Valdštejnský palác, Praha - Malá Strana

Restaurátorské práce prováděny na Valdštejnském paláci představovaly jednu z největších akcí, které byly v tak krátkém časovém horizontu realizovány. Cílem prací vedených společností GEMA ART GROUP byla záchrana historických prvků a náprava nevhodných až poškozujících restaurátorských zásahů prováděných v minulosti.
Konkrétním pracím samozřejmě předcházely potřebné průzkumy rozličného charakteru i rozsahu. Následovalo vyhodnocení získaných informací a vypracování konceptu restaurátorských zásahů. Během vlastní realizace byl koncept opakovaně ověřován a dle potřeb eventuálně upravován.
Práce zahrnovaly restaurování štukové a malířské výzdoby, kamenných prvků, úpravu plastické stěny grotty, umělých mramorů v interiéru, bronzových replik od sochaře A. de Vriése a záchranu historických kožených tapet.
Výsledkem celé akce bylo znovuobjevení umělecké a výtvarné jednoty všech děl, která jsou neoddělitelnou součástí jednoho z nejvýznamnějších raně barokních celků Evropy. Kvalitu odvedených prací ocenila i Evropská unie, a to udělením ceny Europa Nostra v kategorii Architektonické dědictví za komplexní přístup k restaurování a rekonstrukci paláce.

Restaurování štukové výzdoby:
Práce zahrnovaly restaurování původních štuků ze 17. století, i pozdější štukovou výzdobu z období 18. a 19. století. Rozsáhlé opravy byly provedeny již v 19. století a posléze v polovině 20. století.
Nejvíce původních štuků se nachází v kapli sv. Václava, v hlavním sále, Mytologické a Astronomické chodbě. Výzdoba má charakter vejcovců, perlovců, maskaronů, mušlí, ženských polopostav s křídly, rollwerků i rozličných florálních pásů. Štuková výzdoba z 18. století se nachází především v Zrcadlovém salonku. Dekor se nese ve stylu rostlinných motivů s drobnými figurami. Nejmladší štuková výzdoba pocházející z 19. století se nalézá v Rytířské síni. Jedná se zde především o plastické řezy jako římsy, zubořezy, vejcovce a listovce, tento typ štuků byl vytvořen odléváním do forem.
V prvé řadě byly provedeny průzkumy, zvláště petrologické a geochemické rozbory omítkových vrstev. Restaurátorský záměr byl vypracován na základě individuality každého konkrétního uměleckého díla, avšak se zřetelem na celkový vzhled památky.
Štuková výzdoba vykazovala poškození jako jsou praskliny, ulámané části dekoru, lokálně byly nalezeny též volné výkvěty.
Nejprve bylo provedeno důkladné očištění od prachových depozitů pomocí tenzidů v kombinaci s parou, tedy bez abrazivní technologie. Na znečištění od vosků a olejů se užilo chemické rozpouštědlo. Hloubkové praskliny byly injektovány vhodným konsolidantem, poté následovalo tmelení. Ulámané rostlinné dekory z 18. století se doplnily kopiemi. Uvolněné plochy restaurátoři zajistili šrouby, které byly uchyceny do podkladových prken. Na závěr provedli plastické retuše, povrch opatřili ochrannou konzervační vrstvou.
Odlišné materiály byly užity během restaurování štukové vrstvy z 19. století, které se svým složením liší od výzdoby starší. Tyto štuky byly též do značné míry narušeny vlivem havárie prasklého potrubí ústředního vytápění paláce. Úpravy se tak odvíjely od zjištění původní podoby dekorace. Konzervace se prováděly ředěnou fermeží, tzv. šperkou.

Restaurátorské práce spojené se zlacením štuků:
Před obnovou se provedly průzkumy a položily pásové sondy. Cílem zkoumání bylo zjistit rozsah a stav původního zlacení, které bylo během mladších úprav buď zamalováno, v některých případech bylo zlacení naopak vytvořeno v místech, kde se původně nenacházelo. Původní zlacení vykazovalo vysokou ryzost, a to až 89%! Restaurátoři a památkáři se po důkladném zvážení všech faktorů rozhodli, že budou respektovat poslední dochovaný rozsah zlacení během minulého restaurování.
Během restaurátorských prací bylo nutné eliminovat ztmavlé retuše, které byly nanášeny v průběhu minulé rekonstrukce. Po odstranění zčernalých bronzů následovaly retuše šelakem, aplikace mixtionového podkladu a položení plátkového zlata. Zlacení bylo na závěr opticky zharmonizováno.

Restaurování plastických prvků grotty – krápníkové stěny:
Písemné zmínky o starších opravách se nedochovaly, případně nebyly vůbec v minulosti pořizovány. Z restaurátorských průzkumů a archivních fotografií však zřetelně vyplývá, že dílčí opravy na stěně proběhly.
Stav materiálu, z něhož byla zhotovena výzdoba grotty, vykazoval celou řadu poškození, a sice nedostatečnou přilnavost k povrchu a neodborné opravy, během nichž byl užit neprodyšný cement a vlhkost kondenzovala pod nepropustnou vrstvou. Při teplotních změnách poté docházelo ke vzniku prasklin a odpadávání. Nečistoty byly nejvíce zřetelné na spodních částech a ve vnitřních dutinách krápníků.
Čištění povrchu probíhalo za užití regulované vodní páry, následovaly injektáže s polymerními konsolidanty, díky nimž došlo ke zpevnění povrchu. Na závěr byla provedena barevná retuš s užitím železitých pigmentů a titanové běloby.

Restaurování kamenných prvků:
Restaurování kamenných prvků se týkalo exteriéru i interiéru. Zahrnovalo především obnovu kamenných bazénů, soch a architektonických článků Valdštejnského paláce. Součástí historických kamenných prvků byla rovněž původní dlažba ze žehrovického arkózového pískovce, která se však ve větší míře zachovala pouze v sala terreně.
Začalo se čištěním za užití regulované vodní páry, následovalo doplnění chybějících částí. Kopie byly vytvořeny z umělého kamene. Po kompletní konzervaci prvků se přistoupilo k celkové optické harmonizaci a retuši.

Restaurování dřevěných soch z oltáře v kapli sv. Václava:
Rozsah prací zahrnoval jednotlivé dřevěné sochy a další prvky oltářní architektury jako jsou andělé, figura sv. Václava, pentle, vázy, tordované sloupy ovinuty vinnou révou. Autorem soch byl věhlasný řezbář Heidelberg.
Skulptury byly pojaty jako napodobeniny stylu zv. chrýselefantína. Místo slonoviny a zlata se používaly leštěné plochy dřeva a zlacení. Stav soch oltáře byl shledán kritickým, zvláště putti vykazovala značné trhliny, odpadávaly též ztmavlé staré retuše.
Po odstranění prachových depozitů následovalo upevnění bílé křídové vrstvy. Ztmavlé retuše z bronzu a nevhodné tmely byly eliminovány. Na místa, kde zcela chyběl křídový podklad, byl aplikován podklad nový. Po tomto kroku se přistoupilo k novému zlacení plátkovým zlatem. Na závěr byl povrch přeleštěn a ošetřen voskovou emulzí.

Restaurování umělých mramorů:
Umělé mramory byly užity v hlavním sále a Mytologické chodbě, kde tvořily barevný pilastrový řád. Obložení není původní, pochází z let 1851 – 65. Práce provedli italští umělečtí řemeslníci Filip a Jan Pelegrinniové. Umělé mramory byly zhotoveny z hlazené sádrové hmoty s přísadami klihu a barevného pigmentu.
Mramory byly již v minulosti několikrát obnovovány, nejrozsáhleji během 60. a 70. let 20. století. Povrch vykazoval známky zachovalosti, pouze ve spodních částech se nacházela četnější mechanická poškození. Po očištění od vosků a olejů následovalo tmelení trhlin.
Obzvlášť pečlivě se vybíraly tmely, aby se co nejpřesněji shodovaly se zbytkem umělých mramorů. Po zatvrdnutí se opakovaně brousily. Lokálně byl povrch dále napuštěn směsí terpentýnového oleje, včelího vosku a na úplný závěr pečlivě vyleštěn.

Restaurování nástěnné malby:
K historicky nejcennějším nástěnným malbám v prostorách Valdštejnského paláce bezesporu náleží Apoteóza Albrechta z Valdštejna v hlavním sále, na níž je vlivný vévoda zobrazen v podobě římského boha války Marta v plné zbroji. Vzorem obrazu se stala nástěnná freska z roku 1614 v paláci Rospigliosi Pallavieini v Římě. Další významné malby jsou v kapli sv. Václava, kde se nacházejí fresky s výjevy ze života knížete Václava (holdování zvolenému knížeti, stavba kostela sv. Víta, setkání knížete s císařem na říšském sněmu a zavraždění sv. Václava). V oratoři vévodkyně jsou obrazy tématicky zaměřené na život Panny Marie, v oratoři vévody je zobrazeno utrpení italského biskupa sv. Eusebia. Uprostřed klenby v Audienční síni je zobrazena Vulkánova dílna – tedy římský bůh ohně se svou manželkou Venuší, bohyní krásy, a dále Alegorie čtyř denních dob. Nástěnné malby v Mytologické chodbě byly inspirovány výjevy z Ovídiových knih Proměny. Scény zobrazují Stvoření světa, Ikarův pád či Medúzu zabitou Perseem. Jak již název vypovídá, v Astrologické chodbě lze nalézt malby planet a dalších vesmírných těles jako je Saturn, Jupiter, Mars, Slunce,Merkur, Měsíc, čtyři živly a 12 znamení zvěrokruhu.
Opravy těchto nástěnných maleb byly prováděny již mnohokrát v minulosti. První významnější zásah provedl restaurátor a malíř Josef Navrátil v 50. letech 19. století.
Restaurátorské práce prováděny v roce 2000 si vytkly za svůj hlavní cíl rekonstruovat malířské postupy užity při vzniku maleb. Zásahům tak předcházely průzkumy v podobě barevné stratigrafie, chemických rozborů, pozorování v ultrafialovém a infračerveném spektru. Díky těmto postupům se zjistilo, že na některých malbách došlo k přemalování celých rozsáhlých partií výjevů.
Povrch fresek byl často zpráškovatělý, s trhlinami, na povrchu ulpíval film prachových depozitů. Nejpoškozenější malby se nacházely v oratořích kaple sv. Václava.
Po odstranění nečistot, nevhodných retuší a starších fixací v podobě vaječné emulze se přistoupilo k tmelení prasklin, hloubkové injektáži obzvláště narušených částí, retušování a závěrečnému čištění.

Restaurování bronzových soch v zahradě:
Jedná se o napodobeniny bronzových soch od Adriana de Vriese, které během třicetileté války uloupili Švédové. Identické kopie nechal v letech 1913 až 1918 odlít Arnošt Karel z Valdštejna.
V rámci restaurátorského průzkumu byly odebrány vzorky. Díky chemickým analýzám se na povrchu soch nepotvrdily žádné agresivní složky, které by bronz destruovaly do hloubky. Slabá vrstva nečistot a lokální krusty se velmi pečlivě mechanicky zeslabovaly. Konzervace povrchu byla provedena mikrostatickým voskem.

Restaurování historických kožených tapet:
Tapety se instalovaly v roce 1877. Pro tyto účely byly dovezeny z Paříže, na stěny je osadil pražský čalouník Josef Pánek. Tapety byly vyrobeny z koňské usně s plasticky vytlačeným dekorem květin, listů, ovoce, ptáků a hmyzu. K předchozím rozsáhlejším opravám došlo především v roce 1978.
Restaurátorský průzkum byl zaměřen na přesnou identifikaci materiálů a stupeň degradace. Odborníci konstatovali vysokou míru poškození usní, znečištění, krakely a lokální odřeniny.
Mechanická očištění se prováděla s nejvyšší mírou opatrnosti speciálními purusovými válečky a měkkými štětci. Následovala lokální konsolidace poškozených částí a podložení novou usní. Poté se dobarvilo a retušovalo zlaté pozadí za užití speciálního bronzu. Pro uchování historických tapet do budoucnosti odborníci doporučili stabilizaci klimatických podmínek v rozsahu 18 až 21˚C, při relativní vlhkosti 55 %.