Ministerstvo průmyslu a obchodu, Praha
| Adresa: | Na Františku 1039/2, Praha |
|---|---|
| Typ prací: | Restaurování kamenných prvků Obnova dřevěných prvků Restaurování kovových prvků Rekonstukce štukové výzdoby |
| Zhotovitel: | GEMA ART GROUP a.s. |
| Realizace: | 2011 – 2013 |
Vizuální dominantu pražského staroměstského vltavského nábřeží tvoří monumentální budova Ministerstva průmyslu a obchodu, ležící při ústí Štefánikova mostu v bezprostředním sousedství gotického komplexu anežského kláštera. Rozsáhlá stavební parcela vznikla na místě starších domů, které na počátku 20. století podlehly asanaci značné části Starého Města. Projekt pozdně secesní architektury s výrazným nádechem klasicismu vypracoval v letech 1925 – 26 pro tehdejší Ministerstvo obchodu a Patentní úřad profesor pražské techniky Josef Fanta. Poslední stavba stárnoucího a přísně konzervativního architekta vzbudila ve třicátých letech svým stylovým anachronismem prudké reakce mladších moderních avantgardních tvůrců, kteří pražskou meziválečnou architekturu orientovali na světově módní funkcionalismus a moderní purismus. Útokům se nevyhnula ani bohatá sochařská výzdoba paláce od sochaře Čeňka Vosmíka, kterému při práci pomáhal v Římě školený Josef Augustin Paukert. Nespokojenost kritika Jaromíra Pečírky se slohovým ztvárněním desítek figurálních plastik, kontroverzní napětí mezi tradicionalisticky a modernisticky zaměřenými architekty dokonce vyhrotila kolem roku 1930 v soudní proces. Svébytné umělecké hodnoty, technicky kvalitní a stylově elegantní architektury však tyto spory přečkaly, stejně jako pozdější komunistického režimu, který plánoval stavbu zbořit. Monumentální pětikřídlá budova, inspirovaná kostelem Karla Boromejského ve Vídni, se stala jednou z výrazných dominant pravého břehu Vltavy, často vyhledávanou a obdivovanou zahraničními návštěvníky Prahy.
Celkově lze říci, že se nejednalo ani tak o opravu, jako spíše o stavební restaurování. Na západní straně budovy se restaurátoři potýkali s největším technickým problémem. Podrobný průzkum totiž ukázal, že balkón nad bývalým vchodem do Patentního úřadu byl v důsledku chybějících dilatačních spár v téměř dezolátním stavu. Kamenné překlady nesené sloupy balkonu, odborně zvané architrávy, nebyly volně uloženy ve zdi, ale byly pevně spojeny s betonovou pochozí deskou.Vlivem venkovních teplot docházelo k dilatacím, které byly v tomto případě omezeny. Vznikly tak rozsáhlé destrukce a dlouhodobé zatékání dešťové vody, které vážně ohrozily statiku balkonu. Všech sedm původních architrávů muselo být proto nahrazeno novými. Tato práce vyžadovala mimořádnou souhru techniky a lidských rukou, neboť bylo zapotřebí zasunout pomocí jeřábu do šedesáti centimetrů hlubokých otvorů ve zdi pískovcové kvádry, každý o délce minimálně čtyři metry a váze čtyři tuny.
Důkladnou rekonstrukci si vyžádaly i balkony na severním průčelí s hlavním vchodem, u kterých se ukázalo, že estetické důvody dostaly v průběhu stavby přednost před statikou a výsledkem byl nevhodně volený kamenořez, v jehož důsledku hrozilo zřícení. Restaurátoři proto museli změnit profily nosných krakorců a původní kamenné desky, tvořící podlahu balkonů, nahradit deskami železobetonovými s pohledovou skořepinou z umělého kamene.
Když nepočítáme desítky drobných kamenických oprav soch, ornamentů a dalších dekoračních prvků, bylo další základní otázkou, jak zabránit destruktivnímu zatékání dešťové vody do spár mezi pískovcovými kvádry, zejména na návětrných stranách a na korunních římsách. Jednotlivé kvádry jsou totiž poněkud nezvykle při jejich mocnosti, spojeny navzájem kamenickými kotvami ze železa ve tvaru písmene „T”. Vlivem zatékající vody některé kotvy zkorodovaly, nabyly na objemu a kámen na mnoha místech doslova roztrhaly.
Aby se zabránilo dalšímu pronikání vody do kamenného pláště budovy, byly kritické spáry ošetřeny silikonovým tmelem a korunní římsy překryty olověným plechem. Celý plášť budovy byl mechanicky a chemicky zbaven všech krust a nánosů a důkladně vyčištěn tlakovou párou.
