil v průběhu 16. století, kdy v těchto končinách vypukl ničivý požár.
Česká pojišťovna byla založena v roce 1827. Mezi nejvýraznější zakladatele patřili Josef Matyáš hrabě Thun-Hohenstein a první předseda František Josef hrabě z Vrtby. Již prapůvodní sídlo pojišťovny se nacházelo právě ve Spálené ulici. Odtud se během 19. století několikrát stěhovalo. Až v roce 1869 byla budova pojišťovny opět přenesena do Spálené ulice. Pojišťovna se nacházela v Hildprantovském paláci, v Praze známého pod názvem „U Šmerhovských”. V roce 1873 byla budova rozšířena o část do Vladislavské ulice, kterou vystavěl v novorenesančním stylu architekt Josef Benischek. Na počátku 20. století se rozhodlo o demolici paláce, na jeho místě byla v letech 1907-1909 postavena současná budova České pojišťovny. Další úpravy, kterými se budova rozšířila o jedno patro, byly provedeny v roce 1927. O deset let později byl zbudován tzv. Sál U Černochů, návrhy ve funkcionalistickém stylu vypracoval architekt Leo Lauermann. Fasáda budovy nese zelenou barvu. Exteriér je zdoben červenou mozaikou s českým lvem a nápisem „První vzájemná POJIŠŤOVNA (ZAL.R. 1827)”
V interiéru se nachází řada uměleckých prvků ve stylu secese. Mezi nejvýznamnější patří hlavní schodiště z carrarského mramoru, barevné vitráže a mozaikou zdobená kašna se sochou chlapce od Ladislava Šalouna. Veškeré umělecko-řemeslnické práce dodávaly české firmy. K nejrozsáhlejším stavebním úpravám od výstavby budovy došlo v letech 2002 až 2004. V rámci rekonstrukce byly vystavěny dvoupodlažní podzemní garáže. V budově se, krom secesních kanceláří a zasedacích sálů, nachází obchody, restaurace a výstavní galerie České pojišťovny.
Zdroj:
EDERER, Antonín: Spálená ulice č. 14. Dny evropského dědictví, Městská část Praha 1 1998 – 2007, 157s. [online]. Vystaveno 2007 [cit.2011 – 11-12]. Dostupné z:< http://www.praha1.cz/cps/media/EHD_1998-2007.pdf >
WALLISOVÁ, Michaela. Předběžná zpráva o 1. etapě záchranného archeologického výzkumu v prostoru bývalého židovského hřbitova ve Vladislavově ulici na Novém Městě pražském, Archeologica Pragensia, 1998, č. 14, s. 141 – 148.
Restaurátorské a umělecko-řemeslné práce, které zajišťovala GEMA ART GROUP a. s., trvaly dva roky: od dubna 2002 do roku 2004. Předešlé stavební úpravy byly prováděny naposledy v roce 1992. Součástí rekonstrukce byla rozličná škála odborných prací. Jednalo se zejména o restaurování původních dřevěných, kovových prvků, štukových a kamenných reliéfů i vitráží pocházející především z počátku 20. století. Autorem projektů na výstavbu budovy České pojišťovny, včetně návrhů interiéru a nábytku, byl architekt Osvald Polívka. Odborníci dále zajistili šest soch z roku 1804, které se nacházely v havarijním stavu. Objekt byl vyhlášen jako státem chráněná památka v prosinci 1976, všechny podniknuté kroky tak musely být předem schváleny zástupci památkové péče dle zákona č.20/1987 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Práce odpovídaly zadaným technickým parametrům a byly dokončeny v požadovaném termínu.
Štuková výzdoba:
Štuková výzdoba interiéru budovy České pojišťovny byla značně poškozená kvůli neadekvátním zásahům v minulosti jako bylo přepříčkování či zvolení nevhodných materiálů. Svrchní vrstva byla dále znehodnocena přemalbami.
Povrch se nejprve očistil od nevhodných nátěrů až na původní modelaci, následovala injektáž uvolněných částí. Chybějící plastické prvky byly doplněny na základě vzorů dochovaných odlitků. Stávající štuky se retušovaly. Na závěr odborníci provedli penetrační fixáž.
Některé ze štuků byly zdobeny zlacením. Ke zlacení se užilo metalu, který byl nanášen na olejový podklad a mixtion.
Restaurování umělých mramorů:
Součástí úpravy interiéru budovy České pojišťovny byla instalace umělých mramorů. Mramory byly pokryty silnou vrstvou prachových depozitů a ztmavlými retušemi z umělé pryskyřice, které byly provedeny během minulých zásahů. Celkový dojem tak působil velmi rušivě.
Povrch byl očištěn vodou s amoniakem, po vyčištění trhlin následovalo jejich doplnění. Mechanicky ulámané hrany byly zarovnány. Posléze se přistoupilo k injektáži koncentrovaným roztokem styrenakrylátové disperze. Povrch se poté přebrousil pemzou, vyleštil a navoskoval včelím voskem.
Restaurování šestice plastik v areálu České pojišťovny:
Jednalo se o šestici ženských postav: stojící žena v nice, žena a putti s loutnou, žena s putti a snopem. Další dvě sochy na suprafenestrách portálu zobrazují dvě ležící figury, v suterénu se nachází socha zvaná „Orba”. Pět soch je zhotoveno z kamene. Jediná socha ze štuku se nacházela v dobrém stavu. Sochy byly na mnoha místech popraskány, některé části skulptur byly zcela ulámány. Na povrchu se nacházely solné výkvěty, sádrovcové krusty a řasy. Havarijní stav vykazovala plastika ženy se snopem.
Před zahájením prací bylo nutné sochy demontovat. Díla byla upoutána do speciální ocelové konstrukce a snesena dolů za pomoci jeřábu. Následoval nástřik konsolidantem na bázi kyseliny křemičité. Výjimku tvořila plastika ženy se snopem, silně narušený povrch byl konsolidován vakuově (tedy za sníženého atmosférického tlaku). Tento zásah byl konzultován s předními odborníky technologie restaurování.
Vzhledem k vysokému stupni koroze kamene, probíhalo čištění od prachové vrstvy pouze vodou. Řasy byly odstraněny biocidními prostředky. Chybějící části sochy byly doplněny tmely na bázi epoxidových pojiv. Také rozlomené úseky soch byly slepeny epoxidovou pryskyřicí a kovovými čepy z nerez oceli. Lokální barevné retuše se prováděly železitými pigmenty ve směsi se zpevňujícím konsolidantem.
Restaurování šestice plastik v areálu České pojišťovny:
Jednalo se o šestici ženských postav: stojící žena v nice, žena a putti s loutnou, žena s putti a snopem. Další dvě sochy na suprafenestrách portálu zobrazují dvě ležící figury, v suterénu se nachází socha zvaná „Orba”. Pět soch je zhotoveno z kamene. Jediná socha ze štuku se nacházela v dobrém stavu. Sochy byly na mnoha místech popraskány, některé části skulptur byly zcela ulámány. Na povrchu se nacházely solné výkvěty, sádrovcové krusty a řasy. Havarijní stav vykazovala plastika ženy se snopem.
Před zahájením prací bylo nutné sochy demontovat. Díla byla upoutána do speciální ocelové konstrukce a snesena dolů za pomoci jeřábu. Následoval nástřik konsolidantem na bázi kyseliny křemičité. Výjimku tvořila plastika ženy se snopem, silně narušený povrch byl konsolidován vakuově (tedy za sníženého atmosférického tlaku). Tento zásah byl konzultován s předními odborníky technologie restaurování.
Vzhledem k vysokému stupni koroze kamene, probíhalo čištění od prachové vrstvy pouze vodou. Řasy byly odstraněny biocidními prostředky. Chybějící části sochy byly doplněny tmely na bázi epoxidových pojiv. Také rozlomené úseky soch byly slepeny epoxidovou pryskyřicí a kovovými čepy z nerez oceli. Lokální barevné retuše se prováděly železitými pigmenty ve směsi se zpevňujícím konsolidantem.
Restaurování slavnostní schodiště a vestibulu:
Vestibul se slavnostním schodištěm patří mezi reprezentační části objektu. Kamenné prvky jsou tvořeny umělými mramory, historickým teracem a několika zdobnými mozaikami.
Největší mechanická poškození vykazoval carrarský mramor na schodišti. Některé části mramorových obložení zcela chyběly, zejména obklady u topných těles a výtahů. Musely být nahrazeny replikami. Teraco bylo po podrobném zkoumání restaurátory zhodnoceno jako na hranici životnosti, proto nemohlo být přebroušeno, ale pouze zainjektováno.
Součástí prací byla obnova mozaikové kašny narušené silnou vrstvou vodního kamene. Čištění probíhalo celkem ve čtyřech etapách. Díky detailní práci se upustilo od rozsáhlé výměny jednotlivých dílů mozaiky.
Sál U Černochů:
Sál U Černochů byl vystavěn v letech 1937 – 38 dle projektu architekta Leo Lauermanna, který se proslavil zejména návrhem interiéru funkcionalistického obytného domu Molochov v Praze na Letné. V témže architektonickém stylu byl vystavěn i sál U Černochů. Sál, který se původně nacházel ve Vladislavské ulici v Praze. Z důvodů rekonstrukce a přestavby objektu byl přenesen do budovy České pojišťovny ve Spálené ulici. Místnost byla členěna pilíři na tři travé, původně oddělené prosklenými dveřmi, které vyplňují oblast mezi pilíři. Vznikl tak prostor zasedacího sálu a vstupní haly. Před samotnou demontáží byl sepsán detailní pasport věcí, které se původně nacházely v Sále U Černochů. K historicky nejcennějším částem místnosti patří zvláště: osmiramenné lustry v pseudobarokním stylu, prosklené dřevěné dveře, původní větrací mřížky, závěsný obraz od malíře Karla Špillara z roku 1936 „Alegorie ročních období”, kachlová kamna v empírovém stylu a nástěnná kovová svítidla.
Dominantním prvkem sálu jsou právě historizující kachlová kamna. Ta byla v době restaurování nefunkční a v minulosti přestavovaná – uvnitř se nacházelo těleso ústředního topení. Zdobné prvky byly na mnoha místech ulámány, na kamnech byla nalezena řada defektů. Kovové části byly narušeny korozí. Kamna bylo proto nutné vyčistit, konzervovat a zafixovat patinu na povrchu. Součástí odborných zásahů bylo restaurování jednotlivých lustrů a nástěnných svítidel.
Restaurování dřevěných prvků:
Jednalo se zejména o obnovu dřevěných prvků na oknech, dveřích a dřevěných částí, které jsou zabudovány do dřevěného interiéru místností. Jedná se zejména o dřevěná madla schodiště, dřevěné kryty radiátorů, obložení stěn a zabudovaný nábytek. K předchozímu restaurování došlo naposledy v roce 1978, během něhož se provedlo částečné nahrazení originálů za repliky. Práce zahájené v říjnu 2002 vycházely z projektu architekta a byly předem konzultovány se zástupci památkové péče.
Většina dřevěných prvků byla shledána v relativně zachovalém stavu. U madel z bukového dřeva, krytů na topení, jilmového a mahagonového obložení se provedly drobné truhlářské opravy a tmelení. Plochy musely být zbaveny nánosů starých leštěnek za užití technického benzinu.
Dveře interiéru se zdobným vyřezáváním byly zhotoveny ze smrkového, případně dubového dřeva. Před zahájením prací byly demontovány kovové prvky, které se restaurovaly zvlášť. Demontovány byly i narušené skleněné výplně dveří. Nejvíce defektů odborníci zaznamenali kolem zámků dveří, pravděpodobně způsobené neodbornou výměnou zámků v minulosti. Poškození a nerovnosti byly vytmeleny, větší narušení byla truhlářsky opravena. Po vybroušení ploch byla nanesena emailová vrstva, následovalo opětovné tmelení a broušení, poté byl povrch znovu opatřen dvěma vrstvami emailových nátěrů. Některé z dveří bylo nutno nahradit novými, odpovídajícími zásadám požární ochrany. Po dohodě s architektem a požárním technikem se ve snaze zachovat, co největší množství původních prvků, přistoupilo úpravě stávajících dveří dle současných požárních norem.
Většina oken objektu České pojišťovny pocházela z doby vzniku budovy. Jedná se o okna jednoduchá, balkónová i velká špaletová. Vzhledem ke stavu dochování a tepelně izolačním vlastnostem bylo nutné vyměnit všechna jednoduchá okna za identické repliky. Také v případě některých špaletových oken byl zjištěn restaurování špatný stav konstrukcí okenních křídel a špaletových rámů. Přistoupilo se tudíž k jejich výměně za kopie.
Okenní skla byla v mnoha případech porušena poškrábáním, prasknutím, vrstvou nečistot, proto bylo přistoupeno k výměně.
Restaurování vitráží:
Barevné secesní vitráže pocházející z doby vzniku stavby byly zhotoveny firmou Jan Jaroš Praha. Vitráže vykazovaly na řadě míst popraskání, olověná síť a tmely byly uvolněné.
Nejprve se provedla demontáž vitráží a fixace poškozených částí. Následovalo očištění skel a nahrazení destruovaných. Poté se skla vložila zpět do olověné sítě a bylo upevněno cínováním.
V případě silného narušení se přistoupilo ke zhotovení identických kopií.
