Kostel sv. Bartoloměje, Kolín

Samotným restaurátorským zásahům předcházely zjišťovací sondy. Na požadavky orgánu památkové péče se dělaly petrologické průzkumy, během nichž byly odebrány vzorky stavebního materiálu z kostela sv. Bartoloměje. Dále se učinila mikroskopická analýza vzorků omítek z kaplí, detailní technický i vizuální průzkum stavu památky, včetně fotodokumentace.
Během sond bylo zjištěno narušení kamene vnějšího pláště, u zdobných kamenných prvků docházelo ke ztrátě modelace. Vliv na korozi hornin měly především dešťové srážky obsahující směs popílku a naftových derivátů, problémem byla i vegetace ve formě mechů a lišejníků. Závady byly shledány v nedostatečném udržování odvodňovacího systému střechy. V oblastech srážkového stínu se na několika místech vytvořila vrstva sádrovcové krusty. Na degradaci měl vliv i samotný výběr stavebního materiálu, čímž se stal v gotickém období pískovec pražského typu a vápenný pískovec z kutnohorské oblasti. Na konci 19. století, kdy došlo k neogotické přestavbě se jednalo o typ hořického pískovce z oblasti Podhorního Újezdu. Tyto horniny podlehnou narušení poměrně snadno. Restaurátorské práce byly zaměřeny převážně na konsolidaci kamene. V případě rozsáhlejších poškození bylo přistoupeno k rekonstrukčním postupům. Odborníci tak dbali o zachování autenticity v maximální možné míře.
V interiéru kostela se nejvážnějším poškozením ukázaly statické poruchy na obloucích propojující presbyterium se závěrečnými kaplemi. Odborníci zaznamenali na obloucích značné praskliny, tento stav proto musel být odstraněn. Rozsáhlé problémy interiéru měla na svědomí všudypřítomná vlhkost způsobená zatékáním. Na zdivu byly patrné mapy a místy vyplavené spárování. Malby a omítky v klenebních kaplích se vlivem vlhkosti uvolňovaly a práškovatěly, také dřevěná architektura barokních oltářů byla částečně poškozena hnilobou. Dochází k celkovému rozklížení dřevěné konstrukce, která musela být zpevněna a částečně nahrazena kopiemi. Vlivem vlhkosti došlo též k rozsáhlé degradaci dveří vedoucích na točité schodiště. Dveře byly nahrazeny kopií. Rozsáhlého restaurování se dostalo vitrážím chrámu. Práce zde probíhaly za užití staré klasické technologie s cílem zachovat co nejvíce původních skel.
Vedle restaurování samotných plastik a obrazů oltářů sv. Kalvárie, sv. Barbory a sv. Floriána, se práce týkaly i obnovy zlatých a stříbrných prvků oltářů. Starší nepůvodní dekorace z hliníku a bronzu byla sňata a nahrazena původním zdobením 24-karátovým zlatem, stříbrného efektu se docílilo užitím 12-karátového bílého zlata.
Součástí prací byla revize a instalace hromosvodů i montáž veškerého lešení. Všechny práce provedené pod vedením společnosti GEMA ART GROUP a.s. odpovídaly všem požadovaným technickým parametrům.

Restaurování vitráží:
Restaurování zahrnovalo obnovu vitráží s kobercovými vzory, malované vitráže s figurálními a ornamentálními motivy v prostorách presbytáře. Dále byla provedena obnova vitráží, tzv. bucen v kopuli schodiště kostela. Vitráže pocházejí převážně z 19. století a z osmdesátých let 20. století.
Čiré i malované vitráže byly značně znečištěné, povrch skla zvlněný vlivem povětrnostních podmínek. Často byla zaznamenána prasklá či vypadaná skla. Sklářský tmel byl v některých místech popraskaný nebo dokonce vypadaný. Také vazby z olova částečně popraskaly. Závažným problémem bylo narušení ostění oken a ostění růžice, která se místy bortila, což mělo za následek další poškození vitráží. V dobrém stavu se nacházely malované vitráže. Výpal malovaných skel byl zřejmě proveden v kvalitní vypalovací peci za teploty nad 600 ºC.
Před zahájením samotného restaurování byla provedena pečlivá fotodokumentace, následovala demontáž vitráží a vlastní práce. Skla se nejprve očistila od vrstvy prachu. Poškozené části se nahradily přesnými kopiemi. Tyto kopie byly vytvořeny dle původní technologie. Všechna historická i nová skla byla vložena do olověných profilů a zaletována cínem.

Restaurování opěrného systému a fasády:
Opěrný systém kostela sv. Bartoloměje se skládá z mohutného pilíře a oblouků. Celý pilíř kryje sedlová stříška, z které vyrůstá trojboká fiála ukončená křížovou kytkou a na bocích zdobená kraby. Na čelních stranách pilířů se nacházejí figurální chrliče odvádějící dešťovou vodu z částečně krytých žlabů zabudovaných v samotné konstrukci opěrných oblouků. Plochy stěn fasády jsou tvořeny z lomového kamene vyspárované vápennou maltou. Po celé ploše kamenného pláště se nacházela souvislá vrstva prachových nečistot a vegetace jako jsou řasy, na fiálách hojně lišejníky. V oblasti dešťových stínů se vytvořily sádrovcové krusty, po nimiž byl kámen již silně zvětralý. Na fiálách se nečistoty dostaly pod povrch kamene a vytvořily silikátové krusty. Nejvíce poškozeny byly vrcholové části opěrného systému, které jsou nejvíce vystaveny nepřízni počasí – docházelo tak často k vyplavení pojiva ze struktury pískovce a k odlučování jednotlivých zrnek. Na některých místech byly patrné trhliny, zdobné kamenné prvky jako kytky, kraby či chrliče ztrácely svou původní modelaci. Z důvodu kritického stavu musely být některé části opěráků nahrazeny již během restaurování v osmdesátých a devadesátých letech 20. století. V této době byl použit pískovec božanovského typu, který negativně reaguje na účinky deště. Již po krátké době tak došlo k vyplavení pojiva či jeho uvolnění.
Kámen byl nejprve mechanicky očištěn od prachových depozit a sádrovcových krust za užití teplé vody, mikrotryskání i regulované vodní páry. Proti řasám a lišejníkům se použilo biocidních prostředků. Silně narušená místa byla prekonsolidována prostředkem na bázi ethylesteru kyseliny křemičité, stejné látky bylo následně užito během konsolidace. Případné trhliny se zatmelovaly, chybějící kamenné části byly rekonstruovány za použití umělého kamene na minerální bázi. Spárování se provedlo maltou na bázi vápenného hydrátu. Restaurované části byly barevně retušovány a na závěr se provedla hydrofobizace.

Restaurování železného kovaného kříže exteriéru:
Jedná se o železný kříž umístěný na věži kostela sv. Bartoloměje v Kolíně. Povrch kříže byl značně zkorodovaný, okraje korozí oslabeny do takové míry, že částečně odpadávaly. Ve středu kříže chyběla centrální růžice.
Celý kříž byl demontován, zbaven nečistot, zbytku laků a koroze. Poškozené části byly opraveny a rekonstruovány, středová růžice nově doplněna. Plocha se ošetřila antikorozním nátěrem, povrch byl pozlacen a na závěr přelakován. Po ukončení restaurátorské práce se kříž instaloval zpět na kostel.

Restaurování kamenných prvků a zdí interiéru:
Práce zahrnovaly dolní část presbytáře a celé halové trojlodí kostela. Povrch zdí a kamenných prvků byl pokryt vrstvou prachových nečistot, opticky rušivě působilo novogotické spárování, které barvou neodpovídalo původnímu vzhledu. V prostorách se dále zjistila drobná mechanická poškození kamenných prvků. K závažným problémům se řadily praskliny na obloucích propojujících kněžiště s kaplemi, které měly za následek statické poruchy. V oblasti kleneb horního ochozu docházelo vlivem zatékání k porušení spárování a tvorbě map na zdivu.
Celý povrch byl očištěn od prachu za pomoci vody a regulované vodní páry. Poté se přistoupilo k mechanickému odstranění některých nevhodných vysprávek a spárování. Tyto kroky byly předem důkladně konzultovány se zástupci památkového úřadu. Statické trhliny prošly nejprve hloubkovým vyčištěním, poté následovala injektáž speciální hmotou na minerální bázi. Další drobné trhliny byly zatmelovány. Plastické doplňky kamenných prvků se rekonstruovaly za užití umělého kamene. Proti rozrušování stěn a kamenných prvků byla provedena konsolidace ethylesterem na bázi kyseliny křemičité. Na závěr prací se provedla barevná retuš. Omítky lodí byly doplněny směsí na bázi vápenného hydrátu a ošetřeny pomocí lazurového nátěru ve vápenné technologii.

Restaurování dlažby interiéru:
V interiéru kostela sv. Bartoloměje se nachází dlažba tvořená žulovými deskami. Starší dlažba obdélného tvaru je položena v kaplích a na ochozu, zatímco dlažba čtvercového tvaru v hlavní lodi je mladšího data. Během prací byla dlažba očištěna od nečistot a krust za pomoci vody a regulované vodní páry. Vypadlé spárování se doplnilo, praskliny a poničená místa byla podrobena injektáži a prolepení. Součástí prací byla též úprava rozvodů elektroinstalace provedených pod dlažbou.

Restaurování dveří:
Restaurování zahrnovalo obnovu vstupních jednokřídlových dveří z modřínového dřeva a dveře vedoucí z točitého schodiště ze smrkových desek.
Vstupní dveře měly z vnější části silně narušenou strukturu laku – nátěry odpadávaly a práškovatěly. Z vnitřní strany byla plocha pokryta silnou tmavou vrstvou. Dveře byly dekorovány zdobným kováním v podobě rozvilin, které bylo zkorodované a pokryté nesouvislou vrstvou laku. Dveře musely být demontovány, jednotlivé dřevěné desky rozebrány. Chybějící dřevěné části se doplnily, celý povrch byl kompletně přebroušen, ošetřen proti dřevokazným škůdcům a impregnován. Kování se očistilo od rzi a poničené části rozvilin se rekonstruovaly. Nutná byla též oprava zámku.
Dveře z točitého schodiště byly shledány ve velmi špatném stavu. Dřevěná hmota byla silně poškozená, ve spodní části dokonce uhnívala. Proto se přistoupilo ke zhotovení kopie, původní železné kování však bylo zachováno.

Restaurování kazatelny:
Kazatelna je tvořena dvoubarevně odlišným mramorováním s bohatě řezbářsky zdobeným řečništěm se stříškou. Kazatelna byla pokryta vrstvou nečistot, zvláště ve vrcholových partiích. V některých částech došlo k popraskání a napadení červotoči. Prostor kazatelny byl během restaurátorských prací očištěn, praskliny vytmelovány a zlacené řezby byly dozlacovány. Po konzultaci s památkovým úřadem se přistoupilo ke snímání barevné vrstvy z mramorování.

Restaurování oltářů sv. Kříže (sousoší Kalvárie), sv. Barbory a sv. Floriána:
Barokní oltáře sv. Kalvárie z roku 1738 a sv. Barbory z roku 1740 pocházejí od téhož sochaře a řezbáře Ignáce Rohrbacha. Třetí oltář zasvěcený sv. Floriánovi a zdobený rokokovou řezbou se datuje k roku 1760. Restaurování se týkalo kompletně celé oltářní konstrukce, obrazů a plastické i ornamentální plastiky a jejich zlacení.
Z oltářní konstrukce tak bylo restaurováno pódium, menza, retabulum, tabernákl (svatostánek), sokl, pilastrové pilíře a sloupy, zadní stěny, římsové hlavice, koruna oltáře. Ke stavbě oltáře se užilo převážně borového dřeva, u oltáře sv. Floriána také dřeva dubového. Materiál byl z větší části napaden dřevokazným hmyzem. Vlivem vlhka byla konstrukce na mnoha místech uvolněna a rozklížena, spodní části oltářů uhnívaly. Plocha pódií byla sešlapána, dřevo zoxidováno a částečně natřeno vrstvou fermežových nátěrů. Původní polychromie byla pokryta nečistotami a místy dokonce odpadávala. Ke zlatému efektu se v minulosti užilo bronzu, ke stříbrnému efektu hliníku. Kvůli silné vrstvě bronzu a hliníku byly potlačeny detaily řezbářského umění. Během restaurátorských prací se všechny oltáře demontovaly, chemicky ošetřily proti škůdcům a nejvíce poškozené části dřeva se vyměnily za kopie. Rozklížené konstrukce se zpevnily pomocí bukových kolíků. Celý povrch dřeva byl konsolidován. Polychromie byla doplněna křídovým tmelem a na závěr přelakována vosko-pryskyřičným lakem. Bronzová a hliníková vrstva byla sňata a dozlacena dle původní barokní podoby.
Také jednotlivé sochy oltářů se nacházely v neuspokojivém stavu. Plastiky byly pokryty vrstvou nečistot, na mnoha místech byly trhliny a mechanická poškození jako ulámané prsty na rukou, poškození tváří soch a dalších částí. Po odstranění nečistot se tak přistoupilo ke spasování chybějících částí a k vytmelení poškozených míst. Dále byla provedena barevná retuš, zlacené části se doplnily plátovým zlatem, na stříbrné části se užila stříbřenka. Dřevo bylo ze zadní strany petrifikováno.
Restaurování oltářů zahrnovalo také obnovu obrazů. Olejomalby byly po celých plochách znečištěné a pokryté ztmavlým lakem. Na četných místech byly patrné krakeláže. V některých případech byla uvolněná barevná a podkladová vrstva. Také plátna obrazů bývala svěšená. Z malby tak byly chemickou cestou odstraněny povrchové nečistoty. Poškození se zatmelila vosko-pryskyřným tmelem. Poté následovala barevná retuš prováděná akvarelem. Na závěr restaurování se obrazy přetřely ochranným damarovým lakem.