Klášter Porta Coeli, Tišnov

Klášter cisterciaček v Tišnově založila královna Konstancie Uherská, vdova po králi Přemyslu Otakarovi I. Zřízení kláštera přikázal již za svého života král Přemysl Otakar I. a vyhradil pro něj určitý majetek k získání prostředků na jeho stavbu.
Tradice ženských klášterů, spjatých už svým založením s příslušnicemi panovnického rodu se odvíjí již od 10. století, doby vzniku nejstaršího konventu v českých zemích, kláštera benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě. Podobně jako v Tišnově, lze také tam vypozorovat výjimečné postavení kláštera na specifické výzdobě, konkrétně na tympanonu jižního portálu kostela s vyobrazením královské donátorské dvojice. V klášteře tišnovském je podobně skvostná, světským elementem poznamenaná výzdoba ještě více překvapivá, neboť cisterciácké kláštery byly vždy vedeny tou nejasketičtější řeholí.
V roce 1239 byl v nově vysvěceném kostele Nanebevzetí Panny Marie pohřben moravský markrabě Přemysl a v roce následujícím zde byla podle vlastního přání pochována sama mecenáška kláštera, královna Konstancie Uherská. Podle všech těchto indicií lze vyvodit, že se klášter od počátku těšil mimořádné přízni členů královské rodiny a že jeho založení bylo ve své době prvořadou společenskou a kulturní událostí.
Díky rychlému a téměř nepřerušovanému postupu prací dosáhl celá komplex kostela a kláštera pozoruhodné stylové jednoty. Stavba tvoří jedinečný slohový mezník, na němž lze ještě pozorovat některé prvky románského tvarosloví, avšak v úhrnu již jasně převažuje gotický ráz.
Jistě nejvýznamnější památkou v komplexu tišnovského kláštera je velkolepý západní portál, podle něhož dostal klášter své tradiční jméno Porta coeli, tedy Brána nebes. Portál je v českých zemích jediným následníkem velkých figurálních portálů vrcholné severofrancouzské gotiky. V jeho ostění mezi tenkými sloupky stojí na konzolách deset soch apoštolů v téměř antických postojích. Na tympanonu nad vlastním vstupem do chrámu je kamenný reliéf, představující trůnícího majestátního Krista, jemuž v pokoře klečící královský pár podává model kostela. Po stranách stojí Panna Maria a sv. Jan Křtitel, kteří se za oba kajícné prosebníky u Boha přimlouvají. S jistotou můžeme v postavě královny spatřovat zakladatelku kláštera Konstancii, u mužské postavy se však můžeme pouze dohadovat, zda jde o krále Přemysla Otakara I., jenž klášter zamýšlel založit, nebo o některého z jeho synů Václava I. či moravského markraběte Přemysla, kteří se na vybudování kláštera podíleli. Po obou stranách hlídají bránu lvi sedící na podstavcích. Architektonické články portálu jsou bohatě zdobeny hýřivou a ještě typicky románsky naturalistickou ornamentikou s rostlinnými a zvířecími motivy. Zřízení monumentálního zdobeného portálu na půdě cisterciáckého kláštera je věcí zcela nevídanou. Je zřejmé, že bylo realizováno na přání královských zakladatelů, jak ostatně dokazuje i ikonografický program portálu. Výzdoba portálu však zůstává torzální. Práce na ní byla náhle zastavena, snad kvůli smrti donátorky Konstancie.
Portál byl také velmi poničen pravděpodobně již v průběhu husitských válek a později při pustošení kláštera v roce 1619. Sochy světců při tom přišly o hlavy a o nohy, jež jim byly doplněny volnými štukovými kopiemi v polovině 19. století a znovu restaurovány v 90. letech 20. století. Oprava kamenných prvků tohoto portálu byla předmětem restaurování také v rámci projektu GEMA ART GROUP.