Budova Českého rozhlasu, Praha - Vinohrady
| Adresa: | Český rozhlas, Vinohradská 12, 120 00 Praha 2 |
|---|---|
| Typ prací: | Restaurování keramického obkladu části fasády Restaurování kovových prvků Restaurování dřevěných prvků Restaurování výkladců a rámů dveří |
| Investor: | HOCHTIEF |
| Zhotovitel: | GEMA ART GROUP a.s. |
| Realizace: | 2007 – 2011 |
Tradice československého radiového vysílání patří k nejstarším v Evropě. První vysílání bylo zahájeno 18. května 1923, kdy bylo spuštěno z pražského letiště v Kbelích. Tehdejším průkopníkem rozhlasu byl Eduard Svoboda, který měl jisté zkušenosti z USA. Stal se prvním technickým ředitelem rozhlasu. Tehdy jediným hlasatelem byl Adolf Dobrovolný (1864-1934) – herec a zakládající člen Divadla na Vinohradech. A. Dobrovolný nejprve vysílal z plátěného stanu, v případě nepřízně počasí z dřevěného letištního domku. V počátcích si připravoval zprávy z denního tisku, případně četl ze svých oblíbených autorů jako byli A. P. Čechov, J. V. Sládek či J. Vrchlický.
Obliba rozhlasu mezi posluchači stoupala, proto během roku 1925 přesídlilo do pátého patra paláce Orbis na dnešní Vinohradské třídě (tehdy Fochova ulice). Později vysílání přesídlilo do Národního domu. V témže roce byla namontována i nová vysílačka a profesionální mikrofony britské provenience. Během roku 1925 taktéž zestátněla soukromá vysílací společnost Radiojournal a začal se užívat název Československý rozhlas. Vzhledem k rozšíření rozhlasu se počalo uvažovat o výstavbě nové budovy.
Výstavba objektu Československého rozhlasu se realizovala v letech 19127 až 1932. Původní čtyřpatrovou budovu navrhnul architekt Bohumil Sláma (1887-1961) – absolvent oboru architektury a pozemního stavitelství na ČVUT. B. Sláma je mimo jiné autorem návrhů na výstavbu poštovní budovy v Kladně, Městského krematoria v Nymburku, podílel se i na dostavbě kostela Božského Srdce Páně v Hradci Králové.
Výstavbu budovy Českého rozhlasu zajišťovala firma Karla Skorkovského, zaměřená na stavby železobetonových konstrukcí. Objekt byl projektován v tehdy moderním konstruktivismu. Toto architektonické a umělecké hnutí vznikalo ve dvacátých letech 20. století v Rusku. Za zakladatele je považován ruský sochař a malíř Vladimir Tatlin (1885-1953). Směr kladl důraz na technické provedení a účelnost stavby, zcela zamítá jakékoliv dekorativní prvky, které by narušovaly čistou konstrukci architektury. Komplex budovy je v současné době ohraničený třemi ulicemi: Vinohradskou, Římskou a Balbínovou. Ústředním prvkem stavby je velký vstupní vestibul. V objektu se nachází řada administrativních částí, laboratoře, transformační stanice, zvukotěsná nahrávací studia i ladírna hudebních nástrojů. V tehdejší době se jednalo o nejmodernější technické vybavení ve střední Evropě. Činnost rozhlasu v nové budově byla zahájena 10. prosince 1933.
Zajímavostí v interiéru jsou dva výtahy typu pater noster uvedené v provoz roku 1929. Funkční zůstaly až do roku 2007. Staly se tak vůbec nejstarším funkčním výtahem tohoto typu v České republice.
Další přestavby probíhaly v době existence Protektorátu Čechy a Morava. V roce 1940 byla provedena přístavba ve funkcionalistickém duchu. Jedná se o úsek do dnešní Balbínovy ulice, jehož fasáda byla restaurována během roku 2008 GEMA ART GROUP a.s. Funkcionalismus platil za hlavní architektonický sloh v období dvacátých až sedmdesátých let 20. století. V mnoha směrech se shoduje s konstruktivismem. Za nejvýznamnějšího propagátora je považován francouzský architekt Charles-Edouart Jenneret (1887-1965) – známý pod pseudonymem Le Corbusier. Funkcionalismus, ačkoliv si zachovává především strohost a účelnost, klade větší důraz na uměleckou stránku ztvárnění. Konstruktivismus intenzivněji propaguje průmyslový vzhled, na budovách nechává vyniknout technickým prvkům jako antény apod. Znaky konstruktivismu a funkcionalismu však v mnoha směrech splývají. Autorem funkcionalistické přístavby k budově rozhlasu byl architekt Karel Tausenau.
Do českých dějin se objekt významně zapsal hned dvakrát. Poprvé se tak stalo v roce 1945. Právě v budově rozhlasu začalo 5. května 1945 Pražské povstání. Podnět vyšel od tehdejšího hlasatele Zdeňka Mančáka, který místo obvyklého protektorátního úzu hlásit čas nejprve německy, pronesl památnou větu: „Je právě sechs hodin.” Poté následovalo vysílání pouze v češtině, zatímco německou hlasatelku nechtěli její čeští kolegové vůbec pustit k mikrofonu. Rozhlas byl obsazen německými vojáky, kteří se po mnohahodinových bojích a následnému vyjednávání, vzdali. Za oběť padlo kolem 90 životů. Události se připomínají do dnešních dnů památnou deskou umístěnou u vchodu do rozhlasu. Pamětní deska byla instalována v květnu 1948.
Místo je dále spjato se srpnovými událostmi 1968, kdy na naše území vstoupila vojska Varšavské smlouvy. Tímto byla ukončena éra politického uvolňování tzv. Pražského jara a začalo období normalizace. Byl to právě rozhlas, který posluchače informoval o prohlášení tehdejšího Předsednictva Ústředního výboru KSČ, v němž byla intervence odsouzena. Dne 21. srpna 1968 již od ranních hodin probíhaly střety lidí s vojáky, které si vyžádaly několik obětí. Také tyto události připomíná Pamětní deska obětem okupace 21. srpna 1968.
Budova Českého rozhlasu prošla během let své existence jen drobnými stavebními úpravami. Nejrozsáhlejší rekonstrukce v dějinách budovy byla prováděna až od roku 2007 v rámci celkové revitalizace objektu, na níž se podílí i GEMA ART GROUP a.s.
Zdroj:
FUKSÍK, Mansvet. Kapitoly z dějin Čsl. rozhlasu. Praha: Čs. rozhlas. 1964. 248s.
HRUBEŠ, Josef – HRUBEŠOVÁ, Eva. Pražské domy vyprávějí. Sv. III. Praha: Academia. 2000. 237s.
RYBÁR,Ctibor. Ulice a domy města Prahy. Praha: Victoria Publishing. 1995. 285 s.
Kompletní rekonstrukce budovy Českého rozhlasu byla nejrozsáhlejším stavebním zásahem do architektury od dob jejího slavnostního otevření v roce 1933.
Stavební práce byly rozděleny do dvou etap. První etapa probíhala v letech 2007-2009. Druhá probíhá v současné době. Obnova zahrnuje exteriéry a interiéry, včetně modernizace rozhlasových studií.
GEMA ART GROUP a. s. pracovala jako subdodavatel restaurátorských prací. Nejrozsáhlejší úsek prací zahrnoval záchranu fasády orientované do Balbínovy ulice. Další zásahy se týkaly původních kovových prvků v interiéru (zábradlí, svítidla, radiátory, trezor) i exteriéru (žebřík technického zabezpečení střech, ocelové výkladce, okenní rámy, mříže a rámy dveří) budovy.
Restaurování keramické fasády orientované do Balbínovy ulice:
Fasáda funkcionalistické budovy byla vytvořena z keramického obkladu z glazovaných obdélníkových dlaždic bílé a šedobéžové barvy. Okenní parapet je obložen tmavě hnědými glazovanými dlaždicemi. Před samotným zásahem se provedl restaurátorský průzkum, během něhož se pořídila detailní fotodokumentace a identifikace ploch obkladu odtržených od podkladu fasády.
Povrch fasády byl shledán v nepříliš zachovalém stavu. Kromě vrstvy prachových depozitů, které ulpěly na povrchu, byly objeveny trhliny způsobené statickými poruchami základu stavby. V havarijním stavu se nacházely dlaždice pod parapety oken, kde se krom silné destrukce glazované vrstvy, nacházela krusta se sádrovcovými výkvěty. Narušení způsobují kyselé deště, které naleptávají glazurový povrch. Vlivem instalace mříží v přízemí byly dlaždice během tohoto zásahu mechanicky poškozeny. Také spárování bylo zvětralé, lokálně dokonce vypadané.
Odborné práce byly prováděny s cílem zachovat většinu z původního obkladu fasády. Avšak narušené dlaždice pod parapety bylo nutné vyměnit za identické kopie zhotovené na základě rozborů původních střepů. Vzhledem k rozsáhlému narušení povrchové glazury se přistoupilo k náhradě původní za glazuru odolnější vůči agresivnímu dešti a zplodinám.
Čištění povrchu bylo provedeno regulovanou vodní párou i tryskáním suchým ledem. Uvolněné, ale zachovalé dlaždice byly připevněny materiálem na minerální bázi. Identické kopie byly připevněny maltou s užitím hydraulického vápna. Chybějící spárování bylo doplněno maltou odpovídající barevnosti. Povrch dlaždic byl na závěr ošetřen hydrofobním roztokem emulgovaného silikonu.
Restaurování dveří a dřevěných prvků:
Součástí prací na budově byla obnova veškerých interiérových i venkovních dveří. Před započetím prací se nejprve provedl průzkum dochovaného stavu.
Dveře nacházející se v budově Českého rozhlasu jsou několika typů. Jedná se o dveře jednokřídlé, případně o kyvné dvoukřídlé. Některé jsou prosklené fasetovanými či tlačenými čirými skly. Několik dveří bylo v průběhu let z jedné strany očalouněno koženkou. Dveře byly zhotoveny z dubového dřeva nebo z jehličnanů. Povrch byl lakován v barvě slonové kosti, žluté či nahnědo. Kovové části sestávaly z bílé a poniklované mosazi.
Dveře vykazovaly řadu defektů. Některá dveřní křídla byla prohnutá, překližka uvolněná a zvlněná. Povrch byl mechanicky poškozen škrábanci a ulámanými hranami. Lak byl ztmavlý nečistotami a zkrakelovaný. Vybrané dveře byly v minulosti utěsněny gumovou páskou – materiál se však vlivem stáří drolil. Kování dveří bylo zčernalé a mechanicky poškozené drobnými proláklinami. V nejhorším stavu se nacházely dveře exponované vlhkému prostředí.
Po fotodokumentaci stávajícího stavu, se provedla demontáž dveří a jednotlivého kování. Vrstvy nepůvodních lakových nátěrů se odstranily pomocí škrabek, či použitím horkovzdušných pistolí. Případné zbytky laku se posléze snímaly jemnou kovovou vatou a nitrocelulózovým ředidlem. U některých dveří se následně podlepila uvolněná dýha Poté se dřevo opatrně zbrousilo a namořilo. V případě narušení se před samotným mořením přistoupilo k napuštění fungicidními a insekticidními roztoky. Povrch dýhy o mocnosti 1 mm byl zeslabován brusnými materiály co možná nejšetrněji. Drobnější poškození byla kvůli zachování autenticity ponechána, rozsáhlejší vyspravena tmelením probarveným polyesterovým nebo lakovým tmelem. Nový nátěr byl proveden hmotou na bázi alkydových pryskyřic v postupu: rozpouštědlo, dvakráte základní nátěr a vrchní nátěr.
Skleněné tabulky byly očištěny, v případě chybějícího zasklení se přistoupilo ke zhotovení kopie. Některá novodobější zcela odlišná zasklení byla vyměněna za skla s obdobnou strukturou jako většina zasklení.
Kovové prvky byly repasovány. Zašlý nátěr na kování se eliminoval ponořením do lázně roztoku hydroxidu sodného. V případě chybějících částí kování se zhotovila replika. Na závěr byl povrch přeleštěn. Původní hliníkové kliky byly nahrazeny novými. Madla z bílé mosazi poškozená trhlinami byla spájena stříbrem.
Restaurování kovových prvků – okna:
Odborné zásahy se týkaly okenních rámů, okenních křídel, mosazných obrtlíků, zdobných šroubů a osmi ocelových mříží.
V nejhorším stavu byla shledána spodní část okenních rámů, která byla výrazně exponována povětrnostním vlivům i kyselým dešťům, a pákové mechanismy, jejichž části buď zcela chyběly či podléhaly silným destrukcím.
Znečištěný a mastný povrch kovových prvků byl očištěn a chemickou cestou zbaven nepůvodních nátěrů. Dále následovalo přebroušení, kartáčování a závěrečné leštění. Chybějící části byly nahrazeny replikami zhotovenými dle dochovaných originálů. Okenní křídla a rámy byly v rámci zásahu demontovány, kompletní repase byla provedena v ateliéru.
Ocelové mříže zasažené mechanickým poškozením byly v případě silných defektů nahrazeny kopiemi. Vrstvy nepůvodních nátěrů byly odstraněny až na samotný kov. Povrch byl ošetřen odrezovačem s taninem, poté následoval základní antikorozní nátěr. Na závěr bylo užito černého laku.
Zasklení bylo provedeno speciálním bezpečnostním sklem.
Restaurování kovových prvků – zábradlí:
Restaurování zábradlí zahrnovalo záchranu ocelových profilů obdélníkového tvaru, zdobně ztvárněných mosazných úchytů zábradlí a montáž dekorativních protiskluzových zarážek. Zábradlí bylo nutné nejprve demontovat. Z povrchu byly odstraněny staré nátěry chemickou i mechanickou cestou. Odmaštění bylo provedeno průmyslovým odmašťovačem. Poté následovaly antikorozní nátěry. Ocelové profily byly opatřeny svrchní barvou odstínu slonové kosti – dle původního prvorepublikové vzhledu.
Součástí obnovy byly práce na dřevěném madlu, které bylo po čištění a leštění opatřeno ochranným voskováním a na závěr znovu přeleštěno.
Restaurování kovových prvků – svítidla:
Součástí prací byla obnova původních lustrů v interiéru budovy Českého rozhlasu. Lustry byly nejprve demontovány na jednotlivé části. Silně narušené původní poniklování muselo být chemicky odstraněno, jelikož neplnilo svoji funkci. Povrch byl přebroušen, očištěn a odmaštěn. Poté se přistoupilo k aplikaci nového poniklování, aby byl zachován původní vzhled. Jednotlivé části byly na závěr přeleštěny na vysoký lesk. V rámci prací byly taktéž odstraněny nečistoty ze skleněných částí lustru.
Restaurování kovových prvků na trezoru:
Kovové části na původním trezoru zahrnovaly především vnitřní rozvory a zámky. Před samotnou obnovou byla provedena fotodokumentace stávajícího stavu a demontáž trezoru.
Nepůvodní a porušené nátěry včetně poniklování byly sejmuty na kovové jádro mechanickou i chemickou cestou. Následovalo pokovení nejprve mědí, posléze niklem. Povrch byl opakovaně ošetřen taninem a základním antikorozním nástřikem. Vrchní nástřik byl proveden v původním odstínu. Součástí prací byla výroba replik dvou kusů trezorových klíčů.
Výkladce a rámy dveří:
V rámci prací prováděných GEMA ART GROUP a.s. byl proveden restaurátorský průzkum ocelových výkladců a rámů dveří. Termínu „výkladec” se v minulosti užívalo pro větší okna s širším parapetem umístěným níže než je obvyklé. Kromě odborného ošetření mosazných výkladců, bylo nutné provést repasi kovové mříže, která kryla sklo.
ČLÁNKY:
Vencefrová, Eva: Rekonstrukce sídla Českého rozhlasu zahájena. Český rozhlas, 20.9. 2007
Aktuální stav prací. Český rozhlas, 11.3. 2008
Red.: Rekonstrukce historické budovy Českého rozhlasu v plné proudu. Český rozhlas, 17.4. 2008
Tichá, Eva: Český rozhlas kolauduje. Český rozhlas, 2.6. 2009
Foglarová, Zuzana: Rekonstrukce budovy Českého rozhlasu dokončena. Český rozhlas, 11.7. 2011
