Socha sv. Václava v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, Praha
| Adresa: | Katedrála sv. Víta, III. nádvoří 48/2, Praha |
|---|---|
| Typ prací: | Restaurátorské průzkumy Restaurátorské práce Odborný transfer sochy |
| Zhotovitel: | GEMA ART GROUP a.s. |
| Realizace: | 1999 – 2000 |
Opuková socha sv. Václava, která vznikla kolem roku 1370, je vysoká něco málo přes dva metry a váží zhruba 400 kg. Jejím autorem je Petr Parléř, dvorní architekt a sochař císaře Karla IV. Socha sv. Václava je významným zástupcem celé kolekce uměleckých děl, jimiž císař vědomě navázal na tradici českého přemyslovského státu a propojil ji s kultem sv. Václava, považovaného za věčného vládce Čech, který pouze milostivě propůjčuje svoji moc právě vládnoucímu knížeti jako dočasnému reprezentantu země.
Parléřův Václav je, oproti starším zobrazením v rytířském odění, představen jako elegantní aristokrat-bojovník, zhruba v Kristově věku, opírající se levicí o štít s reliéfem přemyslovské orlice a v druhé ruce držící kopí. Skloněná hlava zachycuje nevšední výraz tváře, v němž se poprvé v době Karla IV. objevuje zádumčivá melancholie. Unikátnost díla , jež bezesporu patří k vrcholům parléřovského sochařství, podporuje i skutečnost , že se jedná o jediné sochařské dílo v celé svatovítské katedrále, které není vázáno na architekturu.
Socha byla podrobena dosud nejrozsáhlejšímu průzkumu, který potvrdil, že podstatná část postavy je původní a pochází z Parléřovy dílny. Průzkum a následné restaurátorské práce na soše i v samotné kapli vyžadovaly aplikaci náročných vědeckých metod a technologií, které přinesly zcela nové poznatky o historii sochy sv. Václava a zároveň v maximální míře zdokumentovaly malířskou výzdobu kaple. Restaurovaná socha byla poté převezena do Starého královského paláce a představena na výstavě Stavitelé chrámů, věnované Petru Parléřovi a Josefe Mockerovi.
Tranfer sochy byl dalším technicky neobyčejně náročným úkolem. Vzhledem ke stáří sochy bylo nutné použít takové metody, při níž by v žádném případě nedošlo k jejímu poškození. Proto bylo zhotoveno unikátní lůžko z umělé pěny vyrobené podle odlitků z 30. let 20. století, které se posléze vystlalo bílým sametem. Dále byla použita speciální lana, kladkostroj a vozík, jež umožnil převézt sochu v optimální poloze.
Souhrn poznatků z průzkumů a následných restaurátorských prací byl prezentován v rámci několika sympozií, kterými jsme své vědecké působení v prostorách svatováclavské kaple symbolicky završili.
