Hrad a zámek Bečov nad Teplou
| Adresa: | Státní hrad a zámek Bečov nad Teplou, 364 64 Bečov nad Teplou |
|---|---|
| Typ prací: | Obnova vnějšího pláště hradu Restaurování kamenných prvků Restaurování dřevěných a kovových předmětů |
| Investor: | GEMA ART GROUP a.s. |
| Zhotovitel: | Národní památkový ústav se sídlem v Praze – územní odborné pracoviště v Lokti |
| Realizace: | 6/2010 – 10/2014 |
Hrad a zámek Bečov nad Teplou, jeden z nejrozsáhlejších architektonických komplexů svého druhu na našem území, se nachází v severozápadních Čechách nedaleko Karlových Varů. Počátky středověkého hradu se kladou do poloviny 14. století, kdy byla památka založena pány z Oseka (známí též jako Hrabišicové, později přejmenovaní na Pány z Rýzmburka). Páni z Oseka vlastnili hrad až do počátku 15. století. V nejstarší fázi výstavby vznikla přes deset metrů vysoká obranná věž (bergfrit) a obytný palác. O něco později se vystavěla třípatrová věž s původně obytnou funkcí, která však byla nakonec využívána jako hradní kaple. Rozlehlá obytná věž (donjon) se vystavěla až poté. Dalšího stavebního rozkvětu se hrad dočkal po roce 1495, kdy Bečov získali Pluhové z Rabštejna. Původnímu obytnému paláci se dostalo renesančních úprav (tzv. Pluhovské domy). Během třicetileté války (1618 – 1648) získává hradní areál rod Questenberků. V tomto období hrad chátral do takové míry, že bylo nutné přistoupit k částečnému zboření nejstarší věže, která se nacházela v havarijním stavu. Po ukončení válečného stavu se vystavěla vojenská bašta s příkopem dle návrhů Jana Lacrona, vojevůdce z období třicetileté války. V polovině 18. století dědí panství Bečov po svém strýci J. A. Qestenberkovi Dominik Ondřej Kounic. Právě v tomto období je v letech 1750 – 1753 ve spodní části areálu vystavěn barokní zámek s polygonální věží, reprezentačními sály, kaplí sv. Petra a mostem se sochami Jana Nepomuckého a jezuity Jana de Gotto. Panství Kounici prodali v roce 1813 rodu Beafortů. Další výraznější stavební zásahy byly provedeny v polovině 19. století, kdy došlo k přestavbám Pluhovských domů v klasicistním stylu. Neogotických úprav vedených architekty Josefem Zítkem a Josefem Mockerem se v letech 1861 – 1865 dočkala zámecká kaple. Po skončení druhé světové války byl hrad a zámek v Bečově konfiskován státem na základě Dekretu prezidenta republiky 108/1945 Sb. z 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku. Důvodem byla kolaborace Beafortů s nacisty. V uvolněných prostorách se nově zřídila škola, dále se uvažovalo o zřízení muzea. Celý objekt však nebyl od počátku 20. století výrazně renovován a postupně chátral. K rozsáhlé rekonstrukci pod vedením památkářů bylo přistoupeno v roce 1969, obnova probíhala téměř třicet let. Část areálu se veřejnosti otevřela v roce 1996. Významnou událostí spjatou s hradem Bečov je objev románského relikviáře sv. Maura, který byl nalezen v listopadu 1985 pod podlahou hradní kaple Navštívení Panny Marie. Dle odborníků se jedná o památku nevyčíslitelné hodnoty srovnatelnou s korunovačními klenoty. Relikviář sv. Maura byl restaurován dlouhých 11 let, práce skončily v roce 2002. Část restaurátorských prací na vzácné památce byla prováděna pod záštitou GEMA ART GROUP a. s.
Zdroj:
POCHE, Emanuel: Umělecké památky Čech I A-J. 1. vydání. Praha: Academia, 1977. 643s.
Také v letech 2010 – 2014 probíhaly v hradním areálu v Bečově nad Teplou restaurátorské práce. Jedná se především o obnovu kamenného pláště středověkého hradu. Na restaurování se opět podílela GEMA ART GROUP a.s. Projekt obnovy vnějšího pláště hradu započal 15. června 2010, práce byly ukončeny v průběhu roku 2013. Restaurátorské práce byly rozděleny do několika etap a zahrnovaly restaurování kamenného schodiště levé strany východního průčelí hradu, kamenného ostění oken severního průčelí hradu, některých kovových a dřevěných prvků: trámových rámů, žaluzií. Nejstarší části kamenného pláště pocházejí ze 14. století, dřevěné prvky patrně z konce 19. století. Okenní ostění je tvořeno křemičitým pískovcem s pozůstatky povrchových úprav ve formě nátěrů. Kamenné schodiště je tvořeno třemi druhy kamene: žulou, mramorem a pískovcem.
Samotnému zahájení restaurátorských prací samozřejmě předcházely odborné průzkumy v podobě vizuálního zhodnocení s fotodokumentací, u ostění se provedly zjišťovací sondy, v některých případech se odebraly vzorky pro stanovení míry a charakteru poškození. Ostění oken bylo, navzdory ke špatným povětrnostním podmínkám a stáří, shledáno v relativně dobrém stavu. Ochranu kamene částečně zajistila omítka. Hlavními problémy bylo vypadlé spárování a uvolněné části zdiva či trhliny způsobené korozí kamene. V některých místech byl však zaznamenán úbytek kamene až do hloubky dvou centimetrů. Schodiště bylo pokryté silnou vrstvou nečistot, dále porostlé mechy a lišejníky – zvláště u schodů z žuly. Úbytek kamene byl nejvíce zaznamenán na pískovci. Nejméně poškození vykazovala žula. Všechny schody byly v některých částech rozlomené, velké množství prasklin bylo patrné i na opěrné zídce schodiště. Na schodech byl taktéž patrný ošlap. Restaurování bylo prováděno konzervační metodou, cílem odborníků bylo odstranit degradaci kamene. Stabilita ostění se zajistila vyjmutím a nahrazením korodujících zbytků čepů. Stávající čepy se ošetřily antikorozními prostředky. Povrch kamene byl očištěn od nečistot a biogenních částí, konsolidace se provedla užitím speciálních přípravků na bázi kyseliny křemičité. Trhliny se prolepily za užití organokřemičitanů s příslušným plnivem či přípravkem na akrylátové bázi. Vypadlé spárování bylo doplněno vápennou maltou a barevně sjednoceno přidáním písku, popřípadě minerálních pigmentů. Dřevěné a kovové prvky v podobě trámů, žaluzií a jejich kování se nejprve demontovaly, aby se přistoupilo k jejich záchraně. Část dřevěných trámů byla zčernalá, spodní díl žaluzií silně poškozený, proto byla nutná výměna. Stávající dřevěné části se ošetřily fungicidními prostředky a látkami proti dřevokaznému hmyzu. Zrezlé kování bylo vyměněné či napuštěné speciální antikorozní látkou.
